29 NSCR 17/2020 – Nejvyšší soud

KSBR 45 INS XY 29 NSČR 17/2020-P1-31 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice V. K., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 1, o dovolání věřitele č. 1 MIVO DEVELOPMENT s. r. o., se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 1307/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27589102, zastoupeného Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2019, č. j. KSBR 45 INS XY, 4 VSOL XY, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. ledna 2020, č. j. KSBR 45 INS XY, 4 VSOL XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2019, č. j. KSBR 45 INS XY, 4 VSOL XY, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. ledna 2020, č. j. KSBR 45 INS XY, 4 VSOL XY, se v potvrzující části prvního výroku mění tak, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. září 2018, č. j. KSBR 45 INS XY, se mění takto: Přihláška pohledávky č. P1 věřitele č. 1 MIVO DEVELOPMENT s. r. o. se neodmítá ani v rozsahu dílčích pohledávek č. 1 ve výši 98 031,03 Kč a č. 2 ve výši 105 000 Kč. Odůvodnění: [1] Usnesením ze dne 26. září 2018, č. j. KSBR 45 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky č. P1 věřitele č. 1 MIVO DEVELOPMENT s. r. o. (bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí účast věřitele č. 1 v insolvenčním řízení (bod II. výroku). [2] Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 27. března 2014, č. j. KSBR 45 INS XY, insolvenční soud (kromě dalšího) zjistil úpadek dlužnice V. K., povolil oddlužení dlužnice, ustanovil insolvenční správkyni JUDr. Zdeňku Pechancovou a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 30 dnů ode dne tohoto rozhodnutí, a poučil je o důsledcích pozdního uplatnění jejich pohledávek. 2/ Věřitel č. 1 uplatnil v insolvenčním řízení přihláškou (po doplněních a částečných zpětvzetích učiněných ještě před přezkumným jednáním) celkem 5 pohledávek v souhrnné výši 639 960,26 Kč, přičemž pohledávky č. 1 až 4 uplatnil jako zajištěné majetkem dlužnice. Pohledávku č. 1 uplatnil ve výši 284 846,95 Kč s tím, že co do výše 54 698,95 Kč je vykonatelná. Pohledávky č. 2 až 4 přihlásil jako nevykonatelné ve výši 219 156,88 Kč, 10 411,44 Kč a 72 062,22 Kč a pohledávku č. 5 pak ve výši 53 482,77 Kč jako vykonatelnou. Přihláška je vedena pod č. P1. 3/ Insolvenční správkyně popřela na přezkumném jednání dne 4. července 2014 co do pravosti a pořadí pohledávky č. 1 až 4 a pohledávku č. 5 popřela co do výše 24 962,24 Kč (uznala ji ve výši 28 520,53 Kč). Celkem tedy popřela pohledávky věřitele č. 1 ve výši 611 439,73 Kč a uznala ve výši 28 520,53 Kč. 4/ Usnesením ze dne 21. května 2018, č. j. (70) 45 ICm XY, insolvenční soud schválil soudní smír účastníků (insolvenční správkyně coby žalobkyně a věřitele č. 1 coby žalovaného) v incidenčním sporu o určení pravosti (vykonatelné) pohledávky tak, že pohledávka č. 1 je po právu ve výši 54 698,95 Kč a pohledávka č. 5 je po právu ve výši 53 482, 77 Kč. 5/ Usnesením ze dne 21. května 2018, č. j. (70) 45 ICm XY, insolvenční soud schválil soudní smír účastníků (věřitele č. 1 coby žalobce a insolvenční správkyně jako žalované) v incidenčním sporu o určení pravosti (nevykonatelné) pohledávky tak, že pohledávka č. 1 je po právu ve výši 43 332,08 Kč, pohledávka č. 2 je po právu ve výši 105 000 Kč a pohledávky č. 3 a 4 nejsou po právu. 6/ Usnesením ze dne 20. srpna 2018, č. j. KSBR 45 INS XY, insolvenční soud rozhodl, že přihláška pohledávky č. P1 věřitele č. 1 se v částce 383 446,46 Kč odmítá (bod I. výroku) a že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele č. 1 v tomto rozsahu v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku). Usnesení nabylo právní moci dne 18. září 2018. [3] Insolvenční soud – cituje § 178 odst. 1 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že po skončení zmíněných incidenčních sporů soudními smíry zůstaly celkem věřiteli č. 1 uznány přihlášené pohledávky v souhrnné výši 256 513,80 Kč, tedy jeho pohledávky byly zjištěny ve výši menší, než bylo 50 % přihlášené částky 639 960,26 Kč; proto je i ve zbývající části odmítl a ukončil účast věřitele č. 1 v insolvenčním řízení. [4] K odvolání věřitele č. 1 Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku tak, že přihláška pohledávky č. P1 věřitele č. 1 se – pokud jde o dílčí pohledávku č. 5 ve výši 53 482,77 Kč – neodmítá; ve zbývající části bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu potvrdil (první výrok). Usnesení insolvenčního soudu současně změnil v bodě II. výroku tak, že právní mocí usnesení insolvenčního soudu účast věřitele č. 1 v insolvenčním řízení nekončí (druhý výrok). [5] Odvolací soud – cituje § 178 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněného pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 57/2019“), které je (stejně jako další níže uvedená rozhodnutí) veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu – uzavřel, že insolvenční soud pochybil, jestliže všechny dílčí pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení přihláškou pohledávky č. P1 posuzoval jako jednu pohledávku a přihlášku pohledávky poté podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona v celém rozsahu odmítl. Z obsahu spisu vyplynulo, že dílčí pohledávka č. 1 tvořená pouze příslušenstvím byla přihlášena ve výši 284 846,95 Kč a byla zjištěna ve výši 98 031,03 Kč, což je méně než 50 %. Dílčí pohledávka č. 2 tvořená jistinou a příslušenstvím byla přihlášena ve výši 219 156,88 Kč a zjištěna ve výši 105 000 Kč, což je méně než 50 %. Dílčí pohledávka č. 5 byla přihlášena ve výši 53 482,77 Kč a v této výši byla také zjištěna. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že k přihlášeným dílčím pohledávkám č. 1 a č. 2 se podle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona nepřihlíželo ani v rozsahu, ve kterém byly zjištěny. Věřitel č. 1 měl v řízení zjištěnu pouze dílčí pohledávku č. 5 ve výši 53 482,77 Kč. [6] Odvolací námitka věřitele č. 1, že je-li pohledávka zjištěna v důsledku uzavření smíru v incidenčním sporu, § 178 insolvenčního zákona se nepoužije, shledal odvolací soud nedůvodnou, s tím, že nemá oporu v insolvenčním zákoně. Věta první, část věty za středníkem § 178 odst. 1 insolvenčního zákona na tento případ nedopadá. [7] Proti potvrzující části usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 1 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Tvrdí, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [8] Dovolatel formuluje otázku, zda má uzavření soudního smíru účinky pouze v rámci incidenčního sporu samotného nebo se pro účely aplikace sankce dle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona promítá do insolvenčního řízení jako celku; konkrétně, „zda projev vůle věřitele v incidenčním sporu spočívající v částečném zpětvzetí svých přihlášených pohledávek ve formě uzavření smíru, jež byl následně schválen insolvenčním soudem, představuje projev vůle věřitele ve smyslu částečného zpětvzetí přihlášky pohledávky, které se promítá do insolvenčního řízení v jehož rámci byl incidenční spor veden“. [9] Podle dovolatele jsou incidenční spory nedílnou součástí insolvenčního řízení a procesní kroky věřitelů, k nimž v jejich rámci dojde, nelze oddělit od zbytku insolvenčního řízení. Jestliže věřitel v rámci incidenčního sporu při uzavření smíru zcela zjevně projevil vůli vzdát se svého procesního postavení coby přihlášený věřitel, pak nelze přijímat rozhodnutí, která budou tuto skutečnost pomíjet. Tím, že věřitel uzavřel soudní smír, na jehož základě došlo pouze k částečnému zjištění pohledávky, projevil nade vší pochybnost vůli odpovídající částečnému zpětvzetí přihlášky. Tomuto názoru ostatně odpovídá i opačná procesní situace. Dojde-li v průběhu incidenčního sporu o určení pravosti a výše pohledávky ke zpětvzetí přihlášky či popěrného úkonu, pak soud řízení o podané žalobě zastaví pro odpadnutí předmětu sporu. Promítají-li se procesní úkony v insolvenčním řízení do incidenčního sporu, nevidí dovolatel žádný ospravedlnitelný důvod, proč by tomu v situaci opačné mělo být jinak a uzavření soudního smíru by se jakožto projev vůle věřitele nemělo projevit jako částečné zpětvzetí pohledávky. [10] Dále zdůrazňuje, že dle § 178 odst. 2 insolvenčního zákona se pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 178 odst. 1 insolvenčního zákona, nepovažuje za přih