§ 237 insolvenční zákon – Povinnost vydat plnění z neúčinných právních úkonů
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) · 182/2006 Sb. · účinné od 24. 7. 2021 · Insolvence a exekuce · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 237 insolvenčního zákona stanovuje, kdo má povinnost vrátit do majetkové podstaty dlužníka plnění, které dlužník poskytl na základě právního úkonu, jenž byl shledán neúčinným. Osoby, které přímo získaly plnění z neúčinného právního úkonu dlužníka, nebo z něj měly prospěch, musí toto plnění vrátit do majetkové podstaty. (§ 237 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, znění účinné od 24. 7. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: dlužník, věřitel, insolvenční správce, dědic
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „…z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty“
- Judikatura: na § 237 odkazuje 74 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 10. 1. 2030 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 182/2006 Sb.
(1) Povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.
(2) Dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které přešlo dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost vydat je do majetkové podstaty,
a) jestliže jim v době, kdy toto plnění nabyli, musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám uvedeným v odstavci 1, nebo
b) jde-li o osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, anebo o osoby dlužníku blízké.
(3) Osoby, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty, se mohou po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem.
(4) Bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-li plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Osoby, které přímo získaly plnění z neúčinného právního úkonu dlužníka, nebo z něj měly prospěch, musí toto plnění vrátit do majetkové podstaty.
- Dědici nebo právní nástupci těchto osob mají povinnost plnění vrátit, pokud věděli o okolnostech neúčinnosti v době nabytí, nebo pokud jsou s dlužníkem v koncernu či jsou mu blízké osoby.
- Pokud osoby vrátí plnění do majetkové podstaty, mohou se po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, ale jen pokud nebylo použito k uspokojení věřitelů nebo s ním nebylo naloženo jiným zákonem povoleným způsobem.
- Jestliže bylo plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné (např. dlužník něco dal a něco dostal), insolvenční správce vrátí protihodnotu oprávněným osobám poté, co tyto osoby vrátily dlužníkovo plnění. Pokud protihodnota není v majetkové podstatě, pohledávka těchto osob se považuje za přihlášenou a uspokojí se jako ostatní pohledávky.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 237
Jak soudy aplikují § 237
… insolvenční správce sepsal nemovitost do majetkové podstaty dlužníka. [2] Podáním ze dne 27. května 2016 insolvenční správce předložil insolvenčnímu soudu přezkumný list žalované, v němž byl jako důvod pohledávky uveden nárok na vrácení plnění z neúčinného právního jednání (kupní ceny ve výši 3 333 010 Kč) ve smyslu § 237 odst. 4 insolvenčního zákona.
Dle ustanovení § 237 odst. 1 insolvenčního zákona povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.
Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 235 odst. 1, § 237 odst. 1, § 239 odst. 1 a § 240 až § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a dále z ustanovení § 34 a § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že označená platba skutečně odešla z účtu dlužníka na účet žalovaného, vůči kterému však žalovaný neměl …