29 ICdo 83/2024 – Nejvyšší soud

KSOL 41 INS 15730/2021 1 ICm 1489/2022 29 ICdo 83/2024-176 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Národní rozvojové banky, a. s., se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2845/43, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 44848943, zastoupeného JUDr. Petrem Wildtem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038/20, PSČ 500 02, proti žalovanému Hart & Partners, v. o. s., se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 04680294, jako insolvenčnímu správci dlužníka MS – stavby s. r. o., zastoupenému Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm 1489/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka MS – stavby s. r. o., se sídlem v Olomouci, Jilemnického 5/51, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 26798425, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 41 INS 15730/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 1 ICm 1489/2022, 14 VSOL 190/2023-142 (KSOL 41 INS 15730/2021), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 1 ICm 1489/2022, 14 VSOL 190/2023-142 (KSOL 41 INS 15730/2021), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 20. dubna 2023, č. j. 1 ICm 1489/2022-96, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále též jen „insolvenční soud“): [1] Určil, že pohledávka žalobce (Národní rozvojové banky, a. s.) v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOL 41 INS 15730/2021, evidovaná pod P49 ve výši 7 401 450 Kč, má pořadí pohledávky zajištěné zástavním právem k nemovitostem parc. č. 300/6, 351/2, 360/2, 361/2, 364/2, 370, 373/3, 410/3, 410/4 a 421/8 zapsaným na listu vlastnictví č. 315 pro katastrální území Kaňovice u Luhačovic (dále jen „nemovitosti“ nebo „pozemky“) [bod I. výroku]. [2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud – cituje § 159 odst. 1 písm. a/, § 160 odst. 1, § 195, § 196 odst. 2 a § 198 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 510 odst. 2, § 513, § 1309 odst. 1, § 1312 odst. 1, § 1937, § 1938 odst. 1, § 2029, § 2034 odst. 1, § 2035 a § 2038 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uvedl, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (MS – stavby s. r. o.) tři pohledávky z titulu (tří označených) smluv o poskytnutí bankovní záruky uzavřených mezi žalobcem a dlužníkem a (tří označených) záručních listin, všechny jako zajištěné zástavním právem k nemovitostem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka na základě smlouvy o zástavě nemovitostí ze dne 31. března 2017, uzavřené mezi Komerční bankou a. s. (dále jen „banka K“) jako oprávněným a dlužníkem jako zástavcem, s právními účinky vkladu dne 9. května 2017 (dále též jen „zástavní smlouva“), zajišťujícím úvěry poskytnuté dlužníkovi bankou K na základě smluv ze dne 15. února 2019, 30. září 2019 a 30. dubna 2020. V souladu s podmínkami záručních listin a vždy za trvání příslušné finanční záruky plnil žalobce za dlužníka bance K (jako obligačnímu věřiteli dlužníka) částky tvrzené v přihlášce pohledávky (po 2 800 000 Kč v případě pohledávek č. 1 a č. 2 a ve výši 1 400 000 Kč v případě pohledávky č. 3). 3. Insolvenční soud se ztotožnil s argumentací žalobce, že splněním bankovní záruky ve prospěch banky K vznikl žalobci ze zákona subrogační regres podle § 1937 odst. 2 o. z. Žalobce tudíž v rozsahu poskytnutého plnění vstoupil do práv banky K a potud na něj přešla pohledávka vůči dlužníku spolu s příslušenstvím, zajištěním zástavním právem (jež se vztahuje na pohledávku i na její příslušenství) a dalšími právy s pohledávkou spojenými. Argumentace žalovaného (Hart & Partners, v. o. s. jako insolvenčního správce dlužníka), že všechny dílčí pohledávky byly uplatněny z titulu náhrady za plnění bankovní záruky a že nebylo sjednáno zajištění zástavním právem na nemovitostech dlužníka, je neopodstatněná. Názor žalovaného, že přihláškou žalobce nebyl uplatněn postoupený nárok původního věřitele (banky K), není správný. Jde totiž o nárok nabytý originárně ze zákona (nikoli obligačně jako v případě postoupení pohledávky). Bezpředmětná je též námitka podřízenosti pohledávky, neboť spor o pořadí, v jakém zajištěnému věřiteli vzniklo právo na přednostní uspokojení, není sporem o pořadí pohledávky podle § 195 insolvenčního zákona. Konečně je nerozhodné, že nedošlo k popření pravosti ani výše pohledávek žalobce, neboť se uplatní § 196 odst. 2 insolvenčního zákona; popření žalovaného má v projednávané věci tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky. 4. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 1 ICm 1489/2022, 14 VSOL 190/2023-142 (KSOL 41 INS 15730/2021): [1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl (první výrok). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok). 5. Odvolací soud – cituje § 7 insolvenčního zákona, § 1937, § 1938, § 2029 a § 2039 odst. 1 o. z. a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – při řešení otázky, zda na žalobce (jako výstavce záručních listin) přešlo z důvodu plnění podle záručních listin pouze právo podle § 2039 odst. 1 o. z. nebo zda má též subrogační regres podle § 1937 odst. 2 o. z. (jak uzavřel insolvenční soud), tedy i zajištění smluv o revolvingovém úvěru na základě zástavní smlouvy, respektive zda žalobce uplatnil přihláškou pohledávky tento subrogační regres, vyšel z podstaty a povahy finanční záruky. Vyložil, že při finanční záruce vzniká samostatný závazek výstavce záruční listiny, který je závislý na existenci zajišťovaného závazku jen tehdy, vyplývá-li to ze záruční listiny (je-li to v ní výslovně uvedeno), což není posuzovaný případ. Finanční záruka je institutem, který není akcesorický, ani subsidiární a nevyžaduje ani existenci dluhu (protože plnění může být vázáno i na splnění jiných podmínek, uvedených v záruční listině, než je nesplnění dluhu dlužníkem). 6. Finanční záruka představuje jeden z institutů zajištění dluhu (upravených v občanském zákoníku v dílu Zajištění a utvrzení dluhů). Právním důvodem náhrady plnění poskytnutého z finanční záruky podle § 2039 o. z. je smlouva o poskytnutí bankovní záruky uzavřená mezi dlužníkem a výstavcem. Jedná-li výstavce při vystavení finanční záruky podle smlouvy uzavřené s jinou osobou, vzniká mu při plnění z takové záruky vůči této osobě samostatný nárok podle § 2039 o. z., případně dále upravený ve smlouvě o vystavení finanční záruky (což není posuzovaný případ), který je odlišný od subrogace podle § 1937 odst. 2 o. z. (upravené v občanském zákoníku v dílu Zánik závazků). Povinnost upravená v § 2039 o. z. je „originální“ povinností dlužníka nahradit výstavci to, co výstavce plnil podle záruční listiny. Ustanovení § 1937 o. z. se vztahuje na situace, kdy osoba odlišná od obligačního dlužníka zajišťuje dluh (tedy zejména na zástavu, ručení, zajišťovací převod práva a zajišťovací přistoupení k dluhu). Finanční záruka obsahuje zvláštní mechanismus upravený v § 2039 o. z., podle něhož vzniká záručnímu věřiteli nárok, aby mu dlužník zaplatil to, co záruční věřitel plnil podle záruční listiny. Tímto plněním nepřechází na záručního věřitele subrogační nárok podle § 1937 o. z., respektive podle 1938 o. z. Vystavením záruční listiny je výstavce vázán ve vztahu k věřiteli (bance B), který měl bankovní zárukou zajištěny smlouvy o revolvingovém úvěru, jež byly současně zajištěny zástavní smlouvou, blankosměnkou a dalšími zástavními smlouvami. Zástavním právem tudíž bylo zajištěno (vedle bankovní záruky) plnění na smlouvy o revolvingovém úvěru. Podle záruční listiny nebylo plnění žalobce (jakožto výstavce) zajištěno zástavním právem. 7. Dále odvolací soud vyložil, že je-li dlužník v úpadku a jeho dluh je zajištěn finanční zárukou, nemá věřitel v insolvenčním řízení postavení zajištěného věřitele podle § 2 písm. g/ insolvenčního zákona. Věřitel, jehož pohledávka je zajištěna zástavním právem (což není posuzovaný případ), se však může přihláškou pohledávky domáhat uspokojení z tohoto zajištění, včetně práva požadovat plnění z bankovní záruky (potud odkázal na § 183 odst. 2 insolvenčního zákona). Odvolací soud přisvědčil žalovanému, že žalobce přihlásil nárok na náhradu plnění poskytnutého z finanční záruky podle § 2039 o. z., čemuž odpovídá i způsob výpočtu úroku z prodlení. Nároky ze smluv o revolvingovém úvěru včetně jejich zajištění přitom žalobce ani úspěšně uplatnit nemohl. Proto se odvolací soud neztotožnil s názorem vyjádřený