29 ICdo 23/2016 – Nejvyšší soud

KSPL 56 INS XY 156 ICm XY 29 ICdo XY ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce České republiky – Úřadu práce České republiky, se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1278/25, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 72496991, proti žalované Z. B., narozené XY, bytem XY, o určení pořadí pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 156 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Z. B., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 156 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPL 56 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Rozsudkem ze dne 8. dubna 2015, č. j. 156 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Česká republika – Úřad práce České republiky) domáhal vůči žalované (JUDr. Bc. Veronice Weigl, jako insolvenční správkyni dlužnice Z. B.) určení, že jeho pohledávka ve výši 16.303 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu na majetek dlužnice pod sp. zn. KSPL 56 INS XY, je pohledávkou za majetkovou podstatou (bod I. výroku) 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). [2] Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 16. března 2012, č. j. KSPL 56 INS XY, KSPL 56 INS XY, schválil oddlužení dlužníků S. B. a Z. B. plněním splátkového kalendáře. 2/ Usnesením ze dne 21. června 2013, č. j. KSPL 56 INS XY, KSPL 56 INS XY, vyloučil insolvenční věc dlužnice k samostatnému řízení pod sp. zn. KSPL 56 INS XY. 3/ Žalobce vyplácel dlužnici v době od července 2013 do prosince 2013 (částkou 2.813 Kč měsíčně) dávky pěstounské péče – příspěvek na úhradu potřeb dítěte (dále též jen „dávka pěstounské péče“). 4/ Dne 2. dubna 2014, sp. zn. 1524-13-SO, č. j. 82930/14/SO, rozhodl Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Karlových Varech, že dlužnici vznikl přeplatek na dávce pěstounské péče ve výši 16.303 Kč (dále též jen „přeplatek“ nebo „pohledávka“) a že dlužnice je povinna přeplatek vrátit (do 31. května 2014 na účet úřadu); toto rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí z 2. dubna 2014“) nabylo právní moci 19. dubna 2014 a stalo se vykonatelným dne 1. června 2014. 5/ Podáním ze dne 20. října 2014 uplatnil žalobce pohledávku u žalované (insolvenční správkyně dlužnice) jako pohledávku za majetkovou podstatou dlužnice. Poté, co žalovaná sdělila žalobci, že pohledávku má za vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení, podal žalobce k výzvě insolvenčního soudu (B-23) dne 18. února 2015 včasnou žalobu o určení, že pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou. [3] Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 168 odst. 2, § 203 odst. 1 a § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení 47d odst. 1, § 47f odst. 1 a § 47z  zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, z ustanovení § 2 a § 242 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a z ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) – dospěl k následujícím závěrům: [4] Dávky pěstounské péče jsou dávkami státní sociální podpory náležejícími pěstounovi nebo dítěti svěřenému do pěstounské péče. Jsou určeny k zajištění potřeb dítěte a pěstouna; vedle nich vzniká jak pěstounovi, tak dítěti nárok též na některé další dávky státní sociální podpory, např. přídavek na dítě, rodičovský příspěvek. Dítěti svěřenému do pěstounské péče náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči. Příjemce dávky pěstounské péče, který přijal dávku nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byly vyplaceny neprávem nebo ve vyšší částce, než náležely nebo jinak způsobil, že dávky pěstounské péče byly vyplaceny neprávem nebo v nesprávné výši, tj. dojde k přeplatku, je povinen částky neprávem přijaté vrátit. Nárok na vrácení dávky poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byla vyplacena. [5] V § 2 odst. 3 (daňového řádu) je vymezen pojem „daň“ pro účely tohoto zákona, což má podobný (nikoliv stejný) účel jako legislativní zkratka. Toto vymezení nelze vztahovat na celý právní řád, ale pouze na daňový řád. Použije-li termín „daň“ jiný zákon, nejde o vymezení podle daňového řádu. V § 2 odst. 3 písm. a/ (daňového řádu) je pojmu „daň“ podřazeno peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek. V § 2 odst. 3 písm. b/ (daňového řádu) je pojmu „daň“ podřazeno peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle daňového řádu. [6] V daňovém řádu je rozlišena tzv. dělená správa procesní a dělená správa věcná (kompetenční). Při dělené správě procesní jde o situaci, kdy při ukládání povinností k peněžitému plnění se postupuje podle „nedaňového“ zákona a při správě jeho placení se postupuje podle daňového řádu; obojí je nicméně v kompetenci jednoho a téhož správního orgánu. Mandát k tomuto přechodu je nutno dovozovat z jiného právního předpisu, nikoli z daňového řádu. Při dělené správě věcné jde o situaci, kdy uložení povinnosti k peněžitému plnění přísluší jinému orgánu než správa placení (či pouze vymáhání) tohoto peněžitého plnění. [7] Pojem „daň“ nelze vykládat rozšiřující formou; takovým výkladem by byl stát upřednostněn zvýhodněním svých pohledávek a byly by narušeny zásady rovnosti a spravedlnosti dané ustanovením § 5 insolvenčního zákona, Ústavou České republiky i konstantní judikaturou. Právní předpis je nutno vykládat zejména s přihlédnutím k jeho účelu (ratio legis) a nikoli pouze z hlediska gramatického (jazykového). Titulem předmětné pohledávky je bezdůvodně vyplacený státní příspěvek, byť by při jeho vymáhání byl použit daňový řád. [8] Byly-li dlužnici vyplaceny dávky pěstounské péče, na které jí nevznikl nárok, jde o bezdůvodné obohacení dlužnice (ve smyslu § 451 obč. zák.) a takové pohledávky nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, ani pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Jde o nový dluh dlužnice, vzniklý po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, jehož neuhrazení může být důvodem ke zrušení schváleného oddlužení a k prohlášení konkursu na majetek dlužnice ve smyslu § 418 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona. [9] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 156 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPL 56 INS XY): 1/ Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). 2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [10] Odvolací soud dospěl po přezkoumání rozsudku insolvenčního soudu k následujícím závěrům: [11] Napadený rozsudek je správný jak co do skutkových zjištění, tak co do právní argumentace; s důvody, pro které insolvenční soud nepovažoval předmětnou pohledávku za pohledávku za majetkovou podstatou ani za pohledávku jí na roveň postavenou, se odvolací soud bez výhrad ztotožňuje. [12] Je nesporné, že správní rozhodnutí o přiznání státního příspěvku na pěstounskou péči bylo dlužnici vydáno před zahájením insolvenčního řízení a teprve v jeho průběhu se ukázalo, že po určitou dobu (spadající do doby po zahájení insolvenčního řízení) pobírala dlužnice státní příspěvek neoprávněně. Jelikož pohledávka z titulu přiznaného příspěvku na pěstounskou péči vznikla před zahájením insolvenčního řízení, pak to, že dlužnice po jeho zahájení určitou dobu dávku takto přiznanou pobírala neoprávněně (neboť odpadl zákonný důvod pro její poskytování), nelze hodnotit jinak, než jako nový nárok z titulu bezdůvodného obohacení, který však není pohledávkou za majetkovou podstatou, či pohledávkou jí postavenou na roveň (byť o ní bylo rozhodnuto ve správním řízení), která by se v insolvenčním řízení uspokojovala v rozsahu a způsobem stanoveným insolvenčním zákonem. [13] Sporná pohledávka (jež vznikla až po zahájení insolvenčního řízení), by mohla být pohledávkou za majetkovou podstatou, kdyby skutečně byla „daní“ či „plněním obdobným jako daň“, což ale není. [14] Rozhodnutí z 2. dubna 2014 je rozhodnutím o vrácení přeplatku na dávce pěstounské péče za dobu po zahájení insolvenčního řízení, a to za dobu od 1. července 2013 do 31. prosince 2013; v tomto období dlužnici příspěvek nenáležel, neboť jí byl vyplacen vyšší sirotčí důchod. Jinak řečeno, přeplatek podle tohoto správního rozhodnutí musí dlužnice vrátit, neboť ve výši stanovené v rozhodnutí z 2. dubna 2014 jej pobírala bez zákonného důvodu. [15] Pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení jsou pohledávkami za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 insolvenčního zákona jen tehdy, jsou-li vyjmenovány v odstavci 1 nebo 2 tohoto ustanovení; pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, jíž je i plnění bez právního důvodu nebo plnění z právního důvo