29 ICdo 26/2014 – Nejvyšší soud

KSBR 45 INS 12149/2012 45 ICm 1886/201329 ICdo 26/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Caraf Investment Establishment, reg. č. FL – 0002.080.614-7, se sídlem v Schaanwaldu, Vorarlbergerstrasse 7, Lichtenštejnsko, zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ 702 00, proti žalovanému Steola Trading Limited, HE 138631, se sídlem v Nicosii, Grigoriou Xenopoulou 24, Kyperská republika, zastoupenému Mgr. Petrem Martinů, advokátem, se sídlem v Ostopovicích, Sadová 348/15, PSČ 664 49, o popření přihlášené pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 ICm 1886/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ČKD Blansko Strojírny, a. s., se sídlem v Blansku, Gellhornova 2228/1, PSČ 678 18, identifikační číslo osoby 26238624, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 12149/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. prosince 2013, č. j. 45 ICm 1886/2013, 13 VSOL 103/2013-51 (KSBR 45 INS 12149/2012), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 4. června 2013, č. j. KSBR 45 ICm 1886/2013-26, KSBR 45 INS 12149/2012-C1-2, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 14. října 2013, č. j. KSBR 45 ICm 1886/2013-41, KSBR 45 INS 12149/2012, odmítl (pro nesložení jistoty) podle § 202 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), žalobu, jíž žalobce (jako přihlášený věřitel) v insolvenčním řízení dlužníka ČKD Blansko Strojírny, a. s. uplatnil popření pohledávek žalovaného (rovněž přihlášeného věřitele) a rozhodl o nákladech řízení. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy vyšly z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 22. února 2013, č. j. KSBR 45 INS 12149/2012-A-44, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek. 2/ Dne 14. května 2013 insolvenčnímu soudu došlo podání žalobce (jako přihlášeného věřitele č. 1), kterým na předepsaném formuláři popřel přihlášené pohledávky žalovaného (věřitele č. 4), konkrétně pohledávku č. 1 přihlášenou ve výši 36.068.446,25 Kč co do pravosti a pořadí, pohledávku č. 2 přihlášenou ve výši 3.861.522,85 Kč co do pravosti, pohledávku č. 3 přihlášenou ve výši 11.872.455,90 Kč co do pravosti, pohledávku č. 4 přihlášenou ve výši 46.961.117,02 Kč co do pravosti a výše a pohledávku č. 5 přihlášenou ve výši 4.604.123,39 Kč co do pravosti a výše. 3/ Dne 17. května 2013 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. 4/ Do doby vydání usnesení o odmítnutí žaloby žalobce nesložil jistotu na náklady řízení incidenčního sporu. Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že žalobce dne 13. června 2013 složil na účet insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,- Kč. Na tomto základě odvolací soud – cituje ustanovení § 200 a § 202 odst. 3 až 6 insolvenčního zákona – dospěl k závěru, že insolvenční soud správně žalobu odmítl, neboť patnáctidenní lhůta určená k zaplacení jistoty na náklady řízení (marně) uplynula v pondělí 3. června 2013. K tomu dále uzavřel, že: 1/ Ustanovení § 200 insolvenčního zákona upravuje způsob, jakým je věřitel oprávněn popřít přihlášenou pohledávku. Z tohoto ustanovení vyplývá, že insolvenční zákon stanoví přísná pravidla, která jsou závazná a od kterých se nelze odchýlit. Jak vyplývá z ustanovení § 200 odst. 2 insolvenčního zákona, ve vztahu k popěrnému úkonu věřitele je vyloučeno použití ustanovení § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Insolvenční soud tedy nevyzývá k odstranění případných vad popěrného úkonu; k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží jen tehdy, obsahuje-li všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce. 2/ Mezi zákonné náležitosti popření pohledávky přihlášeným věřitelem, které je současně žalobou na její popření, patří i složení jistoty popírajícím věřitelem ve výši 10.000,- Kč do 15 dnů od skončení přezkumného jednání podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona. Nesloží-li v této lhůtě žalobce jistotu, postupuje insolvenční soud bez dalšího podle odstavce 5 tohoto ustanovení a žalobu odmítne. 3/ Popírající věřitel může složit jistotu na náklady incidenčního sporu jen ve lhůtě k tomu určené v § 202 odst. 3 insolvenčního zákona; k opožděnému složení jistoty se nepřihlíží. Nejde o situaci obdobnou (jak tvrdí žalobce) odmítnutí žaloby pro vady (s tím, že jsou-li vady žaloby odstraněny po vydání usnesení o odmítnutí žaloby, odvolací soud k této skutečnosti přihlíží). 4/ Nelze souhlasit s žalobcem, že přiměřené použití § 75b o. s. ř. nedopadá na jistotu podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona (a váže se jen k § 202 odst. 4 insolvenčního zákona). Podle důvodové zprávy k novele insolvenčního zákona provedené s účinností od 31. března 2011 zákonem č. 69/2011 Sb. je ustanovení § 202 insolvenčního zákona doplněné o odstavce 3 až 6 smysluplnou pojistkou poskytující věřiteli přihlášené pohledávky přiměřenou jistotu, že věřitel, který formálně bezvadným a obsahově přiléhavým úkonem popřel jeho pohledávku, je v případě svého neúspěchu ve sporu ochoten a schopen nést tíži nákladů sporu vzniklých věřiteli přihlášené pohledávky. Dle důvodové zprávy tomu odpovídá institut jistoty na náklady incidenčního sporu upravený na obdobných principech jako institut jistoty v občanském soudním řádu (§ 75b o. s. ř.). Tato úprava má za cíl zabránit účelovým popřením pohledávek jinými věřiteli. Lhůta ke složení jistoty navazuje na běh lhůty, po jejímž uplynutí se popření pohledávky přihlášeným věřitelem stává žalobou. 5/ Občanský soudní řád institut složení jistoty upravuje v § 75b v souvislosti s návrhem na nařízení předběžného opatření a stanoví, že nebude-li jistota ve stanovené lhůtě zaplacena, soud návrh na předběžné opatření odmítne a k opožděnému složení jistoty nepřihlíží. Stejný závěr platí i pro složení jistoty podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona na náklady řízení incidenčního sporu vyvolaného popřením pohledávky přihlášeným věřitelem. Není-li tedy ve stanovené lhůtě zaplacena jistota ve výši 10.000,- Kč, je třeba odmítnout žalobu a k opožděnému složení jistoty již nelze přihlížet. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně jde o otázku, zda je lhůta uvedená v ustanovení § 202 odst. 3 insolvenčního zákona, tj. lhůta 15 dnů pro složení jistoty na náklady řízení incidenčního sporu, lhůtou zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout, a zda „v návaznosti na to zmeškání je tedy bez dalšího namístě žalobu odmítnout“. Dovolatel namítá, že tuto otázku odvolací soud nesprávně právně posoudil, přičemž argumentuje tím, že: 1/ Na insolvenční řízení a incidenční spory se vztahují ustanovení § 167 odst. 1 a § 154 odst. 1 o. s. ř., podle kterých je pro usnesení rozhodující stav v době jeho vyhlášení, nebo, nebylo-li vyhlášeno, v době jeho vydání, což platí též na usnesení o odmítnutí žaloby. Občanský soudní řád přitom umožňuje, aby „žalobce odstranil vady žaloby (v daném případě zaplatil jistotu) i poté, co již uplynula lhůta k tomu soudem stanovená, popřípadě poté co soud prvního stupně rozhodl o odmítnutí žaloby“, avšak nejpozději do té doby, dokud o odmítnutí žaloby nerozhodl odvolací soud (potud dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 152). 2/ Účel jistoty dle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona není totožný s účelem jistoty u institutu předběžného opatření dle § 75b o. s. ř. Konstrukce jistoty dle § 75b o. s. ř. stojí na tom, že v zájmu rychlosti rozhodování o předběžném opatření musí být jistota skutečně bezpodmínečně složena předem. Je tomu tak proto, že jistota má sloužit jako případná záloha na náhradu škody, když v řízení o předběžném opatření není do takové míry zkoumán skutkový stav, je vydáno rozhodnutí a až následně se může osoba, které bylo předmětným opatřením něco uloženo, proti němu bránit. Naproti tomu u popěrného úkonu (žaloby) jde především o to, aby byla jistota na náklady řízení incidenčního sporu vůbec složena. Jde o jistotu na náklady řízení. V případě, že k její úhradě dojde před samotným „zahájením incidenčního sporu“, což je ostatně podmínkou jeho zaháj