29 ICdo 14/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 79 INS 13631/2016 179 ICm 1801/2019 29 ICdo 14/2023-279 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a/ INSKOL v. o. s., se sídlem v Karviné, Svatováclavská 97/6, PSČ 733 01, identifikační číslo osoby 06953859, jako odděleného insolvenčního správce dlužníka K. P., zastoupeného Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem, se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 816/4, PSČ 326 00, a žalobce b/ advokátní kanceláře J&K LawPartners, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Valentinská 56/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24200841, proti žalovanému MOVEXIS PRAHA s. r. o., se sídlem v Praze 4, Choceradská 3298/36, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 27450155, zastoupenému JUDr. Rostislavem Kipielem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Kladská 1489/5, PSČ 120 00, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 179 ICm 1801/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka K. P., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 13631/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2022, č. j. 179 ICm 1801/2019, 101 VSPH 406/2022-235 (MSPH 79 INS 13631/2016), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a/ na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. III. Ve vztahu mezi žalobcem b/ a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 22. března 2022, č. j. 179 ICm 1801/2019-182, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že pohledávka žalovaného věřitele č. 17 (MOVEXIS PRAHA s. r. o.) ve výši 95.727.996,08 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka (K. P.) z titulu nově vzniklé pohledávky podle dohody o novaci, která byla uzavřena dne 17. dubna 2016 mezi společností REALITY COMPANY spol. s r. o. (dále jen „společnost RC“) a dlužníkem (dále též jen „sporná pohledávka“), není po právu (výrok I.); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky II. a III.) a státu (výrok IV.). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Spornou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka K. P. insolvenční správce jiného dlužníka (společnosti NÁŠ SERVIS GROUP, s. r. o. – dále jen „společnost NSG“). Svou aktivní věcnou legitimaci k uplatnění sporné pohledávky v insolvenčním řízení dovozoval insolvenční správce společnosti NSG ze skutečnosti, že této společnosti byla při vymáhání její pohledávky vůči společnosti RC v exekuci přikázána sporná pohledávka (pohledávka RC vůči dlužníku K. P.). Insolvenční správce společnosti NSG následně v rámci insolvenčního řízení převedl spornou pohledávku na žalovaného. [2] Podle tvrzení přihlašujícího věřitele měla sporná pohledávka vzniknout z dohody o novaci, kterou měli dne 17. dubna 2016 uzavřít společnost RC a dlužník (dále též jen „dohoda o novaci“). Dohoda o novaci měla nahradit celkem tři pohledávky společnosti RC vůči dlužníkovi: a/ pohledávku z titulu odměny za vymáhání pohledávky vzniklou původně společnosti M-PROFIT CORP. (dále jen „společnost MP“), b/ pohledávku z titulu odměny za zastupování vzniklou původně advokátní kanceláři URBÁŠEK & PARTNERS, advokátní kancelář, s. r. o. (dále jen „advokátní kancelář U“), a c/ pohledávku z titulu půjček poskytnutých dlužníku. K pohledávce a/ [3] Dne 25. května 2009 uzavřel dlužník se společností MP smlouvu o exkluzivním vymáhání jeho pohledávky za společností CREVISTON a. s. (dále jen „společnost C“). Smlouva byla uzavřena na dobu čtyř let ode dne jejího uzavření, přičemž dlužník se společnosti MP zavázal uhradit odměnu ve výši 50 % z přisouzené pohledávky, tedy z veškerých plateb, které by byla společnost C povinna na základě pravomocného rozsudku nebo rozhodčího nálezu uhradit dlužníku včetně příslušenství, smluvní pokuty apod. (s výjimkou případného nároku na náhradu nákladů řízení). Dlužníku byla pohledávka vůči společnosti C přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. října 2013, č. j. 98 C 56/2012-186, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2015, č. j. 96 Co 414/2014-336 (dlužníku byla přiznána pohledávka ve výši 85.060.000 Kč a na náhradě nákladů řízení částka 473.493 Kč, celkem tedy 85.533.493 Kč). [4] Společnost MP zanikla (bez právního nástupce) ke dni 1. listopadu 2013. [5] Dne „19. října 2014“ (správně 29. října 2014) dlužník uzavřel se společností MP dodatek ke smlouvě o exkluzivním vymáhání pohledávky, ve kterém prohlásil, že uznává co do důvodu i výše svůj dluh vůči společnosti MP vyplývající ze smlouvy o exkluzivním vymáhání pohledávky sestávající z dlužné jistiny ve výši 17.500.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 6.512.500 Kč. Dlužník a společnost MP dále společně prohlásili, že tímto dodatkem prodlužují smluvní zmocnění společnosti MP dle smlouvy o exkluzivním vymáhání pohledávky na dobu pěti let ode dne podpisu tohoto dodatku. [6] Společnost C zaplatila dlužníku částku 85.533.493 Kč dne 28. května 2015 na úschovní účet společnosti advokátní kanceláře U. [7] Předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. května 2015, č. j. 10 Nc 1007/2015-20, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2015, č. j. 96 Co 216/2015-59, bylo dlužníku zakázáno nakládat s finančními prostředky ve výši 84.979.540,01 Kč na úschovním účtu advokátní kanceláře U. [8] Smlouvou ze dne 15. dubna 2016 měla podle tvrzení žalovaného společnost MP (jako postupitel) postoupit pohledávku na zaplacení odměny dle smlouvy o exkluzivním vymáhání společnosti RC (jako postupníkovi). Postupní smlouva nebyla soudu předložena. K pohledávce b/ [9] V roce 2014 (přesný den nebyl zjištěn) uzavřel dlužník s advokátní kanceláří U smlouvu o poskytování právních služeb, na základě níž se smluvní strany dohodly, že advokát bude poskytovat klientovi a jím přímo či nepřímo vlastněným společnostem nebo společnostem, v nichž klient působí, právní služby ve všech oblastech práva, přičemž klient se zavázal zaplatit advokátovi za poskytnuté služby odměnu ve výši 3.000 Kč za každou hodinu poskytnuté právní služby a dále za služby poskytnuté ve věci projednávané v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 56/2012 (vymáhání pohledávky dlužníka vůči společnosti C) odměnu ve výši 30 % z celkové částky, která bude klientovi přisouzena pravomocným rozhodnutím, popř. která bude dohodnuta se souhlasem advokáta v případě nakládání s pohledávkou (např. postoupení pohledávky, narovnání, apod.). Tato smlouva byla vypovězena advokátní kanceláří U dne 19. prosince 2017 z důvodu narušení důvěry mezi advokátem a klientem. Dlužník uhradil advokátní kanceláři U částku 473.493 Kč, jiné plnění za poskytnuté služby nebylo účtováno ani poskytnuto. [10] Podle tvrzení žalovaného měla advokátní kancelář U smlouvou z 14. dubna 2016 postoupit společnosti RC pohledávku na zaplacení odměny ve výši 25.518.000 Kč (za poskytování právních služeb podle smlouvy uzavřené v roce 2014). Originál postupní smlouvy nebyl soudu předložen. K pohledávce c/ [11] Společnost RC nikdy (ani v roce 2011, ani v roce 2014) neposkytla dlužníku jako půjčku nějaké finanční prostředky. Společně ke všem pohledávkám [12] V dohodě o novaci ze dne 17. dubna 2016 smluvní strany prohlásily, že jejím účelem je smírné vypořádání závazku existujícího mezi nimi, a to sjednáním jeho novace za účelem úplného vyrovnání, podle kterého budou jednorázově a konečně vypořádány vymezené nároky společnosti RC vůči dlužníkovi. Na základě této smlouvy se „ruší v celém rozsahu veškerá práva a povinnosti smluvních stran“ vyplývající ze smluv specifikovaných v čl. II a nově se nahrazují tak, že dlužník je povinen zaplatit společnosti RC částku 85.574.206,22 Kč do 1. května 2017. Téhož dne dlužník v notářském zápise sepsaném notářem Mgr. Václavem Vodou pod sp. zn. NZ 730/2016, N 594/2016, uznal nově vzniklý dluh z dohody o novaci a uzavřel se společností RC dohodu o splátkách dluhu se svolením k vykonatelnosti. [13] Usnesením ze dne 22. října 2018, č. j. MSPH 79 INS 13631/2016-A-94, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2019, č. j. MSPH 79 INS 13631/2016, 1 VSPH 1490/2018-A-109, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. [14] Žalobce b/ je věřitelem dlužníka se zjištěnou pohledávkou přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou č. P11. [15] Pohledávka přihlášená společností RC byla na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 28. května 2019 popřena co do pravosti žalobcem a/ a včas podaným popěrným úkonem žalobce b/. Jako důvod jejího popření žalobce a/ uvedl, že pohledávka nevznikla, resp. nevznikla v přihlášené výši a dále to, že všechny pohledávky, které měly být nahrazeny dohodou o novaci, nikdy neexistovaly (nevznikly). 3. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl insolvenční soud k následujícím závěrům: [1] Smlouvu