29 NSCR 32/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 78 INS 1058/2018 29 NSČR 32/2024-B-45 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka D. T., zastoupeného Mgr. Danielou Horkou, advokátkou, se sídlem v Praze, Celetná 557/10, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 1058/2018, o návrhu I. M., zastoupené Mgr. Tomášem Markem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Hutích 661/9, PSČ 160 00, na odejmutí osvobození dlužníka od placení pohledávek, o dovolání I. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2024, č. j. MSPH 78 INS 1058/2018, 6 VSPH 1324/2023-B-35, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 22. listopadu 2023, č. j. MSPH 78 INS 1058/2018-B-30, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odejmul dlužníku (D. T.) osvobození od placení pohledávek, které mu bylo přiznáno usnesením ze dne 1. července 2021, č. j. MSPH 78 INS 1058/2018-B-15 (bod I. výroku) a uložil dlužníku zaplatit I. M. (dále též jen „I. M.“ nebo „navrhovatelka“) na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud – cituje ustanovení § 392 odst. 1 písm. a/ a § 417 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019 – shrnul, že usnesením ze dne 1. července 2021 přiznal dlužníku osvobození od placení pohledávek, přičemž dne 25. července 2023 navrhovatelka podala návrh na odejmutí osvobození dlužníka, v němž tvrdila, že dlužník před ní zatajil probíhající oddlužení a znemožnil jí tak uplatnit její pohledávku v insolvenčním řízení a vznést námitky proti osvobození od placení pohledávek. Konstatoval, že ke dni zahájení insolvenčního řízení (12. února 2018) měl dlužník vůči navrhovatelce závazky (dluhy) ve výši nejméně 2 750 000 Kč, které neuvedl v seznamu závazků. Tvrzení dlužníka, že navrhovatelku v průběhu oddlužení informoval o jeho úpadkové situaci, že předpokládal, že nesplatné závazky nemusí uvádět v seznamu závazků a počítal s mimořádným příjmem od jeho dlužníka T. N., insolvenční soud vyhodnotil jako rozporná s předloženými listinami i s obvyklým průběhem věcí. Uzavřel, že dlužník dlouhodobě zatajoval před navrhovatelkou jeho finanční situaci a nereálnými sliby se „ji snažil uklidnit“. Navrhovatelka se o osvobození dlužníka „mohla poprvé dozvědět“ až z jeho reakce ze dne 9. listopadu 2022 na předžalobní výzvu. Nemohla tak námitku ve smyslu § 417 odst. 1 insolvenčního zákona uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození od pohledávek.1. 2. Insolvenční soud rovněž zdůraznil, že dlužník na základě podvodného jednání, kdy vědomě a úmyslně navrhovatelce zatajoval jeho insolvenční řízení, dosáhl několika výhod. Jednak mu bylo povoleno oddlužení, ačkoli fakticky vzhledem k výši závazků a příjmů podmínky pro oddlužení nesplňoval (se závazkem vůči navrhovatelce by míra očekávaného uspokojení věřitelů činila pouze 7,69 %), jednak splacením pouze přiznaných závazků a následným osvobozením od placení pohledávek se fakticky „zbavil dluhu“ vůči navrhovatelce ve výši 2 750 000 Kč. 3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se návrh na odejmutí osvobození dlužníka zamítá. 4. Odvolací soud vyšel především z toho, že: [1] Vyhláškou zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 23. ledna 2018 oznámil insolvenční soud zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka, a to na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení. [2] Usnesením ze dne 5. února 2018, č. j. MSPH 78 INS 1058/2018-A-7, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil insolvenčního správce dlužníka a vyzval dlužníkovy věřitele kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku. Usnesením ze dne 20. dubna 2018, č. j. MSPH 78 INS 1058/2018-B-5, pak insolvenční soud (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. [3] Ve zprávě o splnění oddlužení ze dne 29. června 2021 insolvenční správce sdělil insolvenčnímu soudu, že zjištěné pohledávky včetně jeho odměny a náhrady hotových výdajů byly uspokojeny v rozsahu 100 % a navrhl dlužníka osvobodit od placení pohledávek. [4] Usnesením ze dne 1. července 2021, č. j. MSPH 78 INS 1058/2018-B-15, insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka (bod I. výroku), určil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (bod II. výroku), zprostil insolvenčního správce funkce (bod III. výroku) a dlužníku přiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se mimo jiné vztahuje i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (bod IV. výroku, jenž nabyl právní moci 20. července 2021). [5] Návrhem ze dne 25. července 2023 (doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne) navrhla I. M. odejmutí osvobození dlužníka. V něm uvedla, že dlužníkovi zapůjčila v letech 2012 až 2013 finanční prostředky v celkové výši 2 750 000 Kč. V dohodě s podpisy ověřenými dne 21. prosince 2018 dlužník závazek uznal a zavázal se jej uhradit do 31. prosince 2019. Dlužník pohledávku neuvedl v seznamu závazků, ani I. M. neinformoval o insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek. O insolvenčním řízení a osvobození dlužníka se dozvěděla až z odpovědi dlužníka ze dne 9. listopadu 2022 na předžalobní výzvu. [6] Dlužník závazek vůči navrhovatelce neuvedl v seznamu závazků. Uznal jej v době po zahájení insolvenčního řízení. V průběhu roku 2018 navrhovatelku ujišťoval (v emailové korespondenci) o nespornosti její pohledávky ve výši 2 750 000 Kč, splatné v prosinci 2019. Přitom zmínil i skutečnost, že v daném termínu nebude částka uhrazena a navrhl variantu prodloužení splatnosti, případně odpuštění dluhu nebo jeho části. 5. Odvolací soud – cituje ustanovení § 414 odst. 1 a 2, dále § 417 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019 a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. 29 NSČR 62/2016, uveřejněné pod číslem 135/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2017“) – dospěl k následujícím závěrům:1. 2. Správný je závěr insolvenčního soudu, že navrhovatelka je dotčenou věřitelkou a návrh na odejmutí osvobození dlužníka podala ve lhůtě tří let od jeho pravomocného přiznání. Důsledkem nepřihlášení věřitelovy pohledávky do insolvenčního řízení v určené propadné lhůtě je to, že pohledávka nebude v insolvenčním řízení uspokojena z dlužníkova majetku. Na tom, že neuvedení takové (dlužníku známé) pohledávky v seznamu závazků dokládá lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení a může jít též o skutečnost, na jejímž základě lze (ve spojení s dalšími okolnostmi) „důvodně předpokládat“, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“, však věřitelovo opomenutí ničeho nemění. Jestliže by zjištěné skutečnosti (neuvedení rozsahem významné pohledávky navrhovatelky v seznamu závazků a závazek uhradit pohledávku navrhovatelky mimo insolvenční řízení) měl insolvenční soud „k dispozici“ v době do rozhodnutí o přiznání osvobození, zcela nepochybně by z nich dovodil závěr o nepoctivém záměru dlužníka a o neplnění podstatných povinností v průběhu oddlužení. Takové skutečnosti mohou být podkladem i pro rozhodnutí o odejmutí přiznaného osvobození. 3. V dané věci však podmínky pro odejmutí osvobození dlužníka nebyly splněny. Z obsahu spisu totiž nevyplývají žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že navrhovatelce ve zjištění skutečného stavu věci (probíhajícího insolvenčního řízení dlužníka) bránily objektivní skutečnosti. Takový závěr neumožňuje ani samotná skutečnost, že dlužník se zavázal pohledávku navrhovatelky uhradit do 31. prosince 2019 a o insolvenčním řízení navrhovatelku vyrozuměl až v listopadu 2022 v reakci na předžalobní výzvu. 4. Přes minimálně nemorální jednání dlužníka navrhovatelce nic nebránilo, aby insolvenční soud s rozhodnými skutečnostmi seznámila před červencem 2021. Obsahově totožnou námitku odůvodněnou jednáním dlužníka z let 2018 až 2019 mohla navrhovatelka uplatnit před rozhodnutím o osvobození dlužníka; tuto námitku tedy navrhovatelka neuplatnila včas, ač tak učinit mohla. Pro nadbytečnost se odvolací soud nezabýval tím, zda jednání dlužníka bylo podvodné. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podala I. M. dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 6. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argume