29 NSCR 35/2021 – Nejvyšší soud

KSPH 82 INS XY 29 NSČR 35/2021-B-66 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka Z. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze, Přemyslovská 2346/11, PSČ 130 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 82 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2021, č. j. KSPH 70 INS XY, 4 VSPH XY, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2021, č. j. KSPH 70 INS XY, 4 VSPH XY, kterou odvolací soud odmítl odvolání dlužníka proti bodu X. výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2020, č. j. KSPH 70 INS XY, ve znění jeho usnesení ze dne 10. května 2021, č. j. KSPH 70 INS XY. II. Ve zbývající části se dovolání zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 10. prosince 2020, č. j. KSPH 70 INS XY, ve znění usnesení ze dne 10. května 2021, č. j. KSPH 70 INS XY, Krajský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) mimo jiné: [1] Rozhodl, že dlužník (Z. Š.) je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (bod I. výroku). [2] Schválil zprávu o přezkumu ze dne 16. října 2020 (bod II. výroku). [3] Schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku). [4] Uložil dlužníku, aby insolvenční správkyni vydal ke zpeněžení specifikované nemovité věci (bod VI. písm. c/ ii. výroku). [5] Vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně prodala mimo dražbu věci uvedené v bodu VI. písm. b/ ii. výroku (bod X. výroku). 2. Vzhledem k tomu, že v záhlaví tohoto rozhodnutí je insolvenční řízení označeno údajem „KSPH 82 INS XY“ a jako součást označení rozhodnutí insolvenčního soudu užívá údaj „KSPH 70 INS XY“, Nejvyšší soud již na tomto místě uvádí, že co do střídání čísel „70“ a „82“ nejde o chyby v psaní, nýbrž o projev skutečnosti, že věc vyřizovaná původně v soudním oddělení č. 70 se nyní vyřizuje v soudním oddělení č. 82. 3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu VI. písm. c/ ii. výroku; odvolání proti bodu X. výroku odmítl. 4. Odvolací soud – cituje § 398 a § 412a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. června 2019, a § 3 odst. 1 a 2, § 9 odst. 3 nařízení vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení, a dále též § 24 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů ̶ shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že dlužník je povinen vydat sporné nemovitosti insolvenční správkyni ke zpeněžení podle § 398 insolvenčního zákona. K argumentaci dlužníka o nesprávném výpočtu hodnoty chráněného obydlí uvedl, že dlužník se mýlí v tom, že při porovnání ceny nemovitosti a hodnoty chráněného obydlí je třeba vycházet z ceny administrativní (ceny určené podle cenového předpisu). Zdůraznil, že zásadně je nutno vycházet z ceny obvyklé a že v dané věci ani cena určená dle cenových předpisů (domu i nemovitostí jako funkčního celku), kterou dlužník ani nerozporoval, převyšuje hodnotu chráněného obydlí. Vyšel přitom ze zjištění, že do majetkové podstaty dlužníka byly sepsány nemovitosti dlužníka v celkové hodnotě 4 700 000 Kč (v obvyklé ceně stanovené znaleckým posudkem) a výpočtem zjištěná hodnota chráněného obydlí činí 2 846 818 Kč. K námitce dlužníka poznamenal, že znalecký posudek, jenž slouží jako podklad pro ocenění majetkové podstaty insolvenčním správcem, nemusí mít náležitosti předvídané § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). 5. Odmítnutí odvolání dlužníka proti bodu X. výroku insolvenčního soudu odvolací soud odůvodnil tím, že rozhodnutí, jímž soud uděluje insolvenčnímu správci souhlas se zpeněžením majetkové podstaty prodejem mimo dražbu podle § 289 odst. 1 insolvenčního zákona, je rozhodnutím vydaným při výkonu dohlédací činnosti ve smyslu § 11 insolvenčního zákona. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které nebyly v rozhodování Nejvyššího soudu dosud vyřešeny. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně je změnil tak, že zruší rozhodnutí insolvenčního soudu v bodu VI. písm. c/ ii. a v bodu X. výroku. 7. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení tyto otázky: [1] Je pro účely výpočtu hodnoty obydlí dlužníka ve smyslu § 398 odst. 6 věty druhé insolvenčního zákona a nařízení vlády č. 189/2019 Sb. samostatný pozemek (zahrada, nezastavěná, „ani z části domem s obydlím dlužníka“) součástí chráněného obydlí dlužníka – fyzické osoby? [2] Vztahuje se moratorium prodeje nemovitých věcí, kde má dlužník nebo povinný bydliště ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. ve znění zákona č. 460/2020 Sb. i na zákaz zpeněžení nemovitostí dlužníka – fyzické osoby v insolvenčním řízení? 8. Dovolatel namítá, že odvolací soud nepostavil najisto hodnotu chráněného obydlí dlužníka a zaujal nesprávný názor na způsob jejího zjištění, který je v rozporu jak s § 398 odst. 6 věty druhé insolvenčního zákona, tak i s prováděcím předpisem. Poukazuje na to, že § 3 a § 4 nařízení vlády č. 189/2019 Sb. „nepracují s výrazem jako je obvyklá cena a podobně, ale s termínem hodnota obydlí“. Dovolatel míní, že soudy obou stupňů zaměnily obecnou cenu nemovité věci a hodnotu obydlí. V rámci výhrad vůči znaleckým posudkům dovolatel tvrdí, že jejich vypracování nezadal insolvenční soud a posudek znaleckého ústavu nebyl podepsán, neobsahoval znaleckou doložku podle § 127a o. s. ř. a byl vyhotoven pro účely exekučního řízení. 9. Dovolatel prosazuje názor, že pozemek parc. č. XY neměl být zahrnut do „srovnávací ceny chráněného obydlí“. Uvádí, že jde o zahradu o výměře 539 m² za cenu 451 000 Kč, na níž se nenachází rodinný dům. Přístup do domu je možný i mimo zahradu, neboť dům „téměř sousedí s veřejnou cestou (dotýká se jí na dvou místech)“. Z hlediska zjišťování hodnoty chráněného obydlí zahrada netvoří s domem a jím zastavěným pozemkem funkční celek, a to i proto, že „zahrada není určena k bydlení“. 10. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje dovolatel též za nespravedlivé. Jestliže součet přihlášených pohledávek činí cca 910 000 Kč, je dán zřejmý nepoměr mezi prodejem obydlí dlužníka „v pětinásobné ceně, kterou insolvenční správce pokládá za cenu obecnou, a to jen proto, aby se dříve uspokojili věřitelé typu Home Credit apod.“ 11. V neposlední řadě dovolatel namítá, že rozhodnutí insolvenčního soudu o vydání nemovitých věcí dlužníka, v nichž má dlužník bydliště, je „neplatné“ z důvodu obcházení zákazu zpeněžovat nemovitost ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. ve znění zákona č. 460/2020 Sb. V tomto ohledu zdůrazňuje, že postup při zpeněžení v insolvenčním řízení se řídí též předpisy o výkonu rozhodnutí prodejem nemovité věci. 12. Podle dovolatele zpráva pro oddlužení ze dne 15. října 2020 neobsahuje podstatné náležitosti, na jejichž základě lze rozhodnout o vydání nemovité věci insolvenčnímu správci ke zpeněžení. Postrádá zdůvodnění a doložení, že hodnota nemovitosti přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Rozdíl mezi administrativní cenou domu č. p. 410 dle posudku z 18. června 2020 (ve výši 2 894 838 Kč) a dodatkem posudku ze 7. října 2020 ve výši 2 846 818 Kč činí 48 020 Kč, což představuje pouze 1,658 %. Nejde tedy o násobek částky ve smyslu § 398 odst. 6 věty druhé insolvenčního zákona. Závěrem dovolatel zmiňuje, že rozhodnutí obou soudů obsahují nepřesnosti a nesprávné údaje. Například pozemek par. č. XY se má nacházet v katastrálním území XY, což neodpovídá výpisu z katastru nemovitostí. 13. Insolvenční správkyně se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Odmítá tvrzení dovolatele, že v dané věci postupovala nesprávně, jakož i tvrzení, že soupis majetkové podstaty a zpráva pro oddlužení trpí závažnými vadami. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. 14. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších pře