29 NSCR 117/2024 – Nejvyšší soud

KSOS 39 INS 24539/2016 29 NSČR 117/2024-P1-25 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. N., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS 24539/2016, o účasti na insolvenčním řízení, o dovolání věřitele č. 1 FOCUS - METAL, s. r. o., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/11, PSČ 757 01, identifikační číslo osoby 62303414, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. srpna 2024, č. j. KSOS 39 INS 24539/2016, 3 VSOL 340/2024-P1-8, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 19. června 2024, č. j. KSOS 39 INS 24539/2016-P1-3, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky č. 1 věřitele č. 1 FOCUS – METAL, s. r. o. (dále též jen „věřitel“) v přihlášené výši 8 318 800 Kč (bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Podáním ze dne 10. listopadu 2016 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka zajištěnou pohledávku P1 v celkové výši 8 318 800 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 18. srpna 2005, uzavřené mezi dlužníkem a původním věřitelem (VLAMA Trading s. r. o.). [2] Při přezkumném jednání konaném dne 22. ledna 2020 byla přihlášená pohledávka popřena co do pravosti a výše v rozsahu celé přihlášené pohledávky, a to insolvenční správkyní (Mgr. Ladislavou Kolínovou) a dlužníkem. [3] Žalobou doručenou soudu dne 20. února 2020 se věřitel domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 8 318 800 Kč je pohledávkou uplatněnou po právu s nárokem na oddělené uspokojení z předmětu zajištění. Insolvenční soud rozsudkem ze dne 6. září 2023, č. j. 44 ICm 767/2020-195, žalobu zamítl. K odvolání věřitele Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. dubna 2024, č. j. 44 ICm 767/2020, 14 VSOL 62/2024-235 (KSOS 39 INS 24539/2016), změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že pohledávka věřitele je po právu co do částky 1 161 381,29 Kč; ve zbývající části pohledávky ve výši 7 157 418,71 Kč zamítavý rozsudek insolvenčního soudu potvrdil. 3. Na tomto základě insolvenční soud konstatoval, že pohledávka věřitele byla zjištěna tak, že její skutečná výše (1 161 381,29 Kč) činí méně než 50 % přihlášené částky (8 318 800 Kč), a proto se podle § 178 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nepřihlíží ani ke zjištěné části přihlášené pohledávky. Insolvenční soud podle § 185 insolvenčního zákona rozhodl o odmítnutí přihlášky pohledávky P1 věřitele v celé výši a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení dlužníka. 4. K odvolání věřitele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 5. Odvolací soud s odkazem na § 178, § 185 a § 201 insolvenčního zákona přisvědčil závěru insolvenčního soudu, že jsou splněny podmínky pro odmítnutí přihlášky pohledávky č. 1. Pohledávka byla zjištěna v rozsahu menším než 50 % přihlášené částky, a proto se k ní nepřihlíží ani v rozsahu, v němž byla zjištěna. Na tomto závěru ničeho nemění ani námitka věřitele, že rozhodnutí insolvenčního soudu je předčasné, neboť proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu vydanému v incidenčním sporu podal dovolání. K tomu odvolací soud uvedl, že podání mimořádného opravného prostředku, který nemá vliv na právní moc rozsudku odvolacího soudu, není důvodem k odkladu rozhodnutí o odmítnutí přihlášky. 6. Stejně tak odvolací soud odmítl argument, že § 178 odst. 1 insolvenčního zákona nelze použít v situaci, kdy je pohledávka zjištěna pod hranicí 50 % pouze na základě námitky promlčení uplatněné až v incidenčním sporu. Zdůraznil, že vznesla-li insolvenční správkyně námitku promlčení v incidenčním řízení, nic věřiteli nebránilo, aby na ni v jeho průběhu reagoval částečným zpětvzetím přihlášky až do právní moci rozhodnutí ve věci samé. Tím mohl sankci podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona předejít. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázek, které doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., tedy nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i usnesení insolvenčního soudu zrušil. 8. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení tyto právní otázky: 1/ Lze rozhodnout o odmítnutí přihlášky pohledávky a tím ukončit účast věřitele v insolvenčním řízení v situaci, kdy věřitel podal proti rozsudku odvolacího soudu vydanému v incidenčním sporu, jehož výsledek je určující pro aplikaci § 178 odst. 1 insolvenčního zákona, dovolání, o němž dosud Nejvyšší soud dosud nerozhodl? 2/ Má soud při úvaze o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení a o odmítnutí přihlášky i ve zjištěné výši podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona vycházet výlučně z poměru zjištěné pohledávky vzhledem k pohledávce přihlášené nebo má vzít v potaz také důvody, pro které pohledávka zjištěna nebyla, myšleno nad rámec toho, že její výše závisela na znaleckém posudku či na diskreční úvaze soudu? 9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položeným otázkám následovně: 10. Dovolatel je přesvědčen, že insolvenční soud i soud odvolací pochybily, když rozhodly o odmítnutí přihlášky a o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení, aniž vyčkaly rozhodnutí dovolacího soudu v probíhajícím incidenčním sporu. Má za to, že tím vznikla situace, kdy ani případný úspěch věřitele v dovolacím řízení v incidenčním sporu (zrušení rozsudku odvolacího soudu) by již nevedl k obnovení jeho účasti v insolvenčním řízení, neboť platí pravomocné usnesení o odmítnutí přihlášky a ukončení jeho účasti. Takový stav by věřiteli fakticky znemožnil uplatnit jeho pohledávku v insolvenčním řízení a představoval by zásah do jeho ústavního práva na soudní ochranu. Dovolatel proto tvrdí, že k zachování práva na spravedlivý proces je nezbytné, aby insolvenční soud s rozhodnutím o odmítnutí přihlášky a ukončení účasti věřitele vyčkal až do rozhodnutí dovolacího soudu o podaném dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v incidenčním sporu, jehož výsledek je pro postup podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona určující. 11. Dovolatel má dále za to, že § 178 odst. 1 insolvenčního zákona nelze vykládat čistě formalisticky podle jeho gramatického znění. Je nutné zohlednit i důvody, pro něž věřitel nebyl v incidenčním sporu úspěšný ve větším rozsahu. Zdůrazňuje, že v tomto případě nemůže jít k jeho tíži, že přihlásil pohledávku, která podle hmotného práva existovala, a že námitku promlčení vznesla insolvenční správkyně až v průběhu incidenčního řízení. 12. Dovolatel je rovněž přesvědčen, že § 178 odst. 1 insolvenčního zákona je v rozporu s ústavním pořádkem, zejména s právem na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení uvedeného ustanovení. 13. Kromě toho dovolatel namítá, že rozhodnutí o odmítnutí přihlášky a o ukončení účasti věřitele nemůže vydat vyšší soudní úředník, jako tomu bylo v dané věci. 14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 15. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné. 16. Učinil tak proto, že mu dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. 17. Nejvyšší soud připomíná, že úprava obsažená v § 178 insolvenčního zákona má bránit tomu, aby přihlášení věřitelé prosazovali svou vůli v insolvenčním řízení, respektive ohrožovali jeho chod, vahou nadhodnocené (dosud nezjištěné) pohledávky, přičemž je zjevné, že škodlivý následek tohoto typu může vyvolat nejen nadhodnocená jistina, nýbrž i nadhodnocené příslušenství pohledávky. K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněného pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 18. Již v usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněném podčíslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce. Dále konstatoval, že takové rozhodnutí nemá konstitutivní povahu [následek, podle kterého se nepřihlíž