29 ICdo 15/2021 – Nejvyšší soud

KSCB 44 INS XY 43 ICm XY 29 ICdo 15/2021-703 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně B. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Dušanem Petrlíkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova 11/3, PSČ 370 01, proti žalované JUDr. Dagmar Říhové, se sídlem v Příbrami, 28. října 184, PSČ 261 01, jako insolvenční správkyni dlužníka M. V., zastoupené Mgr. Vojtěchem Říhou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Moulíkova 2239/3, PSČ 150 00, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. V., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2020, č. j. 43 ICm XY, 104 VSPH XY (KSCB 44 INS XY), t a k t o: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2020, č. j. 43 ICm XY, 104 VSPH XY (KSCB 44 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1.   Rozsudkem ze dne 21. března 2018, č. j. 43 ICm XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (B. Š.) domáhala vůči žalované (JUDr. Dagmar Říhové, jako insolvenční správkyni dlužníka M. V.), vypořádání společného jmění žalobkyně a dlužníka (bod I. výroku). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. srpna 2018, č. j. 43 ICm XY, 104 VSPH XY (KSCB 44 INS XY), zrušil rozsudek insolvenčního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3.   Rozsudkem ze dne 27. listopadu 2019, č. j. 43 ICm XY, insolvenční soud: [1] Žalobu zamítl (bod I. výroku). [2] Uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 18.275,68 Kč (bod II. výroku). 4.   Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Žalobkyně a dlužník uzavřeli manželství dne 11. září 2009. [2] Manželství žalobkyně a dlužníka bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. června 2013, který nabyl právní moci dne 27. června 2013. [3] Usnesením ze dne 20. srpna 2014, č. j. KSCB 26 INS XY, zjistil insolvenční soud úpadek žalobkyně a povolil jí oddlužení. [4] Podle přihlášek pohledávek činí závazky (dluhy) žalobkyně převzaté za trvání společného jmění manželů částku 953.691,06 Kč. [5] Usnesením ze dne 8. ledna 2016, č. j. KSCB 27 INS XY, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil žalovanou. [6] Podle přihlášek pohledávek činí závazky (dluhy) dlužníka převzaté za trvání společného jmění manželů částku 451.699 Kč. [7] S dalšími pohledávkami přihlášenými do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobkyně ve výši 17.084 Kč a 21.856 (přihlášky  P10 a P16) Kč činí celkové závazky (dluhy) za dobu trvání společného jmění manželů (po zaokrouhlení) částku 1.444.330 Kč. [6] Během trvání společného jmění manželů činily čisté příjmy žalobkyně a dlužníka v souhrnu 1.443.107 Kč. 5.  Na výše uvedeném základě insolvenční soud – odkazuje na ustanovení § 274 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že závazky dlužníka jsou o 1.223 Kč vyšší než majetek náležející do společného jmění manželů. Společné jmění manželů je tak předluženo a jeho vypořádání nelze provést. 6. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. září 2020, č. j. 43 ICm XY, 104 VSPH XY (KSCB 44 INS XY): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.591 Kč (druhý výrok). 7.  Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 205 odst. 2 a 3 a § 274 insolvenčního zákona, z ustanovení § 143 odst. 1 a § 149 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2019, „sp. zn.“ (správně sen. zn.) 29 ICdo 151/2017 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 77/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 77/2020“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 8.  V insolvenčním řízení náleží do majetkové podstaty také majetek, který k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, patřil do společného jmění dlužníka a jeho manžela (§ 205 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona). 9. Prostředkem k vyřešení sporu o to, zda insolvenční správce sepsal určitý majetek do majetkové podstaty oprávněně jako majetek náležející do (dosud nevypořádaného) společného jmění dlužníka a jeho manžela, nebo zda jde o majetek, který nepatří do společného jmění manželů (je výlučným majetkem dlužníkova manžela), není vylučovací žaloba dle § 225 insolvenčního zákona, nýbrž řízení o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, které jako zvláštní druh incidenčního sporu, jímž se vymezuje rozsah majetkové podstaty, nahrazuje vylučovací žalobu. Spor o vypořádání společného jmění manželů (včetně toho, jenž se vede podle § 159 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) je sporem, pro který platí pravidlo uvedené v § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy sporem, u kterého z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (jde o tzv. iudicium duplex); srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/98, uveřejněný pod číslem 20/2000 Sb. rozh. obč., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 ICdo 37/2016, uveřejněný pod číslem 65/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 65/2018“). 10. Vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela není nutno provádět tehdy, převyšují-li závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, majetek, který náleží do společného jmění manželů. Pak platí, že tzv. předlužené společné jmění dlužníka a jeho manžela se nevypořádá a majetek, jenž do něj náleží, patří do majetkové podstaty celý, (dlužníkův manžel tak musí respektovat právní režim majetkové podstaty). 11. Jakkoli soudní praxe dovodila, že vypořádání předluženého společného jmění dlužníka a jeho manžela je namístě, je-li vedeno insolvenční řízení obou manželů, jejichž úpadek je řešen konkursem, rozhodující pro takový postup je zájem věřitelů uplatňujících vůči manželům svá práva. Důvodem pro vypořádání předluženého společného jmění manželů totiž nemůže být nic jiného než zájem jejich věřitelů na rychlém, hospodárném a co nejvyšším poměrném uspokojení, bez nespravedlivého poškození či nedovoleného zvýhodnění kteréhokoliv z nich. Účelem vypořádání předluženého společného jmění dlužníků tak rozhodně není zájem insolvenčního správce na „zajištění“ odměny. 12. Uvedenému ostatně odpovídá dikce § 274 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. června 2019. Jakkoli jeho formulace vyvolává jisté rozpaky, upravuje specifické pravidlo při konkurenci majetkových (konkursních) podstat (bývalých) manželů, jež má sloužit reflexi zásad (§ 5 insolvenčního zákona), při nichž se řeší úpadek (insolvenčních) dlužníků konkursem (§ 244 insolvenčního zákona). Princip, podle nějž v případě předluženého společného jmění (bývalých) manželů, jejichž úpadek je řešen konkursem, se zpeněžuje majetek náležející do jejich (nevypořádaného) společného jmění v (insolvenčním) řízení, v němž buď byl dříve prohlášen konkurs anebo v němž dal zajištěný věřitel pokyn ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, je zřejmým důsledkem nevhodnosti řešení, při němž mělo docházet nejprve k vypořádání (byť předluženého) společného jmění dlužníků-manželů a teprve poté, co byl určen okruh majetku náležejícího do jednotlivých majetkových podstat a jim odpovídajících závazků, mohlo dojít k jeho zpeněžení. 13. V intencích závěrů R 77/2020 se závazky dlužníka, které mohou být uspokojeny ze společného jmění dlužníka a jeho manžela, rozumí ty závazky (dluhy), k jejichž úhradě lze podle pravidel nastavených příslušnou hmotněprávní úpravou použít majetek ve společném jmění manželů. 14. Jediný majetek ve společném jmění manželů, který žalovaná sepsala [podle soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 21. března 2016 (B-4)] do majetkové podstaty dlužníka, představuje zůstatek na spořicím účtu v celkové výši 226.882,25 Kč, na který byly za trvání manželství žalobkyně a dlužníka vloženy prostředky v celkové výši 107.483,55 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že ke dni zániku manželství se nacházely ve společném jmění manželů movité věci relativně zanedbatelné hodnoty, z nich část si ponechal dlužník. Insolvenční soud pak správně zjistil, že za trvání manželství vznikly závazky (dluhy) v celkové výši 953.691,06 Kč, na čemž ničeho nemění to, zda