29 NSCR 112/2022 – Nejvyšší soud

KSLB 82 INS XY 29 NSČR 112/2022-B-67 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníků R. M., narozeného XY, a R. M., narozené XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 82 INS XY, o osvobození od placení pohledávek, o dovolání věřitele č. 6 R. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, se sídlem v Liberci, Moskevská 637/6, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, 3 VSPH XY, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 28. června 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků (R. M. a R. M.) [bod I. výroku], určil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s.) [bod II. výroku], zprostil insolvenčního správce funkce (bod III. výroku) a osvobodil dlužníky od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (bod IV. výroku). 2. Insolvenční soud – cituje (mimo jiné) ustanovení § 413 a § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019 – shrnul, že dlužníci řádně splnili povinnosti uložené jim „ve schváleném oddlužení“, přičemž nejsou známy okolnosti, které by „bránily“ osvobození dlužníků od placení zbytku pohledávek. 3. K odvolání věřitele č. 6 (R. P.) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. listopadu 2021, č. j. KSLB 82 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v napadeném bodě IV. výroku. 4. Odvolací soud – cituje ustanovení § 392 odst. 1 písm. c/, § 395 odst. 1 písm. b/, § 398 odst. 4, § 414 a § 416 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. května 2019, a § 161 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění účinném do 30. června 2020 – se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu a zdůraznil, že argumentace věřitele č. 6 spočívá na (obecných) tvrzeních o nepoctivém záměru dlužníků. Skutečnost, že by dlužníci při podání návrhu na povolení oddlužení a v průběhu insolvenčního řízení jednali v nepoctivém záměru, však nenamítal insolvenční správce, ani žádný z přihlášených věřitelů (včetně věřitele č. 6) a nepoctivost záměru dlužníků „při oddlužení“ neshledal ani insolvenční soud. Argumentace věřitele č. 6, že do majetkové podstaty dlužníků „nebyla zařazena hodnota společenských podílů“ dlužníků v právnických osobách a že dlužníci „nehlásí“ příjmy těchto právnických osob jako své vlastní, jednak neodpovídá skutečnosti (insolvenční správce zapsal do soupisu majetkové podstaty obchodní podíly dlužníků a tyto ocenil), jednak se nevztahuje k jednání dlužníků, ale třetích (právnických) osob; věřitel č. 6 netvrdí, že by tyto společnosti rozhodly o rozdělení zisku, nebo že dlužníci zmařili rozdělení zisku. Žádný z věřitelů ani insolvenční správce přitom nenavrhoval oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty (do níž insolvenční správce „sepsal“ obchodní podíly dlužníků). 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 6 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatel předestřel (podle obsahu dovolání) následující otázky: [1] Má insolvenční soud povinnost zkoumat při rozhodování o osvobození od placení pohledávek majetkové poměry dlužníka a změny v rozsahu jeho majetku související s jeho účastí v obchodních společnostech? [2] Má dlužník povinnost oznamovat insolvenčnímu soudu změny v rozsahu majetku ohledně jeho účasti v obchodních společnostech? Je nesplnění této povinnosti důvodem pro nepřiznání osvobození od placení pohledávek? [3] Je v souladu se zásadami insolvenčního řízení, jestliže insolvenční soud a insolvenční správce nezkoumají majetkovou účast dlužníka v obchodních společnostech v průběhu insolvenčního řízení, ani před vydáním rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek? 6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že se přes jeho námitky nezabýval zkoumáním hodnoty majetku (obchodních podílů) dlužníků a nevzal v potaz změnu hodnoty tohoto majetku v době při schválení oddlužení a na konci insolvenčního řízení. Obchodní společnosti, v nichž mají dlužníci obchodní podíly, provozovaly výdělečnou činnost a odvolací soud pochybil, jestliže se nezabýval tím, zda dlužník „nelhal již na schůzi věřitelů“, kde tvrdil, že společnosti nevyvíjejí činnost a nemají majetek. Obchodní podíly nebyly ohodnoceny „podle skutečné hodnoty“ a nebyly chybně zahrnuty do oddlužení. 7. Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že po dlužníku nevyžadoval „žádné důkazy“, ačkoliv ho dovolatel „obvinil z nezákonných machinací s majetkem v insolvenčním řízení“. K tomu dovolatel obsáhle argumentuje činností a majetkem jednotlivých obchodních společností, opětovně zpochybňuje způsob ocenění obchodních podílů dlužníků a považuje za „šokující“, že insolvenční správce neocenil znalecky „hodnoty firem na počátku a na konci insolvenčního řízení“ za účelem ověření, zda šlo o „prázdné nefunkční společnosti“. 8. Podle dovolatele se měli insolvenční správce i soudy obou stupňů zabývat rovněž tím, zda existuje regresní nárok dlužníka coby ručitele „za jeho společnostmi“. Insolvenční správce nepožadoval „v rozporu s dobrými mravy“, aby dlužník vymáhal pohledávky z titulu ručení, ačkoliv tyto pohledávky měly tvořit „jeho příjem“. V jednání dlužníka spatřuje dovolatel obcházení insolvenčního zákona, jelikož vlastnictvím obchodních podílů realizuje „jinou formu podnikání fyzické osoby“; dlužníkům tak nemělo být povoleno oddlužení. 9. Dovolatel má dále za to, že jej odvolací soud měl poučit, že o odvolání rozhodne bez nařízení jednání, a vyzvat jej, aby doložil důkazy prokazující jeho tvrzení. Namítá diskriminační přístup a nerovnost účastníků řízení v tom, že si odvolací soud nevyžádal stanovisko insolvenčního správce k jednotlivým bodům odvolání a nerovně vyhodnotil prohlášení dlužníků a prohlášení dovolatele o rozhodujících skutečnostech. 10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 11. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky (zkoumání změny majetkových poměrů dlužníka pro účely rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek) jde o věc dovolacím soudem v daných skutkových poměrech dosud bezezbytku neřešenou. 12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 13. Pro další úvahy Nejvyššího soudu je u následujících ustanovení rozhodný insolvenční zákon ve znění do 30. června 2017, neboť v tomto znění byl účinný v době konání schůze věřitelů (8. dubna 2016) a rozhodnutí o schválení oddlužení (3. května 2016) [srov. čl. II (Přechodné ustanovení), bod 1., části první zákona č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony]: § 398 (1) Oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. (…) § 399 (1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o hlasovacím právu věřitelů při oddlužení obdobně § 49 až 53. K projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů za tím účelem svolané nebo za podmínek stanovených tímto zákonem mimo schůzi věřitelů; obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře. (2) Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání na schůzi věřitelů podle odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o nezbytnosti jejich účasti. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit na schůzi věřitelů podle odstavce 1 jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce takové schůze zúčastnil osobně. Dlužník je povinen zúčastnit se takové schůze osobně a zodpovědět dotazy přítomných věřitelů. (3) Schůzi věřitelů k projednání způsobu oddlužení insolvenční soud nesvolá nebo již svolanou schůzi věřitelů zruší, jestliže