29 ICdo 31/2019 – Nejvyšší soud

KSCB 28 INS 2011/2016 43 ICm 1567/2017 29 ICdo 31/2019-165 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce České republiky - Celního úřadu pro Jihočeský kraj, se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 6/1473, PSČ 370 21, identifikační číslo osoby 71214011, proti žalovanému Ing. Miloslavu Půčkovi, se sídlem ve Zlíně, Nad Vývozem 4876, PSČ 760 05, jako insolvenčnímu správci dlužníka LIHO – Blanice spol. s r. o., zastoupenému Mgr. Eliškou Barthelemy, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, PSČ 110 00, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 ICm 1567/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka LIHO – Blanice spol. s r. o., se sídlem v Mladé Vožici, Blanice 11, PSČ 391 43, identifikační číslo osoby 42407109, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 28 INS 2011/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 43 ICm 1567/2017, 101 VSPH 464/2018-141 (KSCB 28 INS 2011/2016), takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 43 ICm 1567/2017, 101 VSPH 464/2018-141 (KSCB 28 INS 2011/2016), se mění takto: 1/ Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 2018, č. j. 43 ICm 1567/2017-113, se mění tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal vyloučení movitého majetku sepsaného v příloze č. 6 (inventurní soupis zásob – líh) a v příloze č. 7 (inventurní soupis zásob – alkoholické nápoje), pořadové číslo 7 a 8 upraveného soupisu majetkové podstaty, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka LIHO – Blanice spol. s r. o. 2/ Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 14.266,70 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalovaného. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalovaného. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 31. ledna 2018, č. j. 43 ICm 1567/2017-113, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka LIHO – Blanice spol. s r. o. movitý majetek sepsaný v příloze č. 6 (inventurní soupis zásob – líh) a v příloze č. 7 (inventurní soupis zásob – alkoholické nápoje), pořadové číslo 7 a 8 upraveného soupisu majetkové podstaty dlužníka (dále též jen „neznačený líh“) [bod I. výroku] a rozhodl, že žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že: [1] Insolvenční soud usnesením ze dne 24. března 2016 (jde o usnesení č. j. KSCB 28 INS 2011/2016-A-10) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil společnost První konkursní v. o. s. (dále též jen „původní insolvenční správce“). [2] Rozhodnutím ze dne 29. března 2016, č. j. 24455/2016-520000-11, žalobce jako správce daně zrušil povolení k provozování daňového skladu dlužníka coby podniku na výrobu vybraných výrobků podle § 19 odst. 2 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. [3] Žalobce rozhodnutím ze 12. dubna 2016, č. j. 29336/2016-520000-32.3 (ve spojení s rozhodnutím Generálního ředitelství cel ze dne 6. září 2016, č. j. 27596-2/2016 900000-304.1), rozhodl o zajištění neznačeného lihu (tj. lihu, který nebyl označen kontrolní páskou, jakož i lihu, který nebyl ve spotřebitelském balení) nacházejícího se v prostorách zrušeného daňového skladu dlužníka. [4] Usnesením z 12. října 2016 (jde o usnesení č. j. KSCB 28 INS 2011/2016-B-15), insolvenční soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka. [5] Původní insolvenční správce zahrnul neznačený líh do soupisu majetkové podstaty dlužníka a o této skutečnosti vyrozuměl žalobce přípisem ze dne 24. února 2017. [6] Žalobce rozhodnutím ze dne 17. března 2017, č. j. 6648-8/2017-520000-12 (ve spojení s rozhodnutím Generálního ředitelství cel ze dne 16. května 2017, č. j. 25989-2/2017-900000-304.1), rozhodl, že dlužník se dopustil správního deliktu podle ustanovení § 59 odst. 1 písm. a) zákona č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu, neboť v rozporu s ustanovením § 15 odst. 1 tohoto zákona nakládal s neznačeným lihem, za což se mu ukládá (mimo jiné) podle § 68 odst. 1 písm. a) zákona o povinném značení lihu sankce propadnutí neznačeného lihu s tím, že podle § 70 odst. 1 tohoto zákona propadlý neznačený líh připadá státu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. května 2017. 3. Na takto ustaveném základě insolvenční soud uzavřel, že žaloba, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému (původnímu insolvenčnímu správci) vyloučení neznačeného lihu ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, je důvodná. Přitom zdůraznil, že byť žalovaný nijak nepochybil, když v souladu s ustanovením § 205 a § 206 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zahrnul předmětný movitý majetek (předtím než bylo rozhodnuto o jeho propadnutí státu) do soupisu majetkové podstaty dlužníka, je nepochybné, že v době rozhodování o vylučovací žalobě již nabylo právní moci rozhodnutí o propadnutí neznačeného lihu státu. Dlužníku tak v současné době nesvědčí k sepsanému majetku žádné právo, jež by bránilo jeho vyloučení z majetkové podstaty; navíc není ani oprávněn s neznačeným lihem jakkoli nakládat. 4. Postup žalobce neshledal insolvenční soud ani rozporným s dobrými mravy, když žalobce toliko plnil zákonnou povinnost uloženou mu k ochraně veřejnosti před neznačeným lihem. 5. Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem k odvolání původního insolvenčního správce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných insolvenčním soudem a zcela se ztotožnil též s jeho právním závěrem, podle kterého žalobce byl v poměrech dané věci oprávněn domáhat se vyloučení neznačeného lihu ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, neboť mu svědčilo vlastnické právo k tomuto majetku. V této souvislosti dále doplnil, že ustanovení § 140a, § 140b a § 140c insolvenčního zákona se na „správní soudnictví“ nevztahují (potud odkázal též na závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. července 2018, sp. zn. 4 As 149/2017 – jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 3767/2018 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu); žalobci proto ani probíhající insolvenční řízení dlužníka nijak nebránilo v tom, aby neznačený líh, s nímž dlužník nedovoleně nakládal, zajistil a následně rozhodl, že se tím dlužník dopustil správního deliktu, za což mu uložil sankci propadnutí neznačeného lihu státu. 7. K odvolacím námitkám žalovaného poukázal odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněný pod číslem 9/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z něhož se podává, že mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu (v daném případě rozhodnutí o zajištění vylučovaného majetku a rozhodnutí o propadnutí tohoto majetku státu), ale pouze to, zda jde vůbec o správní akt (nikoli o paakt), zda byl vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda nabyl právní moci. Tyto podmínky přitom byly v projednávané věci splněny. 8. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že „rozsudek insolvenčního soudu se ruší a žaloba žalobce se v celém rozsahu zamítá“. 9. Dovolatel především odvolacímu soudu vytýká, že se „vůbec věcně nezabýval (…) otázkou, zda je možné dle celních zákonů zabavit majetek, který byl oprávněně zapsán do majetkové podstaty v souladu s insolvenčním zákonem“. Za zcela zásadní má v této souvislosti posouzení, „zda je insolvenční zákon ve věci nakládání s majetkem zapsaným do majetkové podstaty zákonem speciálním vůči celním zákonům“. Řešení této otázky má za určující pro závěr, zda lze dotčený majetek vyloučit ze soupisu majetkové podstaty na základě vydaného správního aktu. 10. Podle dovolatele měl odvolací soud dále přihlédnout k tomu, že žalobce v projednávané věci vystupoval ve dvojím postavení, a to jednou jako nadřízený subjekt veřejného práva v celním řízení, kde autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech účastníků správního řízení, podruhé jako věřitel postavený na roveň ostatním věřit