29 ICdo 97/2020 – Nejvyšší soud

KSPA 59 INS XY 59 ICm XY 29 ICdo 97/2020-159 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně J. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Gottwaldem, advokátem, se sídlem v Krásné Lípě, Masarykova 38/18, PSČ 407 46, proti žalované Mgr. Ing. Petře Hýskové, se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyni dlužníka Š. K., o vyloučení spoluvlastnických podílů z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 59 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Š. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 59 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 59 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPA 59 INS XY), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2019, č. j. 59 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPA 59 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 24. dubna 2019, č. j. 59 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (J. K.) domáhala vůči žalované (Mgr. Ing. Petře Hýskové, jako insolvenční správkyni dlužníka Š. K.) vyloučení v rozsudku blíže specifikovaných spoluvlastnických podílů na nemovitostech v katastrálním území XY zapsaných na listech vlastnictví XY a XY (dále též jen „nemovitosti“) z majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Insolvenčním návrhem věřitele bylo dne 4. října 2010 zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka. [2] Usnesením ze dne 15. prosince 2011, sp. zn. KSPA 59 INS XY, které nabylo právní moci dne 2. května 2012, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek. [3] Původní insolvenční správce (Mgr. David Letošník, dále též jen „D. L.“) předložil insolvenčnímu soudu v době od 17. ledna 2012 do 5. května 2016 celkem devět soupisů majetkové podstaty (či jejich doplnění). Usnesením ze dne 16. února 2016 insolvenční soud zprostil D. L. funkce a novou insolvenční správkyní ustanovil žalovanou; usnesení nabylo právní moci dne 18. května 2016. Žalovaná předložila insolvenčnímu soudu aktualizovaný soupis majetkové podstaty (B-125). [4] Do insolvenčního řízení se přihlásilo 10 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 48 062 362,64 Kč, přičemž „aktuální“ výše přihlášených pohledávek činí 25 078 341,39 Kč. 3. Na shora uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z § 205, § 225, § 268, § 270, § 271 a § 274 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z § 143 a § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) – dospěl k závěru, že původní insolvenční správce (D. L.) v soupisu majetkové podstaty nemovitosti dostatečně identifikoval čísly pozemkových parcel, označením obce a katastrálního území, v němž se nacházejí. Nebylo tedy pochyb o tom, jaký majetek byl do majetkové podstaty zahrnut, byť lze připustit, že soupisy majetkové podstaty předkládané D. L. nebyly prosty chyb. Nemovitosti na listu vlastnictví XY byly do majetkové podstaty nejprve zahrnuty jako celek, potom byl soupis dne 17. dubna 2015 aktualizován a předmětem soupisu se stal podíl na těchto nemovitostech o velikosti ideálních 21/28. Tento soupis žalovaná dále aktualizovala tak, že předmětem soupisu je podíl na těchto nemovitostech o velikosti 6/14. Nemovitosti zapsané na listu vlastnictví XY byly od počátku sepsány do majetkové podstaty jako celek. 4. D. L. i žalovaná postupovali v souladu s insolvenčním zákonem, když nemovitosti nacházející se ve společném jmění manželů sepsali do majetkové podstaty, protože společné jmění bylo zcela zjevně předluženo. Hodnota nemovitostí, které jsou předmětem tohoto sporu, podle znaleckého posudku z roku 2016 činila 7 552 000 Kč a pohledávky dlužníka byly z majetkové podstaty vyloučeny, jsou zjevně nedobytné nebo o nich bylo „pravomocně rozhodnuto“, pročež k jejich hodnotě nelze vůbec přihlížet. Insolvenční zákon sice v § 268 předpokládá, že po prohlášení konkursu se provede vypořádání zaniklého společného jmění dlužníka a jeho manžela, avšak jen tehdy, lze-li je provést. V daném případě bylo společné jmění předluženo, proto nebylo možné provést jeho vypořádání a celý majetek náležející do společného jmění manželů byl v souladu s § 274 insolvenčního zákona zahrnut do majetkové podstaty. 5. K tomu insolvenční soud dodal, že na správnosti tohoto postupu nemůže nic změnit ani vyjádření D. L., že zvažoval možnost vypořádání společného jmění. Tato úvaha D. L. nemá žádné „faktické právní důsledky“, neboť se může stát, že insolvenční správce zjistí, že společné jmění je předluženo, až při pokusu o jeho vypořádání; v takovém případě mu nic nebrání v soupisu majetku podle § 274 insolvenčního zákona. 6. Insolvenční soud konečně nepřisvědčil námitce žalobkyně, podle níž se má předlužení společného jmění zkoumat při jeho vypořádání a nikoliv v řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty. Jestliže se nepřikročilo k vypořádání společného jmění (nebo je nebylo možné provést pro předlužení), je v rámci sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty namístě přezkoumat důvodnost soupisu majetku ve společném jmění do majetkové podstaty; v této souvislosti nelze pominout přezkum toho, zda společné jmění bylo předluženo. Podle insolvenčního soudu na právní účinky soupisu majetku ve společném jmění do majetkové podstaty dlužníka nemají vliv ani případné formální vady tohoto soupisu, neuvedení formulace, že se majetek sepisuje podle § 274 insolvenčního zákona a nevyrozumění manžela dlužníka o soupisu majetku, je-li z identifikace majetku srozumitelné a zjevné, jaký majetek je do majetkové podstaty sepsán. Ustanovení § 274 insolvenčního zákona ani jiná ustanovení insolvenčního zákona neupravují žádné zvláštní formální požadavky na soupis společného jmění manželů do majetkové podstaty ani další konkrétní postup. 7. V dané věci byly nemovitosti ve společném jmění manželů sepsány do majetkové podstaty před uplynutím tříleté lhůty počítané od zániku společného jmění manželů, čímž došlo ke stavení běhu této lhůty a nemohly nastat účinky předpokládané v § 150 odst. 4 obč. zák., jehož aplikace se žalobkyně dovolávala. Kdyby ke stavení běhů lhůty nedošlo, byla by bez významu právní úprava § 274 insolvenčního zákona, která je úpravou zvláštní ve vztahu k obecné úpravě § 150 odst. 4 obč. zák. 8. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok), v bodě II. výroku jej změnil tak, že náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám žalované; jinak tento bod výroku potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 9. Odvolací soud předeslal, že v insolvenčním řízení dlužníka zaniklo společné jmění manželů K. k 2. květnu 2012, kdy byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka (§ 268 odst. 1 insolvenčního zákona), a bylo tedy povinností insolvenčního správce sepsat do majetkové podstaty dlužníka i majetek náležející do společného jmění dlužníka a jeho manželky s poznámkou, že doposud neproběhlo jeho vypořádání [k tomu poukázal na § 205 odst. 3 insolvenčního zákona a na závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne 11. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2816/2007, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročníku 2010, pod pořadovým číslem 74, a v rozsudku ze dne 16. června 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/99 (správně jde o rozsudek sp. zn. 31 Cdo 1908/98, uveřejněný pod číslem 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 20/2000“)], nebránil-li vypořádání společného jmění § 274 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že v žádném z D. L. předkládaných soupisů majetkové podstaty není uvedena poznámka o tom, že doposud neproběhlo vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manželky, lze usuzovat, že D. L. vypořádání společného jmění nepředpokládal. K tomu odvolací soud shodně s insolvenčním soudem poznamenal, že na tomto závěru nemůže nic změnit ojedinělá informace insolvenčního správce (D. L.) ze dne 25. září 2012 o přípravě vypořádání společného jmění manželů. Měl-li insolvenční správce v určitém okamžiku průběhu insolvenčního řízení za to, že jsou dány podmínky pro vypořádání společného jmění manželů, neznamená to bez dalšího, že je povinen k vypořádání společného jmění manželů přistoupit i tehdy, ukáže-li se následně správným jeho názor, že vypořádání brání § 274 insolvenčního zákona 10. Na rozdíl od žalobkyně se odvolací soud nedomnívá, že k tomu, aby celý majetek náležející do společného jmění dlužníka a žalobkyně byl účinně zahrnut do majetkové podstaty dlužníka, je zapotřebí zvláštní jednostranný právní úkon insolvenčního sp