§ 237 IZ – Povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z…
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) · 182/2006 Sb. · § 237 · Insolvence a exekuce
Stručně: Paragraf 237 insolvenčního zákona stanovuje, kdo má povinnost vrátit do majetkové podstaty dlužníka plnění, které dlužník poskytl na základě právního úkonu, jenž byl shledán neúčinným.
§ 237
(1) Povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.
(2) Dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které přešlo dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost vydat je do majetkové podstaty,
a) jestliže jim v době, kdy toto plnění nabyli, musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám uvedeným v odstavci 1, nebo
b) jde-li o osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, anebo o osoby dlužníku blízké.
(3) Osoby, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty, se mohou po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem.
(4) Bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-li plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.
Paragraf 237 insolvenčního zákona stanovuje, kdo má povinnost vrátit do majetkové podstaty dlužníka plnění, které dlužník poskytl na základě právního úkonu, jenž byl shledán neúčinným.
Co to znamená v praxi
Osoby, které přímo získaly plnění z neúčinného právního úkonu dlužníka, nebo z něj měly prospěch, musí toto plnění vrátit do majetkové podstaty.
Dědici nebo právní nástupci těchto osob mají povinnost plnění vrátit, pokud věděli o okolnostech neúčinnosti v době nabytí, nebo pokud jsou s dlužníkem v koncernu či jsou mu blízké osoby.
Pokud osoby vrátí plnění do majetkové podstaty, mohou se po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, ale jen pokud nebylo použito k uspokojení věřitelů nebo s ním nebylo naloženo jiným zákonem povoleným způsobem.
Jestliže bylo plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné (např. dlužník něco dal a něco dostal), insolvenční správce vrátí protihodnotu oprávněným osobám poté, co tyto osoby vrátily dlužníkovo plnění. Pokud protihodnota není v majetkové podstatě, pohledávka těchto osob se považuje za přihlášenou a uspokojí se jako ostatní pohledávky.