29 ICdo 35/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 77 INS 13634/2010 177 ICm 4059/2020 29 ICdo 35/2024-153 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce JUDr. Petra Michala, Ph.D., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, jako insolvenčního správce dlužníka ŽIŠKA Consulting s. r. o., proti žalované G. Š., zastoupené Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Čáslavská 1750/8, PSČ 130 00, za účasti ŽIŠKA Consulting s. r. o., se sídlem v Praze 3, Malešická 2823/20a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27918441, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, o zaplacení částky 3 333 010 Kč do majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 177 ICm 4059/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci vedlejšího účastníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS 13634/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2023, č. j. 177 ICm 4059/2020, 106 VSPH 667/2022-127 (MSPH 77 INS 13634/2010), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 16. listopadu 2020 se žalobce (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka ŽIŠKA Consulting s. r. o.) domáhal vůči žalované (věřitelce G. Š.) zaplacení částky 3 333 010 Kč do majetkové podstaty dlužníka podle § 178 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), s odůvodněním, že skutečná výše její přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky. 2. Rozsudkem ze dne 7. července 2022, č. j. 177 ICm 4059/2020-80, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) uložil žalované zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 3 333 010 Kč (bod I. výroku), rozhodl o nákladech řízení (bod II. a III. výroku) a uložil žalované zaplatit státu soudní poplatek (bod IV. výroku). Insolvenční soud již o věci rozhodoval (jako s žalobcem) s JUDr. Petrem Michalem, Ph.D., který se stal novým insolvenčním správcem dlužníka na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 27. října 2021, č. j. MSPH 77 INS 13634/2010-365. Jako s vedlejším účastníkem řízení na straně žalobce pak jednal s dlužníkem, který do řízení vstoupil podáním datovaným 4. prosince 2020. 3. Insolvenční soud vyšel při posuzování žalobou uplatněného nároku (mimo jiné) z toho, že: [1] V incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka vedeném pod sp. zn. 77 ICm 805/2012 byla shledána neúčinnou kupní smlouva ze dne 22. dubna 2010, jíž dlužník převedl na žalovanou označenou nemovitost za kupní cenu 3 333 010 Kč. Proto insolvenční správce sepsal nemovitost do majetkové podstaty dlužníka. [2] Podáním ze dne 27. května 2016 insolvenční správce předložil insolvenčnímu soudu přezkumný list žalované, v němž byl jako důvod pohledávky uveden nárok na vrácení plnění z neúčinného právního jednání (kupní ceny ve výši 3 333 010 Kč) ve smyslu § 237 odst. 4 insolvenčního zákona. Pohledávka žalované představovala 61,15 % všech zjištěných pohledávek. [3] Na přezkumném jednání dne 16. srpna 2016 insolvenční správce pohledávku popřel co do pravosti a výše z důvodu neuhrazení kupní ceny. Ze shodných důvodu ji popřel i dlužník. [4] V incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka vedeném pod sp. zn. 177 ICm 3012/2016 insolvenční soud rozsudkem ze dne 20. června 2019, č. j. 177 ICm 3012/2016-316, zamítl žalobu, kterou se žalovaná domáhala určení pravosti a výše pohledávky z titulu uhrazené kupní ceny za nemovitost. Toto rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. června 2020, č. j. 177 ICm 3012/2016, 104 VSPH 665/2019-420 (MSPH 77 INS 13634/2010). [5] Podáním ze dne 16. prosince 2016 žalovaná podala podnět k výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu. Tvrdila, že jednatel dlužníka u ní uplatňuje různé nároky související s majetkem sepsaným do majetkové podstaty dlužníka, přičemž se prokazuje plnou mocí udělenou (původním) insolvenčním správcem Ing. Petrem Benešem. Insolvenční soud usnesením ze dne 6. dubna 2017, č. j. MSPH 77 INS 13634/2010-B-162 (potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2019, č. j. MSPH 77 INS 13634/2010, 2 VSPH 926/2017-B-247), zprostil insolvenčního správce Ing. Petra Beneše funkce a novým insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Josefa Neskusila, LL.M., neboť dospěl k závěru, že Ing. Petr Beneš závažně porušil povinnosti insolvenčního správce a nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí, když udělil jednateli dlužníka plnou moc k určitým úkonům. 4. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že jsou splněny podmínky dle § 178 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona k uložení sankce. K podnětu žalované (jako přihlášené věřitelky) ze dne 16. prosince 2016 uvedl, že jiný účastník řízení ani třetí osoba jej nemohly podat, neboť jen žalovaná věděla o plné moci udělené jednateli dlužníka insolvenčním správcem. Žalovaná tak „dosáhla odklizení“ (původního) insolvenčního správce, který popřel její pohledávku a ustanovení nového insolvenčního správce, čímž znatelným způsobem zasáhla do průběhu insolvenčního řízení. Žalovaná vykonávala v průběhu insolvenčního řízení práva spojená s nezjištěnou pohledávkou ve smyslu § 180 insolvenčního zákona. Lze se důvodně domnívat, že „trváním“ na své přihlášce pohledávky měla v úmyslu zasáhnout do rozvrhu zpeněžení majetku dlužníka a jako „katastrální“ vlastník nemovitostí ovládnout způsob zpeněžení majetkové podstaty. 5. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění insolvenčního soudu, která považoval za správná. Cituje § 178 a § 180 insolvenčního zákona a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 30/2016, uveřejněný pod číslem 40/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 40/2019“), se neztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že podnět žalované ze dne 16. prosince 2016 byl výkonem práv věřitele s nezjištěnou pohledávkou. Naopak dovodil, že tento podnět vedl k nápravě poměrů v insolvenčním řízení. Jednání žalované nepředstavovalo výkon práv s nezjištěnou pohledávkou dle § 180 insolvenčního zákona, jímž by nepřípustně manipulovala s insolvenčním řízením z titulu svých hlasů. Její podnět neohrozil postavení ostatních věřitelů, ani nezkrátil majetkovou podstatu dlužníka. Dále odvolací soud uvedl, že uplatnění práva s nezjištěnou pohledávkou nepředstavují ani vylučovací žaloby podané žalovanou ani uplatnění sporné pohledávky v insolvenčním řízení dle § 237 odst. 4 insolvenčního zákona a zamítnutí žaloby na určení pohledávky. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek insolvenčního soudu se potvrzuje. 8. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky dovolacím soudem neřešené. 9. Konkrétně jde o otázku, zda je výkonem práv v insolvenčním řízení spojených s přihlášenou pohledávkou jednání žalované v průběhu insolvenčního řízení, včetně podnětu ze dne 16. prosince 2016, kterým jako přihlášená věřitelka zasáhla do rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení. 10. Vedlejší účastník ve vyjádření k dovolání s poukazem na žaloby podané žalovanou (odpůrčí žalobu, vylučovací žaloby) a na její obranu ve sporu o odpůrčí žalobě tvrdí, že žalovaná od počátku insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek vědomě „vykonávala práva“. K doplnění dovolací otázky o specifikaci pojmu „výkonu práv“ Nejvyšší soud poznamenává, že podání vedlejšího účastníka je vyjádřením k dovolání nikoliv dovoláním. 11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 12. Dovolání žalobce, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 13. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá (ustálené) judikatuře Nejvyššího soudu. Jde především o R 40/2019, z nějž vyšly oba soudy a v němž Nejvyšší soud formuloval tyto závěry: [1] Pojem „výkon práv spojených s pohledávkou“ užitý v § 180 insolvenčního zákona je značně obecný. Dobrat se jeho konkrétního obsahu tak, aby nedocházelo k nedůvodnému omezení míry participace věřitelů na insolvenčním řízení, je možné s využitím teleologického a systematického výkladu právní úpravy. [2] Výkonem práv spojených s nezjištěnou pohledávkou ve smy