29 ICdo 76/2024

Žalobou podanou dne 16. září 2022 u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) se žalobce (CREDITEX HOLDING, a. s.) domáhal proti žalovanému (Mgr. Petru Brožovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o.) určení, že přihláška pohledávky č. P1 sestávající z dílčí pohledávky č. 1 ve výši 65 875 957,60 Kč a z dílčí pohledávky č. 2 ve výši 64 125,16 Kč je přihlášena po právu.

Insolvenční soud rozsudkem ze dne 6. června 2023, č. j. 11 ICm 2658/2022-103, určil, že dílčí pohledávka č. 1 je po právu (bod I. výroku), zamítl žalobu ohledně určení, že je po právu dílčí pohledávka č. 2 (bod II. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

Proti bodům I. a III. označeného rozsudku insolvenčního soudu podal odvolání (tehdejší) žalovaný; odvolací řízení se vede u Vrchního soudu v Olomouci pod sen. zn. 12 VSOL 347/2023.

Usnesením ze dne 5. prosince 2023, č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-B-359, insolvenční soud (mimo jiné) ustanovil Mgr. Martina Kopčila jako odděleného insolvenčního správce, a to ke všem úkonům souvisejícím s přezkumem a popřením pohledávky č. P1 žalobce, včetně vedení incidenčního sporu sp. zn. 11 ICm 2658/2022 (bod II. výroku).

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 4. ledna 2024, č. j. 11 ICm 2658/2022, 12 VSOL 347/2023-239 (KSOS 31 INS 4184/2021) zamítl „návrh žalobce proti vstupu“ společnosti JAR REAL TRAFFIC s. r. o. (dále jen „vedlejší účastník“) do řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 2658/2022.

Podáními doručenými odvolacímu soudu dne 12. února 2024 (C29-70), 13. února 2024 (C29-71), 14. února 2024 (C29-75), 20. února 2024 (C29-91), 27. května 2024 (C29-102), 28. května 2024 (C29-103) a 6. června 2024 (C29-106) vznesl vedlejší účastník námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěcha Brhela, následně všech členů senátu č. 12 Vrchního soudu v Olomouci, kterou nakonec rozšířil vůči všem soudcům insolvenčního úseku. Ve svých podáních poukazuje (mimo jiné) na: a/ „absenci podstatných částí jednání ve zvukovém záznamu z jednání“, b/ „nesprávnost obsazení soudu a absenci členů senátu u soudního jednání“, c/ „zahájení projednání věci bez účasti vedlejšího účastníka a členů senátu“ a d/ „obsah a způsob "opsaného" vyjádření k námitce podjatosti“.

Žalobce ve vyjádřeních ze dne 13. února 2024 (C29-72), 14. února 2024 (C29-77), 17. února 2024 (C29-87), 23. února 2024 (C29-93), 28. května 2024 (C29-104), 30. května 2024 (C29-105) a 6. června 2024 (C29-107) s námitkou podjatosti nesouhlasí, považuje ji za „čirou procesní obstrukci“, kterou vedlejší účastník „sabotuje a bojkotuje průběh incidenčního sporu“, a navrhuje, aby soudci nebyli vyloučeni z projednávání a rozhodnutí tohoto sporu.

Soudci soudního oddělení 12 VSOL (JUDr. Vojtěch Brhel, Mgr. Michal Renda a Mgr. Josef Berka) se k námitce podjatosti shodně vyjádřili dne 15. února 2024 (C29-98, C29-99 a C 29-100) tak, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům (včetně vedlejšího účastníka), ani k jejich zástupcům. Vedlejší účastník „brojí proti postupu soudu v řízení“; dne 18. ledna 2024 se přitom ve věci nekonalo jednání, nýbrž jiný soudní rok, jehož „obsahem“ bylo odročení jednání, nikoliv projednání věci samé. Námitku podjatosti mají též za opožděnou.

Podáními doručenými odvolacímu soudu dne 14. února 2024 (C29-80) a 28. května 2024 (C29-103) vedlejší účastník navrhl delegaci věci k Vrchnímu soudu v Praze. Důvody pro delegaci spatřuje v tom, že: 1/ vznesl námitku podjatosti soudců, 2/ rozšířil námitku podjatosti vůči všem soudcům insolvenčního úseku Vrchního soudu v Olomouci, jelikož v rámci incidenčního sporu vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. 11 ICm 2658/2022 vyslovila soudkyně JUDr. Eva Slabeňáková předběžný závěr, že podle výsledku tohoto řízení bude rozhodovat další spory, ve kterých jde o popření dílčí pohledávky žalobce č. P1.1, a 3/ insolvenční správce Mgr. Petr Brož porušil svoji oznamovací povinnost týkající se jeho podjatosti a výše zmíněná soudkyně se zcela vyhnula řešení otázky jeho podjatosti.

Žalobce ve vyjádřeních ze dne 15. února 2024 (C29-86), 23. února 2024 (C29-93) a 28. května 2024 (C29-104) s návrhem na delegaci nesouhlasí, považuje jej za „čirou procesní obstrukci“, kterým vedlejší účastník „sabotuje a bojkotuje průběh incidenčního sporu“, a navrhuje, aby mu nebylo vyhověno.

Vrchní soud v Olomouci předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí námitku podjatosti a návrh na přikázání věci jinému soudu.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a o. s. ř.), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odst. 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odst. 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (odst. 3 věta první).

Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (§ 14 odst. 1 o. s. ř.). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“)] soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost, která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sb. rozh. obč.

Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší soud uzavírá, že vedlejší účastník ve vznesené námitce podjatosti nevymezil žádný konkrétní důvod podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci, jenž by splňoval kritéria výše popsaná, jelikož brojí výlučně proti postupu soudců v řízení o projednávané věci. Nejvyšší soud tak rozhodl, že členové rozhodující senátu (JUDr. Vojtěch Brhel, Mgr. Michal Renda a Mgr. Josef Berka) nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí odvolací věci. Nejvyšší soud naopak nerozhodoval o námitce podjatosti vůči (všem) ostatním soudcům Vrchního soudu v Olomouci (kteří se na rozhodování věci nepodílejí), když v tomto směru se zjevně jedná o projev procesní obstrukce, který nepožívá právní ochrany a v soudním řízení se k němu nepřihlíží (§ 2, § 6 a § 41a odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud o návrhu vedlejšího účastníka na přikázání věci rozhodl jako soud nejblíže společně nadřízený Vrchního soudu v Olomouci, u něhož je vedeno řízení, a Vrchního soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo (postupem podle § 14 a násl. o. s. ř.) rozhodnuto o vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Olomouci není zjevně dán důvod pro delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.). Srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016 (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/16).

Vedlejším účastníkem tvrzené skutečnosti současně nikterak neopodstatňují přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.).

Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu, rozhodl, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.