29 ICdo 44/2022 – Nejvyšší soud

KSUL 71 INS 5172/2017 71 ICm 854/2019 29 ICdo 44/2022-208 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Marií Huspekovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem, Zeyerova 710/36, PSČ 400 03, proti žalovaným 1/ M. H., a 2/ Ing. Lukáši Vlašanému, se sídlem v Táboře, Vančurova 2904, PSČ 390 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka N & S & N Consultants s. r. o., zastoupenému Mgr. Michalem Briaským, advokátem, se sídlem v Praze, Politických vězňů 935/13, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 71 ICm 854/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka N & S & N Consultants s. r. o., se sídlem v Mostě, Budovatelů 2830, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 48292583, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 5172/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2021, č. j. 71 ICm 854/2019, 104 VSPH 840/2021-189 (KSUL 71 INS 5172/2017), takto: I. Dovolání se ve vztahu k prvnímu žalovanému odmítá. II. Dovolání se ve vztahu k druhému žalovanému zamítá. III. Žalobce a první žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 26. srpna 2021, č. j. 71 ICm 854/2019-98, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce (M. S.) domáhal vůči prvnímu žalovanému (Mgr. Michalu Hanšpachovi, jako bývalému insolvenčnímu správci dlužníka) a druhému žalovanému (Ing. Lukáši Vlašanému, jako nynějšímu insolvenčnímu správci dlužníka) určení, že má za dlužníkem (N & S & N Consultants s. r. o.) pohledávku ve výši 55 560 049 Kč uplatněnou přihláškou P17 v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSUL 71 INS 5172/2017 (bod I. výroku), určil, že první žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 17 528,16 Kč (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Dne 8. října 2004 uzavřel dlužník a M. V. (dále jen „M. V.“ nebo „postupitel“) smlouvu o úvěru, na základě níž M. V. poskytl dlužníku ve splátkách finanční prostředky ve výši 23 347 100 Kč, které se dlužník zavázal vrátit do 30. června 2008 (dále jen „smlouva o úvěru“). V dodatku č. 1 ze dne 9. října 2008 si strany ujednaly odložení splatnosti pohledávky do 9. října 2009. [2] Dne 30. května 2008 uzavřel M. V. jako postupitel a žalobce jako postupník smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postupitel převedl na žalobce pohledávku za dlužníkem ze smlouvy o úvěru ve výši 23 347 100 Kč s příslušenstvím (dále jen „smlouva o postoupení pohledávky“). Úplata za postoupení pohledávky byla sjednána ve výši 30 287 062 Kč a termín její úhrady do 30. září 2008. Postupitel i postupník se dohodli, že „převedení pohledávky nabude účinnosti uhrazením všech peněžitých závazků žalobce z této smlouvy vůči postupiteli vyplývajících; to však neplatí a smlouva nabude účinnosti v plném rozsahu, a tedy i co do převedení pohledávky, jestliže postupitel projeví písemně svou vůli vůči žalobci, že netrvá na tom, aby převedení pohledávky nabylo účinnosti až uhrazením všech nároků postupitele. V takovém případě by postoupení pohledávky nabylo účinnosti nezávisle na úhradě nároků postupitele vyplývajících ze smlouvy. Postupitel a žalobce se dále dohodli, že v případě prodlení s uhrazením úplaty zaplatí žalobce postupiteli smluvní pokutu ve výši 0,15 % z částky, se kterou je žalobce v prodlení, a to za každý den prodlení“. [3] Z notářského zápisu ze dne 29. června 2012, č. j. NZ 219/2012, N 236/2012, sepsaného notářem JUDr. Svatoplukem Procházkou, vyplynulo, že žalobce neuhradil postupiteli úplatu za postoupení pohledávky ve stanovené lhůtě. Postupitel trval na úhradě částky 75 445 071 Kč (sestávající z jistiny ve výši 30 287 062 Kč a smluvní pokuty ve výši 45 158 009 Kč) a na úhradě smluvní pokuty ve výši 0,15 % denně z jistiny od 22. června 2011 do zaplacení. Žalobce odmítl nároky postupitele uhradit. Za účelem narovnání vzájemných práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo dohodnuto, že žalobce „uhradí postupiteli za převáděnou pohledávku nejpozději do 15. ledna 2013 částku 60 000 000 Kč (dluh I) nebo do 31. března 2013 částku 75 000 000 Kč (dluh II), nebude-li dluh I včas uhrazen. Postupitel dále prohlásil, že po zaplacení dluhu I nebo dluhu II ze strany dlužníka nebo žalobce nebude mít za žalobcem žádné pohledávky (čl. 2 bod 8. část A). Podle čl. 2 bodu 2. části A nejsou právní vztahy vyplývající ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. května 2008, vyjma uvedeného, dotčeny“. [4] Podle vyrozumění o zahájení exekuce soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala, Exekutorský úřad Nymburk, ze dne 5. ledna 2015 byla proti žalobci zahájena exekuce pro vymožení pohledávky ve výši 75 000 000 Kč, a to na základě vykonatelného notářského zápisu ze dne 29. června 2012. Ke dni 5. října 2018 exekuce trvala. [5] Dne 13. března 2017 byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh, kterým se věřitelé domáhali zjištění úpadku dlužníka. Usnesením ze dne 17. července 2018, č. j. KSUL 71 INS 5172/2017-A-47, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek. [6] Přihláškou pohledávky č. P17 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka nevykonatelnou pohledávku ze smlouvy o úvěru ve výši 55 560 049 Kč (z toho jistinu 23 347 100 Kč a smluvní úrok 32 212 949 Kč). [7] První žalovaný pohledávku žalobce popřel co do pravosti z důvodu, že smlouva o postoupení pohledávky v části týkající se postoupení pohledávky nenabyla účinnosti. Vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno 20. března 2021. [8] Usnesením ze dne 28. února 2019, č. j. KSUL 71 INS 5172/2017-B-26, insolvenční soud (mimo jiné) potvrdil usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce Mgr. Michala Hanšpacha z funkce a o ustanovení nového insolvenčního správce Ing. Lukáše Vlašaného. 3. Insolvenční soud především považoval za nedůvodnou námitku žalobce o věcné nepříslušnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem. Námitku podjatosti soudkyně JUDr. Ireny Lacinové (dále jen „I. L.“), kterou žalobce uplatnil v podání ze dne 18. srpna 2021, vyhodnotil jako opožděnou a nedůvodnou; proto věc nepředložil nadřízenému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti. 4. Ve vztahu k prvnímu žalovanému insolvenční soud žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace, s tím, že bývalý (usnesením schůze věřitelů odvolaný) insolvenční správce dlužníka nemůže vystupovat v incidenčním sporu o určení pravosti pohledávky jako žalovaný. 5. Insolvenční soud dospěl k závěru, že žalobce a M. V. „vázali účinnost postoupení pohledávky na splnění odkládací podmínky spočívající v úplném uhrazení úplaty a dalších nároků, které postupiteli vůči žalobci ze smlouvy o postoupení pohledávky vznikly. Tedy samotným uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky se pohledávka na žalobce nepostupuje a věřitelem z pohledávky zůstává postupitel, a to až do splnění podmínky“. Dále insolvenční soud uvedl, že „strany ovšem dále sjednaly, že na odkládací podmínce netrvají, a pohledávka bude na žalobce postoupena i bez jejího splnění, jestliže postupitel písemně vůči žalobci prohlásí, že na splnění této podmínky netrvá. Po učinění tohoto prohlášení pohledávka na žalobce bez dalšího přejde, tedy postoupení pohledávky nabude účinnosti, a věřitelem z pohledávky bude žalobce“. Insolvenční soud potud přihlédl k tomu, že z notářského zápisu ani z jiné listiny nevyplynulo, že postoupení pohledávky nabylo účinnosti bez zřetele ke splnění odkládací podmínky. V úvahu vzal též prohlášení postupitele obsažené v čl. 2 bodu 8. části A notářského zápisu a dále to, že postupitel přihlásil (přihláškou P6) do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem z totožné smlouvy o úvěru, která byla zjištěna ve výši 55 176 261 Kč. 6. Insolvenční soud zdůraznil, že žalobce v řízení neprokázal (ani netvrdil), že v plné výši uhradil nároky postupitele vyplývající ze smlouvy o postoupení pohledávky. Uzavřel, že odkládací podmínka sjednaná ve smlouvě o postoupení pohledávky nebyla notářským zápisem odklizena ani následně naplněna. Proto „nedošlo k účinnosti postoupení pohledávky“ a věřitelem dlužníka ze smlouvy o úvěru je stále postupitel. 7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. prosince 2021, č. j. 71 ICm 854/2019, 104 VSPH 840/2021-189 (KSUL 71 INS 5172/2017), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok), rozhodl, že žalobce a první žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok) a uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému