29 ICdo 3/2023 – Nejvyšší soud

KSPH 66 INS 23802/2012 37 ICm 706/2013 29 ICdo 3/2023-20367 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, PSČ 500 08, identifikační číslo osoby 42196451, zastoupeného JUDr. Romanem Poláškem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, proti žalované Mgr. Monice Cihelkové, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka LESS & FOREST s. r. o., zastoupené Mgr. Michaelou Bartoškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Litoměřická 834/19d, PSČ 190 00, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávek, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 ICm 706/2013 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka LESS & FOREST s. r. o., se sídlem ve Zbraslavicích, Ostrov 3, PSČ 285 22, identifikační číslo osoby 27106632, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS 23802/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2022, č. j. 37 ICm 706/2013, 101 VSPH 187/2022-20349 (KSPH 66 INS 23802/2012), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou 28. února 2013 se žalobce (Lesy České republiky, s. p.) domáhal vůči žalovaným 1/ Mgr. Monice Cihelkové, jako insolvenční správkyni dlužníka LESS & FOREST s. r. o. (dále jen „dlužník“), 2/ dlužníku a 3/ Mgr. Ivo Šotkovi, jako oddělenému insolvenčnímu správci dlužníka, určení pravosti, výše a pořadí nezajištěné podmíněné pohledávky č. P968/1 žalobce za dlužníkem ve výši 566 000 000 Kč a nezajištěné podmíněné pohledávky č. P968/3 žalobce za dlužníkem ve výši 27 196 240 Kč, obou přihlášených přihláškou č. P968 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka u Krajského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. KSPH 37 INS 23802/2012, eventuálně určení, že jde o pohledávky za majetkovou podstatou. 2. Usnesením ze dne 22. března 2019, č. j. 37 ICm 706/2013-37, které nabylo právní moci dne 17. dubna 2019, insolvenční soud odmítl žalobu v rozsahu, v němž směřovala vůči žalovaným 2/ a 3/. Při přípravném jednání konaném dne 17. ledna 2022 insolvenční soud připustil změnu žaloby v rozsahu určení pravosti, výše a pořadí pohledávky č. P968/1 tak, že se žalobce domáhá určení, že má za dlužníkem nezajištěnou podmíněnou pohledávku ve výši 35 709 508 Kč a nezajištěnou nepodmíněnou pohledávku ve výši 530 290 492 Kč, eventuálně určení, že jde o pohledávky za majetkovou podstatou. 3. Rozsudkem ze dne 17. ledna 2022, č. j. 37 ICm 706/2013-20318, insolvenční soud zamítl žalobu o určení, že žalobce má za dlužníkem nezajištěnou podmíněnou pohledávku 35 709 508 Kč a nezajištěnou nepodmíněnou pohledávku ve výši 530 290 492 Kč (P968/1) [bod I. výroku], zamítl žalobu na určení, že žalobce má za dlužníkem nezajištěnou podmíněnou pohledávku ve výši 27 196 240 Kč (P968/3) [bod II. výroku], zamítl žalobu na určení, že pohledávka za dlužníkem ve výši 566 000 000 Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou (P968/1) [bod III. výroku], zamítl žalobu na určení, že pohledávka za dlužníkem ve výši 27 196 240 Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou (P968/3) [bod IV. výroku], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod V. výroku). 4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud vyšel z toho, že: [1] Žalobce uzavřel s dlužníkem 32 smluv o provádění komplexních lesnických činností a prodeji dříví pro jednotlivé smluvní územní jednotky (dále jen „lesnické smlouvy“). Předmětem těchto smluv byl závazek dlužníka provést komplexní lesnické činnosti a závazek žalobce dodávat dlužníkovi vytěžené dříví, za něž se dlužník zavázal zaplatit. Cena dodaného dříví byla vyúčtována fakturami. Takto měla smluvní spolupráce probíhat po celou plánovanou dobu účinnosti jednotlivých lesnických smluv. [2] Dne 27. září 2012 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka, usnesením ze dne 2. října 2012, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-A-13, insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka a žalovanou ustanovil insolvenční správkyní. [3] Dopisem ze dne 11. října 2012 žalobce odstoupil od lesnických smluv z důvodu jejich porušení dlužníkem. Následně k zajištění plnění, které měl podle lesnických smluv obstarat dlužník, po vypsání dvou skupin zadávacích řízení uzavřel s náhradními smluvními partnery smlouvy, na jejichž základě bude žalobci poskytnuto náhradními smluvními partnery plnění, které měl původně poskytnout dlužník (dále jen „náhradní smlouvy“). [4] Žalobce dne 30. října 2012 přihlásil přihláškou č. P968 do insolvenčního řízení dlužníka pod č. P968/1 a P968/3 pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení. [5] Pohledávka č. P968/1 byla přihlášena jako podmíněná, nezajištěná, ve výši 566 000 000 Kč, která „může vzniknout z důvodu vzniku škody věřiteli a její náhrady“ za předpokladu, že žalobce bude na základě náhradních smluv plnit novým smluvním partnerům více, než by plnil dlužníku na základě lesnických smluv. Žalobci tak případně vznikne škoda v důsledku protiprávního jednání dlužníka, které má spočívat v porušení lesnických smluv. Výše pohledávky byla stanovena odhadem podle § 175 věty poslední zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Podmínka byla formulována tak, že jde o „vznik škody z důvodu protiprávního jednání a porušení sml. povinnosti dlužníka“. [6] Pohledávka č. P968/3 byla přihlášena jako podmíněná, nezajištěná, ve výši 27 196 240 Kč a měla vzniknout v případě převodu či přechodu vlastnického práva k vytěženému dříví na dlužníka. [7] Obě pohledávky měl žalobce „eventuálně“ za pohledávky za majetkovou podstatou. [8] Dne 29. ledna 2013 se konalo přezkumné jednání, při kterém žalovaná popřela obě dílčí pohledávky č. P968/1 a P968/3 co do pravosti a in eventum co do výše, přičemž však neuvedla, jak vysoká je podle ní nepopřená výše přezkoumávaných pohledávek. [9] Žalobce v průběhu řízení doplňoval popis skutkového stavu v návaznosti na výši (jeho) plnění z postupně uzavíraných náhradních smluv. Poprvé tak žalobce učinil dne 6. září 2013, kdy uvedl, že byl nucen zaplatit o 70 329 475 Kč více, než by byl podle lesnických smluv povinen zaplatit dlužníku. Tento rozdíl představuje vzniklou škodu. Podruhé tak žalobce učinil dne 6. června 2014, kdy uvedl, že byl nucen zaplatit o 216 203 819 Kč více než podle lesnických smluv. Potřetí tak žalobce učinil dne 17. ledna 2022, kdy uvedl, že byl nucen zaplatit o 129 075 968 Kč více, než by byl podle lesnických smluv povinen zaplatit dlužníku. V době rozhodování insolvenčního soudu se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem nezajištěnou nepodmíněnou pohledávku v celkové výši 530 290 492 Kč. Ve zbylém rozsahu (35 709 508 Kč) se pak domáhal určení, že má za dlužníkem nezajištěnou podmíněnou pohledávku. [10] Usnesením ze dne 22. dubna 2014, č. j. KSPH 37 INS 23802/2012-B-529, insolvenční soud přeměnil reorganizaci dlužníka v konkurs. 6. Odvolací soud – cituje § 373 a § 380 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v posledním účinném znění (dále jen „obch. zák.“), § 165 odst. 1 a 2, § 168 odst. 2 písm. f/ a g/ a § 173 insolvenčního zákona a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, se. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“) – rekapituloval, že žalobce odstoupil od lesnických smluv, neboť dlužník porušil povinnosti z nich vyplývající. V souladu s § 351 obch. zák. se toto odstoupení nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy. Na základě náhradních smluv musel žalobce vynaložit vyšší náklady a rozdíl mezi cenou podle lesnických smluv a cenou, kterou žalobce vynaložil za plnění podle náhradních smluv, je škodou vniklou žalobci. Tyto náklady však žalobce vynaložil až po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek. Odvolací soud se tedy ztotožnil s názorem insolvenčního soudu, že ke dni uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek v insolvenčním řízení dlužníka pohledávka č. P968/1 neexistovala, a není proto po právu. Stejně tak pohledávku č. P968/3, která dosud nevznikla, nemohl žalobce přihlásit do insolvenčního řízení. Nejde přitom ani o pohledávky podmíněné, neboť v lesnických smlouvách si strany žádné podmínky nesjednaly, a žádné podmínky nevyplývají ani ze zákona. Rovněž není správný názor žalobce, že jde o pohledávky za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. f/ nebo g/ insolvenčního zákona, neboť pohledávky by musely vyplývat z lesnických smluv, které uzavřel dlužník jako osoba s dispozičními oprávněními ve smyslu §229 insolvenčního zákona po zahájení insolvenčního řízení, což se nestalo. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákon