29 ICdo 174/2023 – Nejvyšší soud

KSPH 83 INS 18993/2017 75 ICm 3004/2018 29 ICdo 174/2023-186 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce R. V., zastoupeného Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, PSČ 412 01, proti žalovanému Ing. Davidu Jánošíkovi, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, PSČ 500 02, jako insolvenčnímu správci dlužníků K. M. a R. M., zastoupenému JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, o vyloučení náhradního peněžitého plnění z majetkové podstaty dlužníků, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm 3004/2018, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků K. M. a R. M., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 83 INS 18993/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2023, č. j. 75 ICm 3004/2018, 102 VSPH 481/2019-166 (KSPH 70 INS 18993/2017), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2023, č. j. 75 ICm 3004/2018, 102 VSPH 481/2019-166 (KSPH 70 INS 18993/2017), s výjimkou prvního výroku, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 3. května 2019, č. j. 75 ICm 3004/2018-84, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Vyloučil z majetkové podstaty dlužníků (K. M. a R. M.) označené nemovitosti (bod I. výroku). [2] Uložil žalovanému (Ing. Davidu Jánošíkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníků) zaplatit žalobci (R. V.) na náhradě nákladů řízení částku 23 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupce (bod II. výroku). 2. K odvolání žalobce i žalovaného Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem: [1] Zastavil řízení o odvolání žalobce proti bodu II. výroku rozsudku insolvenčního soudu (první výrok). [2] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku ve znění, že z majetkové podstaty dlužníků se vylučují částky 1 308 567,50 Kč a 1 415 902,77 Kč získané žalovaným za zpeněžení označených nemovitostí (druhý výrok). [3] Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího a (předchozího) dovolacího řízení částku 30 456 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupce (třetí výrok). 3. Vzhledem k tomu, že v záhlaví tohoto rozhodnutí je insolvenční řízení označeno údajem „KSPH 83 INS 18993/2017“ a jako součást označení rozhodnutí odvolacího soudu užívá údaj „KSPH 70 INS 18993/2017“, Nejvyšší soud již na tomto místě uvádí, že co do střídání čísel „70“ a „83“ nejde o chyby v psaní, nýbrž o projev skutečnosti, že věc vyřizovaná původně v soudním oddělení č. 70 se nyní vyřizuje v soudním oddělení č. 83. 4. Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když první rozhodnutí [rozsudek ze dne 15. října 2019, č. j. 75 ICm 3004/2018, 102 VSPH 481/2019-115 (KSPH 70 INS 18993/2017), jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl], zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. února 2022, č. j. 29 ICdo 19/2020-140, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. února 2022 formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož samotná námitka neplatnosti právního jednání dle § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, jímž povinný za trvání generálního inhibitoria převedl svůj majetek na jinou osobu, je (může být) v poměrech jejího uplatnění soudním exekutorem jen úkonem směřujícím k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení výkonem rozhodnutí nebo exekucí (je předpokladem takového postižení dotčeného majetku). Přitom odvolací soud nehodnotil, zda námitka neplatnosti převodu nemovitostí vznesená soudním exekutorem je sama o sobě (bez zřetele na vydaný exekuční příkaz) způsobilá zpochybnit převod vlastnického práva k nemovitostem z žalobce na dlužníka. 6. Odvolací soud po zjištění, že dobrovolnými dražbami konanými dne 25. června 2020 žalovaný zpeněžil nemovitosti (jejichž vyloučení z majetkové podstaty dlužníků se žalobce domáhá), přičemž k vyloučení výtěžku zpeněžení nemovitostí zůstává částka 1 308 567,50 Kč a částka 1 415 902,77 Kč, uzavřel, že předmětem sporu je nadále vyloučení peněžitých plnění (v celkové výši 2 724 470,27 Kč). 7. Odvolací soud dospěl k závěru, že ačkoli se k exekučnímu příkazu ze dne 15. května 2018 vydanému po zahájení insolvenčního řízení dlužníků (po 13. říjnu 2017), a dokonce v době, kdy trvají účinky rozhodnutí o úpadku dlužníků (od 6. listopadu 2017), nepřihlíží [§ 109 odst. 1 písm. c/ a odst. 6 a § 140e zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], námitka neplatnosti kupních smluv vznesená soudním exekutorem v exekučním příkazu může samostatně obstát a je způsobilá zpochybnit převod vlastnického práva k nemovitostem z žalobce na dlužníky. K námitce žalovaného o výhodě žalobce z vlastního protiprávního jednání odvolací soud (odkazuje na rozsudek ze dne 15. října 2019, v němž vyjádřil názor, podle něhož „bylo-li by žalobě na vyloučení sporných nemovitostí z majetkové podstaty vyhověno z důvodu neplatnosti kupních smluv, žalobce, který tuto neplatnost způsobil tím, že porušil generální inhibitorium, by získal pro sebe výhodu z vlastního protiprávního jednání“) uvedl, že „námitku neplatnosti kupních smluv způsobili (i) dlužníci tím, že nezaplatili kupní ceny na účet oprávněného, čímž způsobili (umožnili) soudnímu exekutorovi vznést námitku neplatnosti kupních smluv podle § 44a odst. 1 exekučního řádu“. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žaloba na vyloučení majetku z majetkové podstaty se zamítá. 9. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena nebo má být dovolacím soudem posouzena jinak. 10. Konkrétně jde o otázku důsledků námitky neplatnosti převodu nemovitostí vznesené soudním exekutorem podle § 44a odst. 1 exekučního řádu v době po rozhodnutí o úpadku dlužníků coby nabyvatelů majetku. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož v situaci, kdy se k exekučnímu příkazu vydanému po zahájení insolvenčního řízení dlužníků, a dokonce v době, kdy trvají účinky rozhodnutí o úpadku dlužníků, nepřihlíží, může námitka neplatnosti kupních smluv vznesená soudním exekutorem v exekučním příkazu samostatně obstát a k takové námitce se přihlíží. Podle dovolatele tato argumentace neplyne ani z kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dovolatel tvrdí, že odvolací soud se nedostatečně zabýval otázkou, zda lze k námitce neplatnosti přihlížet v předmětném insolvenčním řízení. Dále dovolatel namítá, že odvolací soud chybně vyložil výhodu pro žalobce spočívající v uplatněné námitce neplatnosti (a přiznal jí soudní ochranu). 11. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 13. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené problematiky souběhu exekučního a insolvenčního práva jde v daných skutkových poměrech o věc dovolacím soudem neřešenou. IV. Důvodnost dovolání 14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 15. Skutkový stav věci, z nějž vyšly soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 16. Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné především skutkové závěry, podle kterých: [1] Dne 19. listopadu 2015 vydal soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov, vyrozumění o zahájení exekuce pro pohledávku oprávněného Českomoravské stavební spořitelny, a. s., které bylo žalobci (jako povinnému) doručeno vyvěšením na úřední desce soudního exekutora (vyvěšeno 16. prosince 2015 a sňato 18. ledna 2016). [2] Dne 20. ledna 2016 uzavřel žalobce (jako prodávající) s dlužníkem R. M. (jako kupujícím) kupní smlouvu, jejímž předmětem byly specifikované nemovitosti, kupní cena byla sjednána v částce 1 500 000 Kč a kupující ji měl zaplatit na účet oprávněného. Dne 20. ledna 2016 uzavřel žalobce (jako prodávající) s dlužnicí K. M. (jako kupující) kupní smlouvu, předmětem prodeje byla označená nemovitost, dohodnutá kupní cena činila částku 500 00