29 ICdo 91/2024 – Nejvyšší soud

KSOS 34 INS 6598/2019 21 ICm 84/2022 29 ICdo 91/2024-243 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Brože MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčního správce dlužníka IRP Krejčí, s. r. o. „v likvidaci“, zastoupeného JUDr. Janem Skřipským, Ph.D., advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, PSČ 702 00, proti žalovanému R. K., zastoupenému JUDr. Jiřím Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, za účasti L. K., zastoupeného JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce a dále za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 1836/21, PSČ 729 01, o určení neplatnosti právních jednání a zaplacení částky 1.710.000 Kč s příslušenstvím, eventuálně o určení neúčinnosti právních jednání a zaplacení částky 1.710.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 ICm 84/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka IRP Krejčí, s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě, Jiřího Herolda 1564/2, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25855557, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 6598/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2024, č. j. 21 ICm 84/2022, 13 VSOL 332/2023-214 (KSOS 34 INS 6598/2019), takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou 7. ledna 2022 (č. l. 2 až 9), změněnou podáním z 13. května 2022 (č. l. 21 až 25) [změnu žaloby připustil Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 12. srpna 2022, č. j. 21 ICm 84/2022-43], se žalobce (JUDr. Jaroslav Brož MJur, jako insolvenční správce dlužníka IRP Krejčí, s. r. o. „v likvidaci“) domáhal vůči žalovanému (R. K.): [1] určení, že čtyři kupní smlouvy ze dne 6. června 2017 uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, jejichž předmětem byla čtyři označená motorová vozidla, jsou neplatné, a zaplacení částky 1.710.000 Kč s příslušenstvím, představovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 7. června 2017 do zaplacení, do majetkové podstaty dlužníka (dále též jen „primární petit“), a pro případ, že insolvenční soud shledá kupní smlouvy platnými, pak [2] určení, že kupní smlouvy jsou neúčinné vůči věřitelům v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka a zaplacení částky 1.710.000 Kč s příslušenstvím, představovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 7. června 2017 do zaplacení, do majetkové podstaty dlužníka (dále též jen „eventuální petit“). 2. Rozsudkem ze dne 31. března 2023, č. j. 21 ICm 84/2022-149, insolvenční soud [za účasti Ing. Lubomíra Krejčího jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce a dále za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě (dále jen „státní zastupitelství“)]: [1] Zamítl žalobu v rozsahu primárního petitu, tedy co do určení neplatnosti kupních smluv (body I. až IV. výroku) a co do zaplacení částky 1.710.000 Kč s příslušenstvím (bod V. výroku). [2] Zamítl žalobu v rozsahu eventuálního petitu, tedy co do určení neúčinnosti kupních smluv (body VI. až IX. výroku) a co do zaplacení částky 1.710.000 Kč s příslušenstvím (bod X. výroku). [3] Rozhodl o nákladech řízení (bod XI. výroku). 3. Co do nároků uplatněných primárním petitem insolvenční soud zamítl žalobu o určení neplatnosti kupních smluv pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Ve vztahu k požadavku na zaplacení částky 1.710.000 Kč s příslušenstvím pak dovodil, že kupní smlouvy jsou absolutně neplatné podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Zamítnutí žaloby o zaplacení odůvodnil insolvenční soud za dané situace tím, že přednost má navrácení věci v původní stav a žalobce se tudíž měl domáhat vydání vozidel. 4. Zamítnutí nároků uplatněných eventuálním petitem odůvodnil insolvenční soud především tím, že nelze vyslovit neúčinnost právního jednání, které je neplatné. 5. K odvolání žalobce a vedlejšího účastníka (jež směřovala proti bodům V. a XI. výroku rozsudku insolvenčního soudu) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. ledna 2024, č. j. 21 ICm 84/2022, 13 VSOL 332/2023-214 (KSOS 34 INS 6598/2019), zrušil rozsudek insolvenčního soudu v bodech V. a XI. výroku a věc v tomto rozsahu postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Ostravě (dále jen „okresní soud“) jako soudu věcně příslušnému. 6. Odvolací soud – vycházeje z § 7a písm. b/, § 159 odst. 1 písm. d/ a g/, § 231 a § 233 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z § 2991, § 2993 a § 2999 o. z. a dále z § 9 odst. 1, § 104a odst. 1, § 219 odst. 1 a § 221 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí v odvoláním dotčeném rozsahu k následujícím závěrům: 7. Předmětem (odvolacího) přezkumu zůstal bod V. výroku napadeného rozsudku, kterým insolvenční soud zamítl žalobu o zaplacení částky 1.710.000 Kč s příslušenstvím (specifikovaným zákonným úrokem z prodlení). Insolvenční soud dospěl k závěru, že kupní smlouvy jsou absolutně neplatné podle § 588 o. z. (odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek), přičemž požadavku na zaplacení částky 1.710.000 Kč s příslušenstvím nevyhověl proto, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení je založena na principu naturální restituce (žalobce se měl domáhat vydání vozidel). 8. Požadavek na vydání bezdůvodného obohacení z neplatných kupních smluv v podobě náhradního plnění v penězích je žalobou na plnění, k jejímuž projednání není věcně příslušný insolvenční soud (oproti úpravě neúčinnosti v § 239 odst. 4 insolvenčního zákona nejde o incidenční spor). 9. Umožňuje-li zjištěný skutkový stav kvalifikovat požadavek na zaplacení částky 1.710.000 Kč s příslušenstvím jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, pak brání jeho věcnému projednání nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku věcné příslušnosti insolvenčního soudu; srov. obdobně závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 19/2016 [jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročníku 2019, pod číslem 67, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. 10. Tím, že insolvenční soud zamítl žalobu v rozsahu bodu V. výroku, tedy zatížil řízení vadou (věcně příslušnými jsou potud v prvním stupni okresní soudy). Proto odvolací soud zrušil rozsudek insolvenčního soudu v odvoláním napadeném bodě V. výroku i v závislém výroku XI. o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu postoupil věcně a místně příslušnému okresnímu soudu. II. Dovolání a vyjádření k němu 11. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (dále označené otázky č. 1 a 2), jakož i na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (dále označená otázka č. 3). Jde o tyto otázky: [1] Který soud je věcně příslušný jako soud prvního stupně k řízení, v němž se žalobce, jímž je insolvenční správce, současně domáhá vyslovení neplatnosti „právního úkonu“, in eventum neúčinnosti téhož „právního úkonu“ podle ustanovení § 235 až 242 insolvenčního zákona, a (současně) vydání plnění z tohoto „úkonu“ do majetkové podstaty dlužníka bez ohledu na to, zda soud shledá „právní úkon“ neplatným nebo neúčinným? [2] Změní se věcná příslušnost soudu, jestliže se poté, co nabydou právní moci výroky o ostatních uplatněných nárocích, změní předmět řízení tak, že soud má rozhodovat jen o nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného „právního úkonu“? [3] Je odvolací soud, který na základě odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé hodlá postupovat podle § 219 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a § 221 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., povinen seznámit účastníky řízení se zamýšleným postupem a poskytnout jim možnost vyjádřit se? 12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám následovně: K otázce č. 1 (K určení věcné příslušnosti soudu) 14. Žalovaný nečiní sporným, že kdyby podal toliko žalobu na vydání plnění z neplatného „právního úkonu“ (a nikoli též žalobu na vyslovení neúčinnosti tohoto „právního úkonu“ a vydání plnění z něj, kdyby byl shledán neúčinným), byl by k řízení v prvním stupni příslušný okresn