29 ICdo 96/2022 – Nejvyšší soud

KSOS 22 INS 6142/2019 11 ICm 2920/2019 29 ICdo 96/2022-162 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce BASIC HOLDING a. s., se sídlem ve Frýdku-Místku, Družstevní 2288, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 28642678, zastoupeného JUDr. Brigitou Bilíkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 1515/2, PSČ 702 00, proti žalovanému Mgr. Danielu Siwymu, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka KVADRO, spol. s r. o., zastoupenému JUDr. Oskarem Povetzem, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, o určení pravosti a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 2920/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka KVADRO, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě, Hlávkova 428/3, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 42864593, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 6142/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. ledna 2022, č. j. 11 ICm 2920/2019, 12 VSOL 330/2021-123 (KSOS 22 INS 6142/2019), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 11. května 2021, č. j. 11 ICm 2920/2019-83, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu o určení, že žalobce (BASIC HOLDING a. s.) má v insolvenčním řízení dlužníka KVADRO, spol. s r. o., vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 22 INS 6142/2019, nevykonatelnou pohledávku č. 9 ve výši 10 000 000 Kč, která není pohledávkou společníka vyplývající z účasti ve společnosti dlužníka (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Odvolací soud vyšel zejména z toho, že: [1] Usnesením ze dne 13. května 2019, č. j. KSOS 22 INS 6142/2019-A-7, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek, insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. [2] Dne 12. července 2019 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky za dlužníkem v celkové výši 13 567 102 Kč. V přihlášce pohledávky č. 33 uvedl jako dílčí pohledávku č. 9 pohledávku ve výši 10 000 000 Kč (pohledávku nezajištěnou, nepodřízenou, nepodmíněnou a splatnou). Důvod jejího vzniku vymezil takto: „Rozhodnutím valné hromady ze dne 25. dubna 2017 bylo rozhodnuto o schválení vkladu mimo základní kapitál žalobce. Na základě toho pak žalobce vložil částku 10 000 000 Kč. Rozhodnutí však neurčilo, zda se jedná o vklady vratné či nevratné, a proto by mohl věřitel uplatnit nárok na vrácení kdykoliv. Rozhodnutím valné hromady ze dne 19. prosince 2017 bylo rozhodnuto o zrušení shora označeného vkladu mimo základní kapitál. Na danou finanční částku je tedy nutné nahlížet jako na bezdůvodné obohacení, kdy toto bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 000 Kč uznal dlužník co do důvodu i výše písemným uznáním ze dne 20. prosince 2017.“ [3] Ve výzvě ze dne 15. srpna 2019 označené jako „Informace o nedoložených skutečnostech nebo dokladech“ žalovaný informoval žalobce ve smyslu § 9 písm. d/ vyhlášky č. 121/2019 Sb., že u pohledávky č. 9 nejsou doloženy doklady prokazující, že příplatek mimo základní kapitál byl věřitelem skutečně poskytnut a nejsou doloženy skutečnosti prokazující splnění podmínek pro vrácení příplatku, zejména to, že příplatek má být vrácen v rozsahu, v jakém převyšuje ztrátu dlužníka. Ve výzvě žalovaný též uvedl, že pohledávku č. 9 hodnotí tak, že nejde o bezdůvodné obohacení a bude popřena její pravost. Jelikož žalovaný považuje pohledávku č. 9 za pohledávku společníka vyplývající z jeho účasti ve společnosti, bude popřeno i její pořadí. [4] Podáním ze dne 12. září 2019 (doručeným soudu 16. září 2019) žalobce reagoval na výzvu žalovaného ze dne 15. srpna 2019. Podle průvodního dopisu žalobce podání považoval za doplnění/opravu přihlášky pohledávky P33. V něm se „blíže se vyjádřil“ k dílčí pohledávce č. 9 a uvedl, že od dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku odstoupil. Doložil odstoupení od dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku a dohodu o zrušení povinnosti k doplacení dobrovolného příplatku. [5] Z listiny nazvané „Uznání dluhu mezi dlužníkem a žalobcem ze dne 20. 12. 2017“ plyne, že dlužník uznal vůči žalobci svůj dluh v celkové výši 10 000 000 Kč a zavázal se jej uhradit do 20. prosince 2022. K důvodu dluhu je v uznání uvedeno „ Rozhodnutím valné hromady dne 25. dubna 2017 bylo rozhodnuto o schválení vkladu mimo základní kapitál společnosti BASIC HOLDING a. s. Na základě toho pak společnost BASIC HOLDING a. s. vložila částku 10 000 000 Kč. Rozhodnutí však neurčilo, zda se jedná o vklady vratné či nevratné, a proto by mohl věřitel uplatnit nárok na vrácení kdykoliv. Rozhodnutím valné hromady dne 19. prosince 2017 bylo rozhodnuto o zrušení shora označeného vkladu mimo základní kapitál. Věřitel a dlužník z důvodu právní jistoty zrušili následné veškeré ústní i písemné dohody o vkladu mimo základní kapitál, které spolu měli uzavřeny, ale nenahradili je novými dohodami. K dnešnímu dni je tedy nutno shora uvedenou částku považovat za bezdůvodné obohacení“. [6] Na přezkumném jednání dne 24. září 2019 žalovaný popřel pohledávku žalobce č. 9 co do pravosti a pořadí, jelikož žalobce neprokázal poskytnutí příplatku mimo základní kapitál. Dále pohledávku popřel proto, že příplatek mimo základní kapitál je možné vrátit jen za splnění podmínek podle § 166 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), k čemuž nedošlo. Podle žalovaného jde o pohledávku společníka vyplývající z účasti na obchodní korporaci, jež má být uspokojena jako poslední (za podřízenými pohledávkami). [7] Dne 23. října 2019 podal žalobce žalobu o určení pravosti a pořadí dílčí pohledávky č. 9. 4. Odvolací soud – cituje ustanovení 173 odst. 1, § 174 odst. 2, § 193, § 198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a odkazuje na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že přihláška ve vztahu k dílčí pohledávce č. 9 netrpí vadami, když jako důvod vzniku pohledávky žalobce uvedl bezdůvodné obohacení na podkladě rozhodnutí valné hromady ze dne 25. dubna 2017. Ztotožnil se s názorem insolvenčního soudu, že výzvou ze dne 15. srpna 2019 žalovaný nevyzýval žalobce k odstranění vad přihlášky. Pouze žalobce informoval ve smyslu § 9 písm. d/ vyhlášky č. 121/2019 Sb., že nebyly doloženy jím konkretizované skutečnosti a doklady. Ve shodě s insolvenčním soudem odvolací soud uzavřel, že v doplnění přihlášky pohledávky žalobce vymezil jiný právní důvod vzniku pohledávky, a to odstoupení od dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku. Tento právní důvod vzniku pohledávky však uplatnil po uplynutí lhůty k podání přihlášky, proto k němu nelze přihlížet. Opožděně též uplatnil další důvod vzniku pohledávky, a to neplatnost dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku pro omyl. 5. Nad rámec odvolací soud konstatoval, že ani nově vymezené důvody vzniku pohledávky neobstojí, neboť zákon neupravuje možnost odstoupení od dohody o poskytnutí dobrovolného příplatku. Pro posouzení důvodnosti žaloby nebyly podstatné ani okolnosti, za nichž žalobce vstoupil do společnosti dlužníka a za nichž poskytl dobrovolný příplatek. Proto nebylo třeba k těmto okolnostem provádět žalobcem navržené důkazy. 6. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem insolvenčního soudu, podle něhož dohoda o poskytnutí dobrovolného příplatku mimo základní kapitál dlužníka ze dne 25. dubna 2017 byla uzavřena platně. Přisvědčil též závěru, že valná hromada dlužníka schválila příplatek žalobce mimo základní kapitál dlužníka, přičemž právo na vrácení příplatku nebylo sjednáno. Dále odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí valné hromady dlužníka ze dne 19. prosince 2017 bylo formálně vadné, neboť nebylo rozhodnuto o vrácení vkladu příspěvku, ale o „zrušení vkladu“. Podmínky pro rozhodnutí valné hromady o vrácení dobrovolného příplatku mimo základní kapitál tak nebyly splněny. Nevzniklo tedy ani právo na vrácení příspěvku na podkladě tohoto rozhodnutí valné hromady. Žalovaný popřel pravost pohledávky č. 9 po právu. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 8. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o