29 NSCR 18/2010 – Nejvyšší soud

KSPH 37 INS 1460/2009 29 NSČR 18/2010-B-270 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Auto Bohemia, spol. s r. o., se sídlem v Neratovicích, Kostelecká 175, identifikační číslo 16189639, zastoupeného Mgr. Kateřinou Rychterovou, advokátkou, se sídlem v Mělníku, Macharova 376, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 37 INS 1460/2009, o schválení reorganizačního plánu, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2010, č. j. KSPH 37 INS 1460/2009, 2 VSPH 75309-B-126, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 9. listopadu 2009, č. j. KSPH 37 INS 1460/2009-B-98, zamítl Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) reorganizační plán dlužníka Auto Bohemia spol. s r. o., (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 7. května 2009, č. j. KSPH 37 INS 1460/2009-A-23, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka. 2/ Usnesením ze dne 8. června 2009, č. j. KSPH 37 1460/2009-B-12, povolil insolvenční soud reorganizaci dlužníka a vyzval jej, aby do 120 dnů od povolení reorganizace předložil reorganizační plán. 3/ Dlužník předložil reorganizační plán 5. října 2009 (téhož dne byl reorganizační plán zveřejněn v insolvenčním rejstříku) a dne 9. října 2009 předložil zprávu o reorganizačním plánu. 4/ Usnesením ze dne 13. října 2009, č. j. KSPH 37 INS 1460/2008-B-70, schválil insolvenční soud zprávu k reorganizačnímu plánu zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne. 5/ Schůze věřitelů, která se konala 2. listopadu 2009, neschválila znalecký posudek. 6/ Další schůze věřitelů, konaná téhož dne, hlasovala o předloženém reorganizačním plánu, přičemž ze závěrů tohoto hlasování vyplynulo, že reorganizační plán byl přijat, pokud jde o zajištěné věřitele, skupinou č. 3 a 5, skupinou zajištěných věřitelů č. 1, 2, 4 a 6 reorganizační plán přijat nebyl. V případě nezajištěných pohledávek byl reorganizační plán přijat skupinou č. 9, 10 a 11, skupinou nezajištěných věřitelů č. 7 a 8 přijat nebyl. 7/ Celková výše přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů, včetně popřených, (u nichž však nedošlo k popření hlasovacích práv), činí 38 062 813 hlasů, z čehož nezajištění věřitelé byli 11 990 747 hlasy pro a 14 269 950 hlasy proti schválení reorganizačního plánu. Na tomto základě insolvenční soud - cituje ustanovení § 348 insolvenčního zákona - uzavřel, že: 1/ Předložený reorganizační plán není v rozporu s ustanoveními insolvenčního zákona, ani jinými právními předpisy. Náležitosti předepsané ustanovením § 338 a násl. insolvenčního zákona reorganizační plán dlužníka obsahuje, byť je zpracován povrchně, v mnoha směrech je nejasný a jeho záměr lze zjistit až ze zprávy k reorganizačnímu plánu 2/ Reorganizační plán, jenž nebyl přijat všemi skupinami zajištěných i nezajištěných věřitelů, obsahuje obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením § 340 odst. 1 insolvenčního zákona, takže i přes výhrady shora jsou splněny podmínky uvedené v § 348 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. 3/ Nelze jednoznačně uzavřít, že dlužník předloženým reorganizačním plánem sledoval nepoctivý záměr (§ 348 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona). 4/ Jelikož nebyla splněna podmínka uvedená v § 348 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona, zkoumal insolvenční soud splnění podmínek uvedených v § 348 odst. 1 písm. d/ a e/ insolvenčního zákona. U podmínky uvedené v § 348 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona není jednoznačné, jak by při schválení reorganizačního plánu probíhalo uspokojování jednotlivých věřitelů. 5/ Podstatou reorganizačního plánu není restrukturalizace pohledávek věřitelů spočívající případně v odkladu jejich splatnosti, nýbrž prominutí velké části dluhů dlužníku. Reorganizační plán ani nepředpokládá uhrazení všech pohledávek zajištěných věřitelů, takže se nejeví reálným, že by věřitelé v rámci reorganizace získali vyšší plnění než v rámci konkursu. 6/ Dlužník si nepřipouští, že v současné době převážná část jeho provozní činnosti není zisková (bez ohledu na nemožnost využití finančních prostředků exekučně blokovaných) a - jak potvrdil na poslední schůzi věřitelů - chce po schválení reorganizačního plánu pokračovat v činnosti ve všech provozovnách a prodávat je (mimo část areálu v XY, kde chce i nadále provozovat podnikání) jako provozovanou část podniku. Již samo toto tvrzení svědčí o nereálnosti úvah dlužníka, a to i v návaznosti na ustanovení § 348 odst. 1 písm. e/ insolvenčního zákona; výše pohledávek za majetkovou podstatou činí k 30. říjnu 2009 minimálně 4.611.294,- Kč, na účtech dlužníka blokovaných exekutorem je 3.553.000,- Kč, a další finanční prostředky na účtech nemůže dlužník použít k úhradě těchto pohledávek, neboť jsou určeny k uspokojení zajištěných věřitelů. Tato čísla svědčí o tom, že dlužník není schopen tyto „postinsolvenční“ a jim na roveň postavené pohledávky uhradit poté, co by se reorganizační plán stal účinným, přičemž pouze věřitel, jímž je Česká republika - Finanční úřad v Neratovicích byl v době projednávání schválení reorganizačního plánu ochoten posečkat s úhradou těchto pohledávek do 31. prosince 2009, (písemné potvrzení vyžadované zákonem však dlužník ani o tom neměl). 7/ Dlužníkovo tvrzení, že by tato „postinsolvenční“ pohledávka byla uhrazena z prostředků blokovaných exekutorem, není reálné (nejprve musí dojít k zastavení exekuce, což příslušný soud dosud odmítal učinit a vyčkává právní moci rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu). Použití finančních prostředků z prodeje Autosalonu v XY, které by dlužník chtěl (jak uvedl na schůzi věřitelů), použít na úhradu této pohledávky vyšší než 2.500.000,- Kč, by svědčilo na nepoctivý záměr dlužníka; tyto prostředky totiž dle reorganizačního plánu měly být použity na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů (ohlášeným jednáním by dlužník procento uspokojení nezajištěných věřitelů výrazně snížil). Takové jednání navíc nesvědčí o rovném zacházení s každou jednotlivou skupinou věřitelů, (naopak tím mezi nimi dělá výrazné rozdíly). 8/ Dlužník opomíjí, že pohledávky za majetkovou podstatou vytváří i v průběhu povolené reorganizace (že nejde jen o závazky, které vznikly blokací účtu, ale plynou i z nedobré ekonomické situace při provozu podniku); dlužník od července 2009 neprovádí odvody za zaměstnance, a to ani v částkách, které jsou jim strženy ze mzdy. 9/ Ohledně zajištěných věřitelů lze obecně dovodit, že reorganizační plán bude vůči nim spravedlivý vždy, jestliže na jeho základě dostanou obdobné plnění zajištěné obdobným zajištěním, jaké měli zaručeno před insolvenčním řízením. To však reorganizační plán nesplňuje u věřitele č. 3 (ohledně areálu v XY). Ostatní zajištění věřitelé by dle insolvenčního soudu obdrželi plnění, které by obdrželi i mimo insolvenční řízení. 10/ Nesouhlas nezajištěných věřitelů může insolvenční soud nahradit (ve smyslu § 349 odst. 2 insolvenčního zákona) pouze pokud jsou dodrženy obecné podmínky, jež byly probrány shora, a pokud podle plánu má každý věřitel zařazený do této skupiny získat plnění, jehož současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu není nižší než jmenovitá hodnota jeho zjištěné pohledávky s úrokem ke dni účinnosti reorganizačního plánu, nebo jestliže podle něj žádný z věřitelů, jehož pohledávka je podřízena pohledávkám takové skupiny, neobdrží žádné plnění. Tato podmínka by byla splněna, jen kdyby nezajištění věřitelé obdrželi plnou hodnotu svých přihlášených pohledávek, nebo kdyby věřitelé, jejichž pohledávka je podřízena těmto pohledávkám, nebyli uspokojeni vůbec. Reorganizační plán dává nezajištěným věřitelům předpoklad uspokojení jejich přihlášených pohledávek ve výši 10 %, vůbec však nepočítá s tím, že by těmto věřitelům náležel i úrok z jejich pohledávek ke dni účinnosti reorganizačního plánu. To je sice vzhledem k ustanovení § 170 odst. 1 insolvenčního zákona problematické, ale zvláštní ustanovení, a je třeba se jím zabývat při sestavování a předložení reorganizačního plánu (a takto přirostlé úroky do něj zahrnout). Tím by zřejmě došlo ještě k dalšímu snížení výše procentuálního uspokojení nezajištěných pohledávek věřitelů. To však při rozhodování insolvenčního soudu není podstatné a je nutno řešit splnění podmínky druhé (první podmínku, tedy úplné uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, včetně přirostlých úroků, není dlužník schopen splnit). 11/ Kdyby měl insolvenční soud schválit reorganizační plán bez souhlasu nezajištěných věřitelů, pak by reorganizační plán musel řešit situaci, kdy nejen „juniornější“ věřitelé, ale i společníci dlužníka, budou zbaveni všech stávajících nároků na majetek společnosti. K tomuto by mohlo dojít tím, že by se základní kapitál dosavadních společníků snížil na nulu, čímž by zrušil dosavadní obchodní podíly společníků a společnost dlužníka by musela být doplněna novým základním kapitálem minimálně ve výši dané zákonem, a tím by pův