29 ICdo 34/2022 – Nejvyšší soud

KSLB 86 INS 15150/2014 86 ICm 2973/2015 29 ICdo 34/2022-325 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Václava Mlnáříka, Ph. D., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1597/19, PSČ 110 00, jako insolvenčního správce dlužníka ProTec servis Česká republika s. r. o., zastoupeného JUDr. Alešem Klechem, LL. M., advokátem, se sídlem v Ostravě, Poděbradova 2738/16, PSČ 702 00, proti žalované M. F., zastoupené JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Jičínská 2348/10, PSČ 130 00, o odpůrčí žalobě, vedené u  Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 86 ICm 2973/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ProTec servis Česká republika s. r. o., se sídlem v Jablonci nad Nisou, Poštovní 2055/3, PSČ 466 01, identifikační číslo osoby 28669754, vedené u  Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 86 INS 15150/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2021, č. j. 86 ICm 2973/2015, 101 VSPH 680/2021-312 (KSLB 86 INS 15150/2014), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2021, č. j. 86 ICm 2973/2015, 101 VSPH 680/2021-312 (KSLB 86 INS 15150/2014), a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. června 2021, č. j. 86 ICm 2973/2015-294, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalším u řízení. Odůvodnění: I.   Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 18. srpna 2016, č. j. 86 ICm 2973/2015-111, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) o odpůrčí žalobě žalobce (JUDr. Václava Mlnáříka, Ph. D., jako insolvenčního správce dlužníka ProTec servis Česká republika s. r. o.), směřující vůči žalované [M. F. (tehdy Ch.)], tak, že: [1] Určil, že právní úkon dlužníka ze dne 8. ledna 2014, spočívající v zaplacení částky 105.000 Kč žalované, je vůči věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem (bod I. výroku). [2] Uložil žalované vydat do 3 dnů od právní moci rozhodnutí do majetkové podstaty dlužníka částku 105.000 Kč (bod II. výroku). [3] Zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení úroku z prodlení z částky 105.000 Kč ve výši 8,05 % za dobu od 29. července 2015 do zaplacení (bod III. výroku). [4] Uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 13.248,50 Kč (bod IV. výroku). [5] Uložil žalované zaplatit státu do 3 dnů od právní moci rozhodnutí soudní poplatek ve výši 5.250 Kč (bod V. výroku). 2. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. května 2017, č. j. 86 ICm 2973/2015, 101 VSPH 911/2016-144 (KSLB 86 INS 15150/2014): [1]  Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I., II. a IV. výroku (první výrok). [2] Uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok). 3. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. srpna 2019, č. j. KSLB 86 INS 15150/2014, 86 ICm 2973/2015, 29 ICdo 176/2017-172 [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu]: [1] Odmítl dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu ze dne 18. května 2017, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodu IV. výroku, jakož i v rozsahu, v němž směřovalo proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení (první výrok). [2] Zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 18. května 2017 a (s výjimkou zamítavého výroku ohledně úroku z prodlení) rozsudek insolvenčního soudu ze dne 18. srpna 2016 a věc ve zrušeném rozsahu vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (druhý výrok). 4. Rozsudkem ze dne 11. června 2021, č. j. 86 ICm 2973/2015-294, insolvenční soud: [1] Určil, že právní úkon dlužníka ze dne 8. ledna 2014, spočívající v zaplacení částky 105.000 Kč žalované, je vůči věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem (bod I. výroku). [2] Uložil žalované vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 105.000 Kč (bod II. výroku). [3] Uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do 15 dnů od právní moci rozhodnutí částku 44.648 Kč (bod III. výroku). [4] Uložil žalované zaplatit státu do 3 dnů od právní moci rozhodnutí soudní poplatek ve výši 5.250 Kč (bod IV. výroku). 5. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 písm. c/, § 235 odst. 1, § 239 odst. 4, a § 241 odst. 1, odst. 3 písm. a/ a b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 6. K 1. lednu 2014 byla naplněna vyvratitelná domněnka úpadku dlužníka dle § 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona, přičemž žalovaná tuto domněnku nevyvrátila. Výslech jednatele dlužníka [Bc. Ondřeje Friče (dále jen „O. F.“)] a jím předložené listiny z účetnictví dlužníka nejsou dostatečným podkladem pro závěr, že v rozhodné době dlužník byl schopen plnit své závazky. 7. K posouzení skutkového stavu je nutno odborných znalostí. Insolvenční soud se obrátil na 53 znaleckých ústavů specializujících se na insolvenční agendu a úpadek a na znalce (JUDr. Ing. Richard Švejda, LL. M.), všechno osoby zapsané v seznamech vedených Ministerstvem spravedlnosti, přičemž zjistil, že náklady na vypracování znaleckého posudku lze předpokládat v rozsahu částky 100.000 Kč až 150.000 Kč (zvýšené o částku odpovídající dani z přidané hodnoty). Proto insolvenční soud uložil žalované, aby zaplatila zálohu na náklady znaleckého posudku  ve výši 150.000 Kč; ta tak ale (ač poučena o důsledcích nezaplacení zálohy) neučinila, takže důkaz znaleckým posudkem nebyl proveden. Návrh žalované na provedení tohoto důkazu společností Leon Tax s. r. o. (dále jen „společnost L“) insolvenční soud zamítl, jelikož označená společnost není zapsána v seznamu znaleckých ústavů Ministerstva spravedlnosti; na svých (webových) stránkách nabízí, že vypracování znaleckého posudku zajistí. Úpadek dlužníka nevyvrací ani zjištění, že dlužník k 6. lednu 2014 disponoval částkou 970.767 Kč, neboť (tyto) finanční prostředky zjevně nedostačovaly pro úhradu všech splatných závazků dlužníka. 8. Dlužník uhradil žalované nájemné podle nájemní smlouvy ze dne 28. února 2013 za měsíce leden až březen 2014 již 8. ledna 2014 (před splatností), takže jde o neúčinný právní úkon dle § 241 odst. 3 písm. a/ insolvenčního zákona. 9. Dodatkem nájemní smlouvy ze dne 2. ledna 2014  nemá insolvenční soud za prokázanou změnu splatnosti nájemného k uvedenému datu.  I kdyby se tak ale k onomu datu stalo, dohoda o změně splatnosti by byla neúčinným právním úkonem ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b/ insolvenčního zákona. 10. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. prosince 2021, č. j. 86 ICm 2973/2015, 101 VSPH 680/2021-312 (KSLB 86 INS 15150/2014): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. až III. výroku; v bodě IV. výroku jej změnil jen tak, že výše soudního poplatku činí 2.000 Kč (první výrok). [2]  Uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci částku 4.114 Kč (druhý výrok). 11. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 241 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí a po zopakování a doplnění dokazování k následujícím závěrům: 12. Ze zjištění insolvenčního soudu a ze zjištění odvolacího soudu vyplývá, že dlužník již v roce 2013 převedl veškerý hodnotný majetek na společnost ProTec 24 s. r. o., jejímž jediným společníkem byl O. F., jednatel dlužníka. V době, kdy žalované uhradil předmětnou částku, tedy dlužník neměl žádný hodnotný majetek. Podle seznamu závazků připojenému k insolvenčnímu návrhu měl dlužník 26 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.639.447 Kč, které neuhradil do rozhodnutí o úpadku. 13. Předložené listiny z účetního deníku neprokazují, že by dlužník měl k 8. lednu 2014 peněžní prostředky v celkové výši 1.758.384 Kč (jak tvrdil). V řízení bylo pouze doloženo, že dlužník měl účet u Fio banky, a. s. (dále jen „banka F“) se zůstatkem ve výši 7.345 Kč; existence jiných účtů [např. u „Volksbank“ (dále jen „banka V“)] a tvrzených zůstatků v pokladně nebyla doložena přes poučení o neunesení důkazního břemene podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), které insolvenční soud poskytl žalované při jednání, jež se konalo dne 5. května 2021. 14. Je tudíž nesporné, že v době, kdy žalované uhradil předmětnou částku, měl dlužník více věřitelů, jejichž pohledávky neuhradil do doby zahájení insolvenčního řízení, takže byl v úpadku ve formě platební neschopnosti. Pro posouzení úpadku ve formě předlužení je rozhodný objem závazků (dluhů) dlužníka bez ohledu na jejich splatnost. Dlužník neměl žádný hmotný majetek. Jeho závazky (dluhy) činily v době úhrady předmětné pohledávky minimálně částku 1.6