29 ICdo 165/2017 – Nejvyšší soud

KSCB 41 INS XY 43 ICm XY 29 ICdo 165/2017-82 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně P. T., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, PSČ 370 01, proti žalovanému Credico europe a. s., se sídlem v Praze 1, Maltézské náměstí 537/4, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 24840262, zastoupenému Mgr. Tomášem Holubcem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Úvalská 774/13, PSČ 100 00, za účasti P. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, PSČ 370 01, jako vedlejší účastnice řízení na straně žalobkyně, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2017, č. j. 43 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 41 INS XY), takto: I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2017, č. j. 43 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 41 INS XY), se zamítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil bod II. výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2016, č. j. 43 ICm XY, o zamítnutí žaloby v rozsahu požadavku na určení, že popření pravosti pohledávky přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení dlužnice pod přihláškou P6 je po právu v části, v níž směřuje proti části pohledávky č. 1 ve výši 1 103 590 Kč, proti pohledávce č. 2 ve výši 125 500 Kč a proti části pohledávky č. 3 ve výši 548 505,26 Kč. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2017, č. j. 43 ICm XY, 101 VSPH XY (KSCB 41 INS XY), se ve zbytku mění takto: 1/ Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2016, č. j. 43 ICm XY, se mění v bodě II. výroku jen tak, že žaloba o určení, že popření pravosti pohledávky přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení dlužnice pod přihláškou P6 je po právu, se odmítá v části, v níž směřuje proti části pohledávky č. 1 ve výši 168 744,58 Kč a části pohledávky č. 3 ve výši 127 239,31 Kč. 2/ Žalobkyně a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 17 178 Kč, k rukám zástupce žalovaného. 3/ Žalobkyně a vedlejší účastnice jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 010 Kč, k rukám zástupce žalovaného. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 6. dubna 2016, č. j. 43 ICm XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) připustil do řízení vedlejší účastnici na straně žalobkyně (P. P.) [bod I. výroku], zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (dlužnice P. T.) domáhala určení, že popření pravosti pohledávky přihlášené žalovaným (Credico europe a. s.) do insolvenčního řízení dlužnice pod přihláškou P6 je po právu (bod II. výroku), a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 17 178 Kč, s tím, že se tato částka uspokojí v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka žalovaného, o kterou se vedl spor (bod III. výroku). Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: 1/ Dne 24. dubna 2013 uzavřel žalovaný s V. T. (manželem žalobkyně) smlouvu o podnikatelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 1 255 000 Kč (dále jen „úvěrová smlouva“). K zajištění úvěru bylo zřízeno zástavní právo k nemovitosti v obci a katastrálním území XY zapsané na listu vlastnictví č.XY. 2/ Dne 24. dubna 2013 k závazku ze smlouvy o úvěru přistoupila dle § 533 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „obč. zák.“), žalobkyně spolu s M. T. (tchýní žalobkyně), jež byla vedle manžela žalobkyně druhou zástavní dlužnicí (dále jen „dohoda o přistoupení“). 3/ V návrhu žalobkyně na povolení oddlužení nebyl žalovaný označen jako její věřitel, a to na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení manžela dlužnice, který v něm žalovaného uvedl jako svého zajištěného věřitele. 4/ Usnesením ze dne 26. května 2015, č. j. KSCB 41 INS XY, zjistil insolvenční soud úpadek žalobkyně a povolil jí oddlužení. 5/ Dne 24. července 2015 popřela žalobkyně při přezkumném jednání pravost nezajištěné pohledávky žalovaného uplatněné přihláškou pohledávky P6 v celkové výši 2 073 579,15 Kč. Jako důvody popření uvedla, že žalovaný neměl zapsánu příslušnou živnost v živnostenském rejstříku a že mezi žalovaným a společností Private Capital Invest a. s. (jež „měly poskytnout předmětný úvěr“) byl „příbuzenský vztah“, a poukazovala na refinancování úvěru pod nátlakem a hrozbou ztráty bydlení a uvedení v omyl. Konečně také namítala, že pohledávka žalovaného byla uplatněna duplicitně, neboť do insolvenčního řízení jejího manžela přihlásil žalovaný stejnou pohledávku, ale jako zajištěnou, a vůči žalobkyni tak mohla být uplatněna pouze tehdy, kdyby výtěžek zajištění nestačil k pokrytí dluhu. 6/ V žalobě žalobkyně odkazovala na popěrné důvody uplatněné na přezkumném jednání a dále uváděla, že u žalovaného jde o jediný závazek, nikoli o závazek solidární a lze ho na manželích v plné výši požadovat pouze jednou. I když manželé podají návrh na povolení oddlužení odděleně, lze pohledávku vymáhat pouze proti jednomu z nich, a to proti tomu, vůči němuž je uplatněna jako zajištěná. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že věřiteli nic nebránilo uplatnit pohledávku vůči jednomu z manželů jako pohledávku zajištěnou a vůči druhému z manželů (žalobkyni) jako pohledávku nezajištěnou. To i s ohledem na to, že žalobkyně k dluhu svého manžela z titulu smlouvy o úvěru přistoupila podle § 533 obč. zák. a byla tak vůči žalovanému jako věřiteli zavázána společně a nerozdílně. Bez ohledu na zajištění dluhu v insolvenčním řízení vedeném na majetek manžela žalobkyně se bylo možné domáhat i po žalobkyni plnění, a to samostatně splněním povinnosti vyplývající z přistoupení k závazku podle § 511 odst. 1 obč. zák. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě II. výroku a změnil jej v bodě III. výroku tak, že zavázal žalobkyni a vedlejší účastnici společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladu řízení ve výši 17 178 Kč, s tím, že vedlejší účastnice má povinnost tak učinit do tří dnů od právní moci rozsudku a dlužnice svou povinnost splní v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávku žalovaného (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud vyšel dále z toho, že 1/ Žalovaný jako věřitel č. 5 přihlásil dne 17. června 2015 tři dílčí pohledávky vůči žalobkyni v celkové výši 2 073 579,15 Kč. Přihláška je evidována pod č. P6. Pohledávky byly označeny jako vykonatelné na základě dohody se svolením k vykonatelnosti ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. N 158/2013, NZ 129/2013, a jako zajištěné majetkem třetí osoby. Dílčí pohledávka č. 1 sestávala z jistiny ve výši 1 103 590 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 168 744, 58 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky označil úvěrovou smlouvu a dohodu o přistoupení. Dílčí pohledávka č. 2 se skládala ze smluvní pokuty ve výši 125 500 Kč odpovídající 10 % z původní jistiny za porušení povinností dlužníka vedoucí k zesplatnění úvěru. Dílčí pohledávka č. 3 představovala smluvní pokutu ve výši 675 744,57 Kč odpovídající 0,1 % za každý započatý den prodlení se splácením jistiny úvěru (1 047 666 Kč) za období od 20. srpna 2013 do 26. května 2015. Jako vykonatelná byla uplatněna ve výši 548 505,26 Kč a jako nevykonatelná ve výši 127 239,31 Kč. 2/ Žalobkyně v doplnění odvolání uvedla, že po rozhodnutí insolvenčního soudu došlo v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSCB 28 INS XY (jde o insolvenční řízení vedené na majetek jejího manžela) k prodeji ideální poloviny zastavené nemovitosti. Vedlejší účastnice na jednání u odvolacího soudu pak sdělila, že k dražbě druhé poloviny došlo v řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSCB 41 INS XY (jde o insolvenční řízení vedené na majetek tchýně žalobkyně) den před jednáním odvolacího soudu. Odvolací soud předeslal, že žaloba byla podána včas a že v odvolacím řízení nemohli účastníci uvádět nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před insolvenčním soudem do konce prvního jednání konaného dne 30. března 2016, neboť v souladu s § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), bylo řízení „zkoncentrováno“. Odvolací soud se proto zabýval výlučně tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů v řízení před insolvenčním soudem do uvedeného dne byly soudem zjištěny skutečnosti důležité pro