29 ICdo 45/2020 – Nejvyšší soud

KSBR 53 INS 18273/2012 74 ICm 3847/2017 29 ICdo 45/2020-290 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Lesy České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, PSČ 500 08, identifikační číslo osoby 42196451, proti žalovanému Insolvenční a správcovská v. o. s., se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 29314909, jako insolvenčnímu správci dlužníka Státní statek Valtice, s. p. v likvidaci, zastoupenému JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, PSČ 602 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova 3, PSČ 602 00, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 74 ICm 3847/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Státní statek Valtice, s. p. v likvidaci, se sídlem ve Valticích, nám Svobody 3, PSČ 691 42, identifikační číslo osoby 00488992, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 53 INS 18273/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. října 2019, č. j. 74 ICm 3847/2017, 13 VSOL 262/2019-244 (KSBR 53 INS 18273/2012), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. října 2019, č. j. 74 ICm 3847/2017, 13 VSOL 262/2019-244 (KSBR 53 INS 18273/2012), a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 74 ICm 3847/2017-172, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 74 ICm 3847/2017-172, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Lesy České republiky, s. p.) domáhal vůči žalovanému (Insolvenční a správcovské v. o. s. jako insolvenčnímu správci dlužníka Státní statek Valtice, s. p. v likvidaci) vydání výtěžku zpeněžení ve výši 182 000 Kč s (ve výroku blíže specifikovaným) příslušenstvím za (ve výroku blíže specifikované) nemovitosti (dále jen „předmětné nemovitosti“), které neměly být pojaty do soupisu majetkové podstaty dlužníka, a které byly prodány žalovaným kupní smlouvou ze dne 26. srpna 2014 (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 32 912 Kč (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že: [1] Předmětné nemovitosti ve vlastnictví státu spravoval od roku 1999 Pozemkový fond České republiky; po změně právní úpravy přešly pozemky k 1. lednu 2013 do správy Státního pozemkového úřadu. [2] Od listopadu 2008 probíhala ohledně předmětných nemovitostí řízení o jednoduché pozemkové úpravě, v jejichž rámci byla Ministerstvem zemědělství, Pozemkovým úřadem Znojmo, vydána dvě rozhodnutí, a to rozhodnutí ze dne 11. července 2012, č. j. 608882-JPÚ/1990/07-Po/127/12, a opravné rozhodnutí ze dne 24. srpna 2012, č. j. 608882-JPÚ/1990/07- Po/153/12 (dále jen „rozhodnutí o jednoduché pozemkové úpravě“). V průběhu řízení o jednoduché pozemkové úpravě bylo (mimo jiné) zjištěno, že některé pozemky ve správě Státního pozemkového úřadu jsou pozemky lesní, k nimž přísluší ex lege hospodaření žalobci. [3] Pozemkový fond České republiky požádal přípisem ze dne 15. října 2012 Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „katastrální úřad“) o opravu chyby v katastrálním operátu spočívající ve zpětném zápisu předmětných nemovitostí na původního vlastníka, resp. na jeho právního nástupce. [4] Katastrální úřad dne 12. prosince 2012 oznámil provedení opravy údajů v katastru nemovitostí týkající se předmětných nemovitostí, které byly zapsány pro vlastníka Českou republiku s tím, že právo hospodařit s majetkem státu svědčí dlužníku (dále jen „provedení opravy“). [5] Dne 27. července 2012 bylo insolvenčním návrhem dlužníka zahájeno insolvenční řízení. [6] Usnesením ze dne 30. srpna 2012, č. j. KSBR 24 INS 18273/2012-A-9, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného s tím, že prohlášením konkursu na majetek dlužníka přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. [7] Insolvenční správce aktualizoval soupis majetkové podstaty dlužníka a pojal do něj předmětné nemovitosti dne 15. ledna 2013, což dal insolvenčnímu soudu na vědomí dne 5. března 2013. [8] Usnesením ze dne 27. června 2013, č. j. KSBR 24 INS 18273/2012-B-20, vyslovil insolvenční soud souhlas s tím, aby žalovaný zpeněžil předmětné nemovitosti prodejem mimo dražbu. [9] Insolvenční správce zpeněžil předmětné nemovitosti kupní smlouvou ze dne 26. srpna 2014, jíž převedl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na společnost Land - Product a. s. za kupní cenu 182 000 Kč (dále jen „kupní smlouva“). Insolvenční soud zveřejnil kupní smlouvu v insolvenčním rejstříku až dne 18. června 2015 (správně 19. června 2015). 3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 205 odst. 1 a 4, § 208, § 217 odst. 1, § 225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrálního zákona), z ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), z ustanovení § 2, § 16 odst. 2, 3 a 5 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku (dále jen „zákon o státním podniku“), z ustanovení § 20 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z ustanovení § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesního zákona), z ustanovení § 980 a § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům. 4. K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě na vydání výtěžku zpeněžení, patří, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokáže nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučuje zařazení majetku do soupisu, svědčí právě jí. 5. Nabývacím titulem práva hospodaření dlužníka k předmětným nemovitostem jsou rozhodnutí o jednoduché pozemkové úpravě. 6. Žalobce není v projednávané věci aktivně věcně legitimován, neboť „tvrzení žalobce o tom, že právo hospodaření se státními lesními pozemky svědčí jemu, bylo v průběhu řízení vyvráceno“. 7. Předmětné nemovitosti bylo možné zapsat do majetkové podstaty dlužníka, neboť nepatří mezi tzv. určený majetek státního podniku dlužníka, když ten je „nabyl“ do práva hospodaření až v průběhu insolvenčního řízení na jeho majetek. Postup insolvenčního správce spočívající v soupisu předmětných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka byl správný. 8. Žalobě nelze vyhovět, neboť právo hospodaření k předmětným nemovitostem bylo do katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch dlužníka, a to i přesto, že „se lze důvodně domnívat, že tvrzení žalobce o tom, že právo hospodaření s lesními pozemky ve vlastnictví České republiky svědčí jemu, je správné“. 9. Insolvenčnímu soudu nepřísluší posuzovat námitku neplatnosti kupní smlouvy; tato otázka již byla pravomocně vyřešena usnesením insolvenčního soudu ze dne 6. září 2017, č. j. KSBR 24 INS 18273/2012-B-81. 10. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. října 2019, č. j. 74 ICm 3847/2017, 13 VSOL 262/2019-244 (KSBR 53 INS 18273/2012): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 9 295 Kč (druhý výrok). 11. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 205 odst. 1, § 208, § 225 odst. 1 a 2 a § 289 odst. 3 insolvenčního zákona, z ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, z ustanovení § 4 odst. 1 a 2, § 59 odst. 3 lesního zákona, z ustanovení § 27 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích (dále jen „zákon o lesích“), z ustanovení § 2, § 16 odst. 1, 2 a 5 zákona o státním podniku, z ustanovení § 8 katastrálního zákona, z ustanovení § 43 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – poté, co dokazování doplnil, dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům. 12. Mezi účastníky je sporné, zda žalobce v řízení prokázal, že předmětné nemovitosti neměly být zařazeny do soupisu majetkové podstaty dlužníka a že právo, které vylučovalo zařazení předmětných nemovitostí do soupisu, svědčí jemu. 13. Dlužník získal právo hospodaření k předmětným nemovitostem na základě postupu, jímž katastrální úřad