29 ICdo 25/2025 – Nejvyšší soud

MSPH 95 INS 12575/2022 205 ICm 3251/2023 29 ICdo 25/2025-110 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce GG BETA s. r. o., se sídlem v Praze 1, Petrská 1426/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 05172322, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Bürgerem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, proti žalovaným 1) JUDr. Jiřině Lužové, se sídlem v Praze 1, Dušní 22, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, a 2) Sberbank CZ, a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25083325, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 205 ICm 3251/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci 2) žalovaného, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 12575/2022, o dovolání první žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2024, č. j. 205 ICm 3251/2023, 101 VSPH 568/2024-65 (MSPH 95 INS 12575/2022), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2024, č. j. 205 ICm 3251/2023, 101 VSPH 568/2024-65 (MSPH 95 INS 12575/2022), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 25. června 2024, č. j. 205 ICm 3251/2023-41, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl vůči druhému žalovanému (dlužníku Sberbank CZ, a. s. v likvidaci) žalobu na určení pravosti a výše nevykonatelné nezajištěné pohledávky žalobce (GG BETA s. r. o.) za dlužníkem, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 95 INS 12575/2022 (bod I. výroku). [2] Zamítl (vůči první žalované – JUDr. Jiřině Lužové, jako insolvenční správkyni dlužníka) žalobu na určení pravosti nevykonatelné nezajištěné pohledávky žalobce za dlužníkem (bod II. výroku). [3] Určil (vůči první žalované), že výše nevykonatelné nezajištěné pohledávky žalobce za dlužníkem činí 94 216 316,26 Kč (bod III. výroku). [4] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku). 2. K odvolání první žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. října 2024, č. j. 205 ICm 3251/2023, 101 VSPH 568/2024-65 (MSPH 95 INS 12575/2022): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech III. a IV. výroku (první výrok). [2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Odvolací soud – vycházeje z § 192 odst. 1, § 193, § 194 a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z § 121 odst. 3, § 517, § 559 a § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a z (označené) judikatury Nejvyššího soudu – přitakal závěru insolvenčního soudu, že první žalovaná – jak se podává z obsahu protokolu o zvláštním přezkumném jednání konaném dne 27. září 2023 a z obsahu přezkumného listu nezajištěné pohledávky – popřela spornou pohledávku (v celkové výši 94 216 317,26 Kč) pouze co do její výše a nikoli (i) co do pravosti. Sporná pohledávka byla při přezkumu zjištěna v rozsahu 1 Kč. 4. Z uplatněných popěrných důvodů tak byla relevantní jen námitka, že žalobce neprokázal výši sporné pohledávky (zákonného úroku z prodlení z částky 129 400 000 Kč za dobu od 31. října 2006 do 6. září 2015). Ostatní důvody popření (právnímu předchůdci žalobce nevznikl nárok na vyplacení úroků z prodlení; dlužník nenese odpovědnost za vznik sporné pohledávky, neboť prvotním důvodem vzniku jistiny pohledávky, od níž žalobce odvozuje svůj nárok, bylo vydání nezákonných exekučních příkazů; právní předchůdce žalobce projevil konkludentní souhlas s odepsáním prostředků z účtu a k jejich odepsání tak došlo po právu) nesměřují proti výši pohledávky, ale proti jejímu vzniku (pravosti), a proto nebylo třeba se jimi zabývat. 5. Není pochyb o tom, že byla-li právnímu předchůdci žalobce pravomocně přiznána jistina (ve výši 129 400 000 Kč), pak mu k ní náleží též příslušenství ve formě úroků z prodlení v zákonné výši. Dlužník byl vyzván k vrácení jistiny žalobou, která mu byla doručena dne 30. října 2006. Dne 31. října 2006 byl tedy dlužník povinen plnit a dnem 1. listopadu 2006 se dostal do prodlení. Od tohoto dne měl žalobce nárok na příslušný zákonný úrok z prodlení, a to až do 6. září 2015, kdy dlužník jistinu vrátil právnímu předchůdci žalobce. Výše pohledávky uplatněná přihláškou pohledávky tudíž odpovídá příslušné právní úpravě, respektive byla uplatněna v nižší částce. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti rozsudku odvolacího soudu (poměřováno obsahem) podala první žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde (posuzováno podle celého obsahu dovolání) o tuto otázku: Mohl (a měl) se insolvenční soud při posouzení důvodnosti popření (jen) výše pohledávky zabývat i námitkami, podle nichž dlužník nenese odpovědnost za vznik pohledávky a právní předchůdce žalobce konkludentně souhlasil s odepsáním finančních prostředků? 7. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a též body III. a IV. výroku rozsudku insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka namítá, že uvedené popěrné důvody nemusí směřovat jen proti pravosti pohledávky, ale mohou být i důvodem popření její výše. Soudy obou stupňů pochybily, když se těmito popěrnými důvody nezabývaly s odůvodněním, že dovolatelka pohledávku popřela pouze co do výše. 9. Nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy a měl by být snížen na 1 Kč, jelikož přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 129 400 000 Kč (tj. přiznání částky 94 216 317,26 Kč) v plné výši by bylo pro dlužníka nepřiměřeně přísné a nespravedlivé. 10. Dlužník nenese odpovědnost za vznik přihlášené pohledávky ani nezavinil vznik nároku právního předchůdce žalobce na zaplacení částky 129 400 000 Kč. Tyto finanční prostředky vyplatil dlužník z účtu původního žalobce třetím osobám na základě nezákonných exekučních příkazů. Původní žalobce věděl o odepsání finančních prostředků z účtu a až do podání žaloby na vrácení částky neměl proti tomu žádné námitky, tudíž vyjádřil konkludentní souhlas s odepsáním těchto finančních prostředků. Částku 129 400 000 Kč vrátil dlužník původnímu žalobci na základě soudního rozhodnutí a následně tuto částku uplatnil po státu jako nárok na náhradu škody (řízení dosud probíhá). 11. Žalobce ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, respektive nedůvodné. III. Přípustnost dovolání 12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 13. S přihlédnutím k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1 zákona č. 252/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, se pro dané insolvenční řízení uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 i v době od 1. října 2024 [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2 a 3 zákona č. 252/2024 Sb.]. Insolvenční zákon v tomto znění je rozhodný i při zkoumání přípustnosti dovolání. 14. Dovolatel napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu „do všech výroků“, tedy i v části, kterou odvolací soud prvním výrokem potvrdil bod IV. výroku rozsudku insolvenčního soudu o nákladech řízení, jakož i co do druhého výroku o nákladech odvolacího řízení. Ve vztahu k těmto výrokům však přípustnost dovolání vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. 15. Dovolání proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku o věci samé, je přípustné podle § 237 o. s. ř., když potud pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky, na jejímž zodpovězení spočívá napadené rozhodnutí, jde o věc dovolacím soudem dosud beze zbytku neřešenou. IV. Důvodnost dovolání 16. Vady řízení, k n