29 ICdo 88/2023 – Nejvyšší soud

MSPH 98 INS 3235/2021 205 ICm 2520/2022 29 ICdo 88/2023-56 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce T. Z., zastoupeného JUDr. Danem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. Lee Loudovi, Ph.D., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Riverland s. r. o., zastoupenému JUDr. Tomášem Radou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 205 ICm 2520/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Riverland s. r. o., se sídlem v Praze 4, Michelská 966/74, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 04959507, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 3235/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2023, č. j. 205 ICm 2520/2022, 106 VSPH 152/2023-31 (MSPH 98 INS 3235/2021), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením ze dne 27. ledna 2023, č. j. 205 ICm 2520/2022-23, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odmítl žalobu, kterou se žalobce (T. Z.) domáhal vůči žalovanému (Ing. Lee Loudovi, Ph.D., jako insolvenčnímu správci dlužníka Riverland s. r. o.) určení, že jeho pohledávka přihlášená ve výši 1.863.541,65 Kč do insolvenčního řízení vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. MSPH 98 INS 3235/2021 je po právu (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.228 Kč (bod II. výroku). [3] Vrátil žalobci soudní poplatek ve výši Kč 5.000 (bod III. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 159 odst. 1 písm. a/, § 160 odst. 1 a 4, § 197 odst. 2 a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům: 3. Přezkumné jednání, při kterém insolvenční správce dlužníka popřel pohledávku žalobce, se konalo dne 3. srpna 2022 a žalobce se jej osobně zúčastnil. O výsledku přezkumného jednání vyrozuměl žalovaný žalobce písemně podáním datovaným 16. srpna 2022, doručeným žalobci do jeho datové schránky dne 17. srpna 2022. 4. Třicetidenní lhůta počítaná od konání přezkumného jednání (198 odst. 1 insolvenčního zákona) tak uplynula 2. září 2022 a patnáctidenní lhůta počítaná od doručení vyrozumění (§ 197 odst. 2 insolvenčního zákona) uplynula 1. září 2022. Incidenční žaloba však byla dodána do datové schránky insolvenčního soudu teprve 3. září 2022 a jako opožděnou „nezbývá“ než ji odmítnout podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona. 5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. února 2023, č. j. 205 ICm 2520/2022, 106 VSPH 152/2023-31 (MSPH 98 INS 3235/2021): [1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 6. Odvolací soud – vycházeje z týchž ustanovení insolvenčního zákona jako insolvenční soud – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: 7. Poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání (zpravidla v jeho závěru a lhostejno, zda od insolvenčního soudu nebo prostřednictvím přítomného insolvenčního správce). Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu § 197 odst. 2 insolvenčního zákona, musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se (ač byli přítomni) nedostalo náležitého poučení při přezkumném jednání. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod číslem 97/2011 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 97/2011“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 8. V daném případě byl žalobce na přezkumném jednání konaném dne 3. srpna 2022 osobně přítomen a v jeho závěru obdržel od insolvenčního soudu řádné poučení ve smyslu § 197 odst. 2 insolvenčního zákona, pročež již nebylo zapotřebí zasílat mu písemné vyrozumění o popření jeho pohledávek. To, že tak žalovaný (insolvenční správce) přesto učinil, nemění nic na tom, že lhůta pro podání žaloby (počítána podle dní) začala žalobci běžet ve smyslu § 57 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), od přezkumného jednání (nezapočítává se den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty) a marně uplynula třicátým dnem lhůty (§ 198 odst. 1 insolvenčního zákona), tedy 2. září 2022. 9. Kdyby žalobce (věřitel) nebyl přítomen na přezkumném jednání, nebo kdyby se mu od soudu (insolvenčního správce) nedostalo poučení ve smyslu § 197 odst. 2 a 4 § 198 odst. 1 insolvenčního zákona v závěru přezkumného jednání, začala by mu běžet lhůta k podání žaloby od doručení vyrozumění obsahujícího poučení ve smyslu § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (nezapočítává se den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty), která by marně uplynula 1. září 2022 (dříve než lhůta počítaná od přezkumného jednání). Insolvenční soud tedy žalobu správně odmítl jako opožděnou (podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona). 10. Žalobce se mýlí, domnívá-li se, že se mu na přezkumném jednání nedostalo poučení o dalším postupu ve smyslu § 197 odst. 2 insolvenčního zákona (toto jeho tvrzení odporuje protokolu z přezkumného jednání). Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2021, sen. zn. 29 NSČR 64/2020 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 83/2022 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 83/2022“)], z nějž se výslovně podává, že poučení „o dalším postupu“ se má dostat „věřiteli, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena“. Jinak řečeno, ustanovení § 197 odst. 2 části věty před středníkem insolvenčního zákona předpokládá, že poučení o účincích popření pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (stejně jako poučení o účincích popření pořadí vykonatelné pohledávky) se věřiteli dostane (má dostat) při přezkumném jednání poté, co osoba nadaná popěrným právem takové popření uplatní. Promítnuto do poměrů projednávané věci tak žalobce byl na přezkumném jednání řádně poučen podle ustanovení § 197 odst. 2 věty před středníkem a podle ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona po popření jeho pohledávky insolvenčním správcem; nadto se mu dostalo poučení ještě formou písemného vyrozumění o popření jeho pohledávek žalovaným, pročež nyní nemůže tvrdit, že poučen nebyl, nebo že lhůta k podání dosud nezačala běžet a neuplynula. 11. Další argumentaci žalobce týkající se schůze věřitelů (jejího programu), respektive žalobcova návrhu na přerušení řízení do doby, než soud opraví chyby v protokolu ze schůze věřitelů, má odvolací soud za bezpředmětnou; schůze věřitelů (a její program) je relativně samostatnou fází řízení, jež nemá žádný vliv na zjištění pohledávek popřených na přezkumném jednání konaném dne 3. srpna 2022 a tedy ani na běh lhůty pro podání žaloby ve smyslu § 198 insolvenčního zákona. II. Dovolání a vyjádření k němu 12. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky plynutí lhůty k podání žaloby věřitelem, jehož pohledávka byla popřena. 13. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel soudům vytýká, že vyšly z doslovného znění § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž takový výklad nemůže obstát s ohledem na konkrétní okolnosti případu a na ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Míní, že „postupem“ obou soudů mu byla odňata možnost řádně uplatnit svá věřitelská práva incidenční žalobou, uváděje, že důvodem tohoto přesvědčení jsou vážné vady ve zveřejňování klíčových dokumentů v insolvenčním rejstříku insolvenčním soudem. 15. Podle dovolatele je zapotřebí vykládat ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona tak, že tam stanovená třicetidenní lhůta nezačne běžet dříve, než insolvenční soud zveřejní v insolvenčním rejstříku dokumenty podstatné pro zpracování žaloby, zejména protokol o přezkumném jednání a popěrné úkony insolvenčního správce a věřitelů. „Altern