29 NSCR 176/2022 – Nejvyšší soud

KSOS 39 INS XY 29 NSČR 176/2022-B-111 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka L. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS XY, o schválení konečné zprávy, o dovolání I. B., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Dominikou Besedovou, advokátkou, se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 244/18, PSČ 742 21, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2022, č. j. KSOS 39 INS XY, 3 VSOL XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 25. března 2021, č. j. KSOS 39 INS XY, schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce (Ing. Marka Třísky), doručené mu dne 19. května 2020 a zveřejněné v insolvenčním rejstříku vyhláškou ze dne 5. června 2020, podle které: Příjmy majetkové podstaty činí 2.770.260,02 Kč. Výdaje majetkové podstaty činí (celkem) 633.139,09 Kč, konkrétně jde o: pohledávky podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), 225.280,04 Kč; pohledávky podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona 77.910,- Kč; pohledávky podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona 673,- Kč; pohledávky podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. k) insolvenčního zákona 3.717,- Kč; pohledávky podle ustanovení § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona 91.000,- Kč a hyperochu 234.559,09 Kč. Věřitelům je určeno 2.137.120,93 Kč [z toho vyplaceno zajištěnému věřiteli (Českomoravské stavební spořitelně, a. s. ‒ dále jen „věřitel Č“) 2.120.858,40 Kč]. K rozvrhu je určeno 16.262,53 Kč. Insolvenční soud ‒ odkazuje na ustanovení § 14, § 15, § 169 odst. 1 písm. e), § 298, § 302 odst. 2, § 303 a § 305 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona ‒ zdůraznil, že: 1) Insolvenční správce předložil konečnou zprávu, včetně vyúčtování své odměny a hotových výdajů, která obsahuje náležitosti určené insolvenčním zákonem. 2) Proti konečné zprávě podala včasné námitky I. B. (bývalá manželka dlužníka ‒ dále též jen „I. B.“) [B-59 a B-60], která je jinou osobou uplatňující v insolvenčním řízení své právo [pohledávku na výživném ze zákona podle ustanovení § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona]. Jmenovaná především nesouhlasí s postupem insolvenčního správce, který zpeněžil (označený) majetek, jímž byla zajištěna pohledávka věřitele Č (dále též jen „zajištěný majetek“), „bez vypořádání společného jmění manželů“; dále mu vytýká, že jí z příjmů dlužníka pravidelně nezasílal „část alimentů“ za období let 2014 - 2017 (přiznaných soudem před zahájením insolvenčního řízení), neuspokojil zmíněnou pohledávku v plné výši v průběhu insolvenčního řízení a následně „uplatnil svou pohledávku z titulu odměny insolvenčního správce před pohledávkou výživného“. S poukazem na své předchozí vyjádření (B-57) a na vyjádření insolvenčního správce (B-62), s nímž se ztotožnil, neshledal insolvenční soud námitky proti konečné zprávě důvodnými a konečnou zprávu (včetně výdajů a odměny insolvenčního správce) schválil. Vrchní soud v Olomouci k odvolání I. B. usnesením ze dne 26. dubna 2022, č. j. KSOS 39 INS XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud, poté, co podrobně shrnul dosavadní průběh insolvenčního řízení, se zcela ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu o nedůvodnosti námitek I. B. proti konečné zprávě. Přitom dospěl k následujícím závěrům: a) Insolvenční správce zpeněžil zajištěný majetek (smlouvou ze dne 11. prosince 2015) jako osoba s dispozičními oprávněními (§ 409 odst. 2 věta první insolvenčního zákona) v souladu s pokyny věřitele Č, jimiž byl vázán. Dlužník a I. B. nebyli oprávněni uzavřít kupní smlouvu a insolvenční správce neměl zákonnou povinnost provést vypořádání zaniklého společného jmění manželů (zajištěný majetek byl zpeněžen v době, kdy byl úpadek dlužníka řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře). Navíc z obsahu spisu (výpisu z katastru nemovitostí a nájemní smlouvy ze dne 1. září 2013) plyne, že šlo o výlučný majetek dlužníka, jímž byla zajištěna pohledávka věřitele Č za dlužníkem a I. B (jako solidárními dlužníky). b) Hyperochu ve výši 234.559,05 Kč zaslal insolvenční správce (se souhlasem I. B.) po právu dlužníku na označený účet, když při oddlužení plněním splátkového kalendáře představuje přebytek ze zpeněžení zajištěného majetku mimořádný příjem dlužníka, na který nemá nárok zajištěný věřitel, ani ostatní věřitelé (viz též usnesení ze dne 29. března 2016, č. j. KSOS 39 INS XY, jímž insolvenční soud udělil insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení věřiteli Č). c) Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře „nebylo vždy hrazeno běžné výživné v plné výši vzhledem k nedostatku finančních prostředků v majetkové podstatě“ (viz zprávy o plnění oddlužení); ostatně nedostatečné příjmy byly důvodem pro zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka (usnesením insolvenčního soudu ze dne 21. dubna 2017, č. j. KSOS 39 INS XY). Za období od října 2014 do konce roku 2019 mělo být na výživném uhrazeno 189.000,- Kč [z toho insolvenční správce zaplatil 62.916,- Kč a dlužník 98.000,- Kč (celkem 160.912,- Kč)]; dluh na výživném ve výši 28.088,- Kč (uvedený v konečné zprávě) by měl být neprodleně vyplacen I. B.; výživné od 1. ledna 2020 je hrazeno přímo dlužníkem což jmenovaná nezpochybnila (viz B-69). d) Jde-li o pořadí přednostních pohledávek, odměna a hotové výdaje insolvenčního správce (jako pohledávka za majetkovou podstatou) se hradí před pohledávkami věřitelů na výživném ze zákona, které jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Proti usnesení odvolacího soudu podala I. B. dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když napadené rozhodnutí (podle jejího názoru) závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která má být vyřešena jinak; dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatelka „napadá“ postup insolvenčního správce, který zpeněžil zajištěný majetek náležející (podle jejího názoru) do společného jmění manželů, aniž společné jmění vypořádal. Současně „je přesvědčena“, že „dne 24. ledna 2016 došlo k vypořádání společného jmění manželů fikcí“ podle ustanovení § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v důsledku čehož „připadla polovina majetku do jejího výlučného vlastnictví a prodej nemohl být uskutečněn bez její účasti“, neboť účinky (kupní) smlouvy nastaly až okamžikem zaplacení celé kupní ceny. Jakkoli připouští, že tento majetek sloužil k zajištění závazků, které měla spolu s dlužníkem společně a nerozdílně vůči věřiteli Č, „cítí se poškozena“ tím, že „byla vynechána z procesu prodeje majetku“, do kterého „poskytla nemalou částku“, čímž bylo omezeno její vlastnické právo k zajištěnému majetku. Přitom insolvenční správce ‒ pokračuje dovolatelka ‒ prodal zajištěný majetek za nevýhodných podmínek „přes realitní kancelář“. Dále nesouhlasí s vydáním „přebytku 234.559,05 Kč do dispozice dlužníka“, majíc za to, že tato částka měla být použita „ve prospěch věřitelů“ (včetně dovolatelky). Konečně dovolatelka „nerozumí“ tomu, proč jí insolvenční správce stále „zadržuje“ dlužné výživné ve výši 28.088,- Kč. Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž: 1) Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžených věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, jimiž byla zajištěna, aniž by docházelo ke krácení jejich uspokojení. Pro zajištěného věřitele je tedy určen (celý) čistý výtěžek zpeněžení předmětu zajištění (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 4/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2016, pod číslem 49, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2015, sen. zn. 29 NSČR 37/2013, uveřejněné pod číslem 34/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sen. zn. 29 NSČR 47/2015, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2018, pod číslem 105). K dosažení tohoto cíle poskytuje insolvenční zákon zajištěným věřitelům oprávnění udělovat pokyny insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění (§ 293 insolvenčního zákona). Označené ustanovení je koncipováno tak, aby insolvenč