29 NSCR 113/2022 – Nejvyšší soud

KSCB 41 INS 27546/2019 29 NSČR 113/2022-B-1065 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka Mladá fronta a. s., se sídlem v Praze, Mezi Vodami 1952/9, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 49240315, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze, V Kolkovně 921/3, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS 27546/2019, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání věřitele BOHEMIA SILVER s. r. o., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00198528, zastoupeného JUDr. Janem Nekolou, advokátem, se sídlem v Praze, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. prosince 2021, č. j. KSCB 41 INS 27546/2019, 4 VSPH 1030/2021-B-939 takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 6. srpna 2021, č. j. KSCB 41 INS 27546/2019-B-842, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně (Mgr. Ing. Petra Hýsková) vydala zajištěnému věřiteli č. 8 Crane Constancy Investments SE (dále jen „věřitel CCI“) částku 7 739 662,75 Kč jako výtěžek zpeněžení ve výroku označených věcí hromadných – zásob zboží, které zajišťují pohledávku P4 věřitele CCI (bod I. výroku), vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyni byla vyplacena záloha na její odměnu ve výši 457 229,59 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod II. výroku) a uložil insolvenční správkyni povinnosti související s vydáním výtěžku zpeněžení (body III. a IV. výroku). 2. K odvolání věřitele BOHEMIA SILVER s. r. o. (dále jen „věřitel BS“) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku. 3. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění insolvenčního soudu a s odkazem na ustanovení § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům: 4. Závěr insolvenčního soudu, že návrh insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli je věcně správný a námitky podané proti němu věřitelem BS jsou nedůvodné, je přesvědčivý. V tomto ohledu odvolací soud odkázal na odůvodnění usnesení insolvenčního soudu, podle něhož změna umístění (adresy) celého skladu nemá za následek zánik zástavního práva, jehož předmět je adresou specifikován jen jako jedním ze znaků tohoto předmětu při vzniku zástavního práva a který je nadále určitý. Pro označení věci hromadné je dostačující obvyklé souhrnné označení „zásoby zboží – tištěné knihy“ či pouze „zásoby“, které jsou vedeny v účetní evidenci zástavce po celou dobu trvání zajištěných dluhů. Přesunutí zásob tištěných knih z jednoho skladu do druhého nelze považovat za vyjmutí věci z věci hromadné. 5. Není důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení insolvenční správkyně a bývalého generálního ředitele dlužníka Karla Novotného, MBA, že k přestěhování dotčeného (hlavního) skladu došlo z ekonomických důvodů. Stalo se tak totiž krátce před zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, který se zřejmě tímto krokem snažil snížit své náklady. 6. Správný je i závěr insolvenčního soudu, podle něhož pouhé přemístění věci hromadné, jež tvoří předmět zajištění, z bodu A do bodu B z ekonomických důvodů, nemůže samo o sobě vést k zániku zástavního práva. 7. Přestěhování věci hromadné (celého skladu) z jednoho místa na jiné, k němuž došlo po uzavření zástavní smlouvy, nelze považovat za vyjmutí věci z věci hromadné v souladu s jejím účelem, jež by vedlo k zániku zástavního práva zajištěného věřitele k věci hromadné (zásobám), jež je i nadále vedena v účetnictví dlužníka, jakož je i nadále dostatečně určitá. 8. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel BS dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 9. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení následující otázky: [1] Může dlužník bez vlivu na platnost zástavní smlouvy jednostranně změnit (a z jakých důvodů) umístění zástavy – skladu zásob? [2] Může být věřitel v insolvenčním řízení uspokojen z předmětu zajištění (zásob), jenž se nachází ve skladu zásob, který není předmětem zástavního práva (není uveden v zástavní smlouvě)? 10. Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že odvezením (vynesením) věcí (zásob) ze skladu v Ruzyni došlo k zániku zástavního práva k těmto zásobám a jejich vnesením do skladu společnosti FERMATA, a. s. (dále jen „společnost F“), v Čelákovicích ke vzniku zástavního práva k tomuto skladu nedošlo. Přitom je bez významu, zda došlo k přestěhování skladu jako celku nebo jeho části. 11. Dovolatel namítá, že zástavní právo ke skladu společnosti F nebylo uplatněno ani zjištěno, jak plyne ze zástavní smlouvy, přihlášky věřitele i z přezkumného listu. Dále zdůrazňuje, že i kdyby dlužník sklad zásob přestěhoval z ekonomických důvodů, nebyl oprávněn tak učinit jednostranně, neboť takový důvod pro změnu zástavní smlouvy zákon nezná. Dodává, že věc hromadnou jako předmět zástavy je třeba ve smlouvě náležitě specifikovat a rozhodující je i vymezení místa, kde se věc hromadná nachází. Namítá rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když odvolací soud na jedné straně souhlasí s názorem insolvenční správkyně, že předmětem zajištění nejsou zásoby ve skladu Levné knihy (ty jsou též v účetnictví dlužníka), protože tento sklad není uveden ve výčtu skladů v článku II. zástavní smlouvy, na druhé straně současně tvrdí, že předmětem zajištění jsou zásoby ve skladu společnosti F, přestože ani tento sklad není uveden v článku II. zástavní smlouvy. 12. Věřitel CCI se ve vyjádření neztotožňuje s názorem dovolatele, že přemístěním zástavy na jiné místo zástava ztrácí svou určitost, ani s názorem, že přemístěním zástavy zástavní právo zaniká. Konstatuje, že v dané věci nejde o oddělení jednotlivé věci, ale o změnu umístění věci hromadné jako celku. Navrhuje dovolání zamítnout jako nedůvodné. 13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 14. Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřených otázek jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou. 15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 16. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšly oba soudy, a dále skutečnosti, jež se jako obsah insolvenčního spisu promítají v insolvenčním rejstříku: [1] Usnesením ze dne 14. února 2020, č. j. KSCB 26 INS 27546/2019-A-87, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou. Usnesením ze dne 23. září 2021, č. j. KSCB 41 INS 27546/2019-B-881, insolvenční soud prohlásil (opětovně) na majetek dlužníka konkurs; rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. února 2022, č. j. KSCB 41 INS 27546/2019-B-955. [2] Právní předchůdce věřitele CCI (Artesa, spořitelní družstvo) přihláškou pohledávky (P4) ze dne 19. února 2020 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 81 603 590,06 Kč, přičemž ve výši 55 317 375,78 Kč je uplatnil jako pohledávky zajištěné na základě zástavních smluv sepsaných ve formě notářského zápisu notářem JUDr. Romanem Hochmanem dne 28. července 2015, sp. zn. NZ 430/2015, N 478/2015, a dne 3. října 2017, sp. zn. NZ 564/2017, N 608/2017. [3] Věřitel CCI vstoupil na místo původního věřitele do insolvenčního řízení dne 27. února 2020. [4] Předmětem zajištění vymezeným v zástavních smlouvách byla věc hromadná – zásoby, specifikované jako veškeré zásoby vedené v účetní evidenci zástavce po celou dobu existence zajišťovaných dluhů, tj. hromadné věci – zásoby zboží (tištěné knihy) nacházející se v prodejnách nebo skladech na adrese: Distribuce Slovanský dům – Euromedia Group, U Rybníka 1161, Nové Strašecí; PEMIC BOOKS a. s., Vratimovská 703/101, Ostrava-Kunčice; Kosmas s. r. o., Lublaňská 34, Praha 2; Pavel Dobrovský – BETA s. r. o., Květnového vítězství 332, Praha 4; Mladá fronta a. s. – Sklad knih, U Prioru 804/1, Praha 6 - Ruzyně. [5] Dne 28. února 2019 uzavřel dlužník se společností F distribuční smlouvu, na