29 ICdo 78/2017 – Nejvyšší soud

KSBR 28 INS 20991/2011 28 ICm 1545/201329 ICdo 78/2017-268 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce MARK SPENCER INVESTMENT & DEVELOPMENT ENTERPRISES INC, se sídlem Edmonton Street, Kingstown, Svatý Vincenc a Grenadiny, registrační číslo 10582 IBC 2003, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. Ing. Ondřeji Malému, se sídlem v Brně, Palackého třída 3048/124, PSČ 612 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka BMA TRADING INTERNATIONAL s. r. o., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 28 ICm 1545/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka BMA TRADING INTERNATIONAL s. r. o., se sídlem v Brně, Tábor 888/21, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 26 97 38 21, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 20991/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 28 ICm 1545/2013, 13 VSOL 64/2016-244 (KSBR 28 INS 20991/2011), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 28 ICm 1545/2013, 13 VSOL 64/2016-244 (KSBR 28 INS 20991/2011), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 28 ICm 1545/2013-203, určil, že pohledávka žalobce (MARK SPENCER INVESTNENT & DEVELOPMENT ENTERPRISES INC) uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u „podepsaného“ soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 20991/2011 na majetek dlužníka (BMA TRADING INTERNATIONAL s. r. o.) ve výši 41.473.436,57 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 10. prosince 2007 včetně příslušenství „tak jak je uplatněna přihláškou pohledávky č. 18“, je po právu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Usnesením ze dne 7. ledna 2013, č. j. KSBR 28 INS 20991/2011-A-44, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem. 2) Žalobce „včas a řádně“ přihlásil do insolvenčního řízení (nezajištěnou) pohledávku v částce 41.473.436,57 Kč, sestávající „z jistiny“ ve výši 26.110.467,- Kč, z příslušenství tvořeného smluvním úrokem ve výši 5.336.550,24 Kč a z „denní“ smluvní pokuty ve výši 10.026.419,33 Kč. Důvodem vzniku pohledávky byla „smlouva o půjčce uzavřená mezi věřitelem a dlužníkem dne 10. prosince 2007, kdy se věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout půjčku do výše 100.000.000,- Kč. Fakticky věřitel dlužníkovi poskytl částku ve výši 92.500.000,- Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a Dohody o započtení pohledávek ze dne 28. ledna 2011 je zřejmé, že věřitel a dlužník vůči sobě započetli jejich splatné pohledávky, přičemž dlužník je povinen ještě uhradit věřiteli neuhrazenou pohledávku ve výši 26.110.467,- Kč“. Výpočet smluvních úroků z půjčky (v částce 5.336.550,24 Kč) a smluvní pokuty (v částce 10.026.419,33 Kč) byl doložen v přílohách, včetně pokladních dokladů o poskytnutí půjčky. 3) Na přezkumném jednání dne 2. dubna 2013 žalovaný popřel přihlášenou pohledávku („pouze co do pravosti“) z důvodu, že „pohledávka se jeví jako fingovaná, když věřitel doložil nevěrohodné doklady“; pohledávka podle žalovaného vůbec nevznikla. Insolvenční soud po provedeném dokazování – cituje ustanovení § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák“), ustanovení § 261 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a ustanovení § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – zdůraznil, že žalobce podal žalobu o určení pravost pohledávky proti popírajícímu insolvenčnímu správci včas. Dále měl za prokázané (smlouvou o půjčce a příjmovými doklady dlužníka), že věřitel dlužníku peněžní prostředky přenechal; „popěrný důvod žalovaného (popření pouze co do pravosti) tak nemohl uspět“. Současně (s poukazem na vlastní propočet výše neuhrazené pohledávky z titulu půjčky, jakož i výše uplatněných smluvních úroků a výše smluvní pokuty) doplnil, že „žalobce uplatnil pohledávku v podstatně nižší výši, než jakou uplatnit mohl“. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 28 ICm 1545/2013, 13 VSOL 64/2016-244 (KSBR 28 INS 20991/2011), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu pro předčasnost zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 174 odst. 2 a § 188 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 24. května 2011, sp. zn. 32 Cdo 1726/98 (uveřejněného pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 76/2002“), jakož i v rozsudcích ze dne 24. července 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, a ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 145/2010 – dospěl k závěru, podle něhož měl přihláška pohledávky žalobce vady, které bránily jejímu přezkumu. Přitom konstatoval, že „v přezkoumávané věci žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka dvě pohledávky z téhož právního důvodu, blíže označené smlouvy o půjčce uzavřené dne 10. prosince 2007. V přihlášce pohledávky žalobce současně tvrdí, že podle smlouvy předal dlužníkovi finanční prostředky ve výši 92.500.000,- Kč, aniž současně uplatnil tvrzení o tom, kdy konkrétně a v jaké formě peníze dlužníku skutečně přenechal. To přihlášku pohledávky činí (posuzováno izolovaně) nezpůsobilou přezkumu, neboť je-li právním důvodem přihlášené pohledávky půjčka peněz, zahrnuje vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, nejen tvrzení o tom, že věřitel uzavřel s dlužníkem v určité době smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale také o tom, kdy a jakou formou tyto peníze skutečně půjčil – přenechal. Tvrzení o poskytnutí částky 92.500.000,- Kč žalobce v přihlášce pohledávky dokládá sto osmdesáti dvěma příjmovými pokladními doklady, podle nichž dlužník v období od 4. ledna 2008 do 30. prosince 2008 a od 3. května 2010 do 15. července 2010 převzal jednotlivé dílčí částky v korunách českých, a osmdesáti pěti příjmovými pokladními doklady, podle kterých převzal jednotlivé dílčí částky v EUR, tyto přílohy označil v poli č. 52 přihlášky pohledávky jako důkazní materiál. I pokud by odvolací soud dovodil, že se jedná o případ, kdy s ohledem na větší množství právních vztahů jsou jednotlivé smlouvy identifikovány v příloze, na kterou přihláška výslovně odkazuje, nebyla by tím vada přihlášky pohledávky, spočívající v nedostatečném vylíčení skutkových okolností o vzniku pohledávky, odstraněna. Jak vyplývá z tvrzení v přihlášce, přihlášená pohledávka nepředstavuje celou částku, která měla být žalobcem dlužníku poskytnuta a jejíž přenechání žalobce dokládá připojenými příjmovými doklady, ale pouze tu její část, která nezanikla v důsledku tvrzeného započtení. Pokud žalobce v samotné přihlášce nevymezil, které konkrétní předané částky zahrnuje přihlášená částka jistiny 26.110.467,- Kč, a z dohody (o započtení) vyplývá pouze nominální výše všech započítávaných pohledávek žalobce, nikoli také jejich konkrétní vymezení kdy, jak a v jaké výši předanými částkami, nelze ani na základě listin připojených k přihlášce pohledávky dovodit, co představuje sporná pohledávka, respektive které (konkrétní) poskytnuté půjčky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil a žalovaný popřel“. Proto odvolací soud rozsudek insolvenčního soudu změnil a žalobu jako předčasnou zamítl, aniž se zabýval námitkami odvolatele. Zároveň doplnil, že „na základě tohoto rozsudku insolvenční správce vyzve žalobce k doplnění přihlášky pohledávky o takové údaje, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní nároky ze kterých smluv o půjčkách se přihláškou uplatňují. Doplní-li věřitel - žalobce v určené lhůtě přihlášku pohledávky v dotčené části dle pokynů správce, bude možno pohledávku opětovně přezkoumat“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení „§ 237 odst. 1 písm. a)“ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že odvolací soud „nesprávně právně posoudil otázku, zda přihláška žalobce do insolvenčního řízení je nezpůsobilá přezkumu, když v samotné přihlášce žalobce nevymezil, které konkrétní předané částky zahrnuje přihlášená částka jistiny ve výši 26.111.467,- Kč.“ Dovolatel s poukazem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35, a na obsah přihlášky (a připojených příloh) dovozuje, že „jde o přihlášku řádnou“, obsahující „souhrnnou výši uplatněné pohledávky a obecné vymezení skutkových okolností vzniku jednotlivých pohledávek a zároveň podrobný rozpis celkové sumy a konkrétní identifikaci předání finančních prostředků. V přílohách přihlášky jsou jednotlivé přijaté platby na předmětnou půjčku, stejně jako právní důvody jejich vzniku, jednozna