29 ICdo 92/2015 – Nejvyšší soud

MSPH 60 INS XY 160 ICm XY 29 ICdo 92/2015-109 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Z. c. p. p., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13, PSČ 110 00, proti žalované JUDr. Vlastě Houdkové, se sídlem v Praze, Betlémské náměstí 251/2, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka L. B., zastoupené JUDr. Janem Onheiserem, advokátem, se sídlem v Praze, Betlémské náměstí 251/2, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka L. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2015, č. j. 160 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 12. prosince 2013, č. j. 160 ICm XY, zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 4.625.977,78 Kč za dlužníkem L. B. (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1) Dlužník (L. B. jako jeden ze dvou zakladatelů společnosti C. F. S. – C. M. a. s. (nyní v likvidaci, dále též jen „společnost“) upsal při jejím založení 50 listinných kmenových akcií na majitele o jmenovité hodnotě 50.000 Kč; na emisní kurs akcií zaplatil toliko 750.000 Kč, tj. 30 % emisního kursu jím upsaných akcií. 2) Společnost vydala zatímní list nahrazující 35 akcií upsaných (a nesplacených) dlužníkem. 3) Dlužník se ve stanovách zavázal zaplatit nesplacenou část emisního kursu jím upsaných akcií (ve výši 1.750.000 Kč) do jednoho roku ode dne zápisu společnosti do obchodního rejstříku. Společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 19. dubna 2004. 4) Dlužník nesplacenou část emisního kursu akcií společnosti neuhradil a dne 27. června 2007 převedl zatímní list nahrazující 35 jím upsaných (a dosud nesplacených) akcií na společnost ABRA CINEMA, spol. s. r. o. (dále též jen „akcionář“). Svůj zatímní list převedl na akcionáře taktéž druhý ze zakladatelů společnosti. 5) Akcionář dne 5. února 2008 uznal co do důvodu a výše svůj závazek splatit emisní kurs akcií společnosti a zavázal se tak učinit do 20. dubna 2009. Akcionář emisní kurs akcií v uvedeném termínu ani později nesplatil. 6) Dne 10. února 2008 postoupila společnost pohledávku za akcionářem z titulu nesplaceného emisního kursu akcií v celkové výši 3.500.000 Kč žalobci, a to za úplatu 1.750.000 Kč. 7) Žalobce vyzval dne 8. června 2009 akcionáře ke splnění závazku; akcionář sdělil žalobci, že k tomu nemá dostatek finančních prostředků. 8) Dlužník (jakožto zakladatel společnosti) ručí za splacení emisního kursu akcionářem (nabyvatelem zatímního listu) podle § 176 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Na takto ustaveném základě insolvenční soud – cituje ustanovení § 193 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), § 176 odst. 1 obch. zák. a § 39, § 524 a § 525 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) – uzavřel, že žalobce pohledávku za akcionářem na splacení emisního kursu ve výši 1.750.000 Kč spolu s úrokem z prodlení nenabyl, neboť smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi společností a žalobcem je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor s § 525 odst. 1 obč. zák. Proto se nemůže domáhat jejího uhrazení dlužníkem jakožto ručitelem podle § 176 odst. 3 obch. zák. Insolvenční soud zdůraznil, že s právem společnosti na splacení emisního kursu akcií je spojena povinnost vydat akcionáři namísto zatímního listu akcie, jejichž emisní kurs akcionář splatil. Pohledávku na splacení emisního kursu nelze postoupit, neboť její postoupení by mělo za následek změnu jejího obsahu; nabyvatel pohledávky nemůže akcionáři (upisovateli) vydat (oproti splnění povinnosti splatit emisní kurs) akcie společnosti. Podle insolvenčního soudu by nadto „postoupením pohledávky došlo k porušení § 176 odst. 3 obch. zák., neboť by společnosti nebyl uhrazen emisní kurs akcií, ale úplata za postoupení pohledávky, jejíž výše může být (…) sjednána v částce nižší, než je 100 % postupované pohledávky, a tedy by společnost nikdy neměla nebo nemusela mít splacený svůj základní kapitál v plné výši“. Taktéž by bylo sporným, zda a komu by za část splaceného základního kapitálu ve formě úplaty za postoupení měly být vydány akcie společnosti, tedy zda žalobci či akcionáři. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22. dubna 2015, č. j. 160 ICm XY, 103 VSPH XY (MSPH 60 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud zcela přisvědčil závěrům insolvenčního soudu, uzavíraje, že na projednávanou věc nelze aplikovat ani závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 19. května 2005, sp. zn. 32 Odo 525/2004, uveřejněném pod číslem 42/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 42/2006“), neboť „platební povinnost“ nelze „oddělit od zatímního listu“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení (v rozhodovací praxi dosud neřešené) otázky hmotného práva, zda akciová společnost může postoupit svoji pohledávku za akcionářem (upisovatelem) z titulu nesplaceného emisního kursu jím upsaných akcií. Dovolatel poukazuje na R 42/2006, maje za to, že jeho závěry se obdobně prosadí i v poměrech projednávané věci. Podle přesvědčení dovolatele „neexistuje žádné zákonné ustanovení, které by postoupení pohledávky na uhrazení nesplacené části emisního kursu akcií společnosti zakazovalo“. Takovým ustanovením není ani soudy nižších stupňů aplikovaný § 525 odst. 1 obč. zák. Povinnost k vydání akcií, jejichž emisní kurs byl splacen, je oddělena od postupované pohledávky; nepřešla tudíž na nabyvatele pohledávky. Akcionář se může po splnění své povinnosti (splatit emisní kurs) vůči postupníku domáhat vůči společnosti vydání příslušného počtu akcií. Dovolatel současně namítá, že se soudy nevypořádaly s opačným závěrem přijatým Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočkou v Liberci, v řízení o žalobě proti druhému ze zakladatelů společnosti (v němž soud žalobě dovolatele zcela vyhověl), čímž zasáhly do právní jistoty dovolatele. Žalovaná považuje dovolání za nedůvodné, majíc závěry soudů nižších stupňů za správné; navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení (Nejvyšším soudem dosud neřešené) otázky otevřené v dovolání. S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný zákon č 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“) [srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)]. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec první). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec druhý). Podle § 525 obč. zák. postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí (odstavec první). Nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem (odstavec druhý). Podle § 58 obch. zák. základní kapitál společnosti je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti (dále „vklad“). Musí být vyjádřen v jednotkách české měny. Společník se účastní na základním kapitálu vkladem. Základní kapitál je součástí vlastního kapitálu (odstavec první). Základní kapitál se vytváří povinně v komanditní společnosti, ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti. Jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku, pokud tak stanoví zákon (odstavec druhý). Podle § 59 odst. 1 obch. zák. vkladem společníka je souhrn peněžních prostředků (dále jen „peněžitý vklad“) nebo jiných penězi ocenitelných hodnot (dále jen „nepeněžitý vklad“), které se určitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti. Podle § 154 odst. 1 věty první obch. zák. akciovou společností je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Podle § 163a odst. 1 obch. zák. emisní kurs akcie je částka, za niž společnost vydává akcie. Emisní kurs nesmí být nižší než j