29 ICdo 151/2024 – Nejvyšší soud

KSBR 40 INS 14096/2017 74 ICm 2961/2022 29 ICdo 151/2024-148 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce U.T.A.H. -BH, s. r. o., se sídlem v Kunovicích, Na Rynku 887, PSČ 686 04, identifikační číslo osoby 60729309, zastoupeného Mgr. Evou Štauderovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Stráže 3662, PSČ 760 01, proti žalovanému eMIF Invest SE, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 730/35, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28980646, zastoupenému Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Dědinách 733/22, PSČ 141 00, za účasti T. J., zastoupeného JUDr. Filipem Opatřilem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Vídeňská 676/7, PSČ 779 00, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, o popření pohledávky věřitelem, o vstupu vedlejšího účastníka do řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 ICm 2961/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. J., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 14096/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. dubna 2024, č. j. 74 ICm 2961/2022, 13 VSOL 58/2024-79 (KSBR 40 INS 14096/2017), takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Popěrným úkonem, který se považuje za žalobu, doručeným Krajskému soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) dne 23. září 2022 se žalobce (U.T.A.H. - BH, s. r. o.) jako popírající přihlášený věřitel v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka T. J. (dále též jen „T. J.“) domáhal vůči žalovanému (eMIF Invest SE) jako jinému přihlášenému věřiteli určení, že žalovaný nemá za dlužníkem v žalobě konkretizované pohledávky. 2. Usnesením ze dne 14. listopadu 2022, č. j. 74 ICm 2961/2022-11, insolvenční soud vyloučil k samostatnému řízení návrh žalobce na určení, že pohledávky žalovaného ze směnky ze dne 25. března 2014 (přihlášené přihláškami č. P2 a č. P10) nejsou po právu. 3. Usnesením ze dne 11. října 2023, č. j. 74 ICm 2961/2022-47, insolvenční soud (mimo jiné) připustil vstup T. J. jako vedlejšího účastníka do řízení na straně žalobce (bod II. výroku). 4. Insolvenční soud konstatoval, že T. J. se stal vedlejším účastníkem na straně žalobce, když „vstoupil do incidenčního sporu z vlastního podnětu úkonem doručeným soudu dne 23. listopadu 2022“. Žalovaný namítl nepřípustnost vedlejšího účastenství T. J. Insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník, který žalovaného nepovažuje za svého věřitele, má právní zájem na výsledku sporu. Nebude-li totiž žalovaný ve sporu úspěšný, jeho pohledávky nebudou v průběhu konkursu uspokojovány; může tedy dojít k vyššímu uspokojení v insolvenčním řízení přihlášených věřitelů (mimo jiné i žalobce), jejichž pohledávky budou zjištěny. 5. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku. 6. Odvolací soud, cituje § 16 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve shodě s insolvenčním soudem dovodil, že dlužník má právní zájem na výsledku incidenčního sporu, z nějž bude vyplývat, kolik a komu bude dlužit po skončení insolvenčního řízení (v němž je úpadek řešen konkursem). Též s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2019, sen. zn. 29 ICdo 50/2018 (vydané v řízení o odpůrčí žalobě), uzavřel, že dlužník má právní zájem na výsledku sporu o pravost (respektive výši či pořadí) přihlášených pohledávek. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení, případně zrušil rozhodnutí obou soudů a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 8. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly Nejvyšším soudem řešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně. 9. Dovolatel namítá, že dlužník svým vedlejším účastenstvím sleduje nepoctivý záměr, když vstoupil pouze do incidenčních sporů zahájených žalobcem. Na podporu tohoto názoru poukazuje na postup dlužníka v insolvenčním řízení a na jeho vztah k žalobci (koncernové propojení). V této souvislosti uvádí, že oba soudy se nezabývaly jeho námitkami a navrženými důkazy (zejména zprávou insolvenčního správce ze dne 24. dubna 2023) k otázce nepoctivého záměru dlužníka. Proto zatížily řízení vadou opomenutých důkazů. 10. Podle dovolatele se odvolací soud odchýlil od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2021, sen. zn. 29 ICdo 75/2020. Dále dovolatel cituje z označené judikatury Nejvyššího soudu k vedlejšímu účastenství v incidenčních sporech a z nálezů Ústavního soudu k opomenutým důkazům. Shrnuje, že pojem právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení ve smyslu § 93 o. s. ř. není v zákoně blíže specifikován. 11. Dovolatel klade otázky, jaké podmínky a skutečnosti má soud zohlednit při posuzování existence právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku sporu a zda je nutno pojem právní zájem vykládat restriktivně či extenzivně. Za okolnosti, ke kterým by měly soudy přihlížet při úvaze o připuštění vstupu vedlejšího účastníka do řízení, přitom považuje postup dlužníka v insolvenčním řízení a jeho vztah k účastníku, na jehož stranu vstupuje (zde žalobci). 12. Žalobce ve vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Navrhuje dovolání odmítnout jako nedůvodné. 13. Vedlejší účastník ve vyjádření zdůrazňuje, že jako dlužník je s ohledem na způsob řešení svého úpadku konkursem osobou bez dispozičních oprávnění a jeho popěrný úkon nemá „potřebné“ účinky. Tvrdí, že má právní zájem na výsledku předmětného incidenčního sporu, neboť jeho výsledek bude mít zásadní vliv na možnost uspokojení dalších přihlášených věřitelů. Rozhodnutí odvolacího soudu má za správné a navrhuje dovolaní zamítnout. III. Přípustnost dovolání 14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 15. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky, zda má dlužník právní zájem na výsledku incidenčního sporu o určení pravosti pohledávky věřitele popřené jiným věřitelem, a může tak být vedlejším účastníkem v takovém sporu na straně popírajícího věřitele. Potud jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. IV. Důvodnost dovolání 16. Nejvyšší soud se zabýval nejprve tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. 17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 18. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 19. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, která platila v citované podobě již v době zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (29. června 2017) a od té doby nedoznala změn. Podle § 7 insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Z ustanovení § 16 odst. 2 insolvenčního zákona plyne, že vedlejší účastenství v incidenčních sporech je přípustné. Dle § 93 o. s. ř. se může jako vedlejší účastník vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odstavec 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odstavec 2). V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností (odstavec 3). 20. Judikatura Nejvyššího soudu k výkladu § 93 o. s. ř. je ustálena v následujících závěrech: [1] Vedlejší účastník stojí ve sporu vedle některé z hlavních procesních stran (žalobce nebo žalovaného) a v řízení zásadně vystupuje sám za sebe (není tedy z titulu vedlejšího účastenství osobou oprávněnou činit procesní úkony jméne