29 NSCR 4/2013 – Nejvyšší soud

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY MSPH 76 INS XYoriginál 29 NSČR 4/2013-B-417 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka SKLÁRNY KAVALIER, a. s., se sídlem v Sázavě, Sklářská 359, PSČ 285 96, identifikační číslo osoby 00012653, zastoupeného Mgr. Ivanem Brambaški, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, o vydání výtěžku zpeněžení zajištění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS XY, o dovolání věřitele č. 247 DS Smith Packaging Czech Republic s. r. o., se sídlem v Jílovém - Martiněvsi, Teplická 109, PSČ 405 02, identifikační číslo osoby 44222882, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2012, č. j. MSPH 76 INS XY8, 3 VSPH XY, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2012, č. j. MSPH 76 INS XY, 3 VSPH XY, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2011, č. j. MSPH 76 INS XY, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 13. prosince 2011, č. j. MSPH 76 INS XY, vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal zajištěnému věřiteli č. 220 Citibank Europe plc (dále též jen „věřitel č. 220“ nebo „zajištěný věřitel“) výtěžek zpeněžení ve výši 55 069 671,74 Kč ze zpeněžených a ve prospěch tohoto věřitele zastavených pohledávek specifikovaných v příloze č. 1 usnesení (bod I. výroku) a uložil insolvenčnímu správci povinnosti související s vydáním výtěžku zpeněžení (bod II. výroku). Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí insolvenčního soudu; první rozhodnutí – usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. května 2010, č. j. MSPH 76 INS XY, kterým insolvenční soud mimo jiné vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ve výši 55 069 671,74 Kč – Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. prosince 2010, č. j. MSPH 76 INS XY, 2 VSPH XY, v této části zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Na odůvodnění odvolací soud kromě jiného uvedl, že podle rozhodnutí insolvenčního soudu byly pohledávky dlužníka (které zajišťovaly pohledávky věřitele č. 220) vymoženy před prodejem podniku v celkové výši 122 069 316,82 Kč a že část „získaných pohledávek“ byla použita na provoz podniku, aniž by však insolvenční soud blíže popsal, o jaké částky uhrazené dlužníky dlužníka jde. Insolvenčnímu soudu vytkl, že z jeho rozhodnutí není zřejmé, které z vymožených pohledávek byly použity na uspokojení zajištěných pohledávek a které na provoz podniku dlužníka. Insolvenční soud dále podle odvolacího soudu pochybil, když neuvedl, zda částka 17 378 151,15 Kč, která byla v době prohlášení konkursu na účtu dlužníka, představuje vymožené pohledávky zajištěné zástavním právem. K odvolání věřitele č. 247 DS Smith Packaging Czech Republic s. r. o. (dále též jen „věřitel č. 247“) Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2011, č. j. MPSH 76 INS XY, v bodě I. výroku změnil jen tak, že výše výtěžku zpeněžení určeného k vydání zajištěnému věřiteli činí 56 415 450 Kč. Odvolací soud vyšel z toho, že: 1/ Insolvenční řízení ve věci dlužníka SKLÁRNY KAVALIER, a. s. bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka dne 22. září 2008. 2/ Insolvenční soud usnesením ze dne 2. října 2008 vyhlásil moratorium, které trvalo do 2. ledna 2009. 3/ Insolvenční soud usnesením ze dne 8. ledna 2009 zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil společnost Voleský a partneři, v. o. s., která do té doby (od vyhlášení moratoria) vykonávala funkci předběžného správce. 4/ Na schůzi věřitelů konané dne 9. února 2009 byla ukončena funkce prozatímního věřitelského výboru potvrzením volby věřitelského výboru, jehož členem se (nově) stal věřitel č. 220. 5/ Insolvenční soud usnesením ze dne 9. února 2009, č. j. MSPH 76 INS XY, prohlásil konkurs na majetek dlužníka. 6/ Věřitel č. 220 přihlásil do insolvenčního řízení 10 zajištěných pohledávek, které byly (po částečném zpětvzetí pohledávek a po částečném zpětvzetí zajištění) na přezkumném jednání konaném dne 30. března 2009 zjištěny v celkové výši 2 727 231 596,30 Kč jako pohledávky s právem na uspokojení z uplatněného zajištění. Z nich byly zjištěny pohledávky č. 2 ve výši 902 236 220,61 Kč, č. 4 ve výši 468 694 574 Kč, č. 6 ve výši 502 166 973,86 Kč, č. 8 ve výši 223 949 268,02 Kč a č. 10 ve výši 164 765 028,55 Kč, a to jako pohledávky zajištěné způsoby specifikovanými v příloze č. 11 přihlášky pod čísly I., V., VI. a IX. až XXXIV., tj. zástavními právy zřízenými k pohledávkám na bankovních účtech (VI.) a také k zastaveným pohledávkám dlužníka, tedy jeho pohledávkám za třetími osobami z obchodního styku ve výši 950 996 211,16 Kč (sub IX. až XXXIV.). 7/ V průběhu insolvenčního řízení (po vyhlášení moratoria) byly při pokračujícím provozu dlužníkova podniku jeho zastavené pohledávky ve výši 950 996 211,16 Kč (sloužící k zajištění pohledávek věřitele č. 220) zaplaceny v celkové výši 122 069 316,82 Kč. Ve výši 121 704 879,82 Kč byly zaplaceny do prohlášení konkursu, tj. do dne 8. února 2009 (jde o pohledávky uvedené v příloze č. 1 usnesení konkursního soudu), zbývající část ve výši 356 751,50 Kč byla zaplacena po prohlášení konkursu. 8/ Nezaplacený zbytek předmětných zastavených pohledávek dlužníka ve výši 828 926 894,34 Kč byl zpeněžen s částí podniku dlužníka smlouvou ze dne 17. srpna 2009. V usnesení ze dne 12. května 2010, č. j. MSPH 76 INS XY, insolvenční soud vyslovil souhlas s tím, aby věřiteli č. 220 byl vydán výtěžek zpeněžení části podniku dlužníka ve výši 224 504 231,56 Kč. V této části odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu usnesením ze dne 17. prosince 2010, č. j. MSPH 76 INS XY, 2 VSPH XY. 9/ Ke dni prodeje části dlužníkova podniku činila výše finančních prostředků „pozůstávajících“ v majetkové podstatě dlužníka 56 423 844 Kč. Na tomto základě odvolací soud nejprve konstatoval, že zůstal nevypořádán jen výtěžek ze zastavených pohledávek dlužníka získaný jejich vyplacením v celkové výši 122 069 316,82 Kč. Odvolací soud neměl pochyb o tom, že tyto pohledávky dlužníka byly součástí majetkové podstaty dle § 205 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a že do ní náleželo i plnění poskytnuté na tyto pohledávky v průběhu insolvenčního řízení. Jelikož bylo v řízení zjištěno právo věřitele č. 220 na uspokojení jeho pohledávek č. 2, 4, 6, 8 a 10 z tohoto výtěžku, měl věřitel č. 220 po prohlášení konkursu nárok na vydání předmětného výtěžku postupem dle § 298 insolvenčního zákona. Na tomto jeho právu podle odvolacího soudu „nemůže nic změnit okolnost, že část předmětného výtěžku byla (momentálně) použita na provoz podniku dlužníka“. Věřitel č. 220 (totiž) neučinil žádný úkon, jímž by se svého nároku z tohoto zajištění vzdal (a to ani tak, že by dal souhlas s užitím získaného výtěžku k uspokojení jiných věřitelů). Z toho podle odvolacího soudu plyne, že věřitel č. 220 nemůže být uspokojen ve větším rozsahu, než na jaký má nárok, tím, že k uspokojení jeho zajištěných pohledávek bude namísto výtěžku ze zpeněžení zajištění ve výši 121 704 879,82 Kč užit jen zbytek ve výši 56 423 844 Kč (finanční prostředky „pozůstávající“ v majetkové podstatě ke dni prodeje části dlužníkova podniku), jak navrhl insolvenční správce. Odvolací soud korigoval závěry insolvenčního soudu pouze v tom, že z výtěžku zpeněžení zajištění (vyplacení zastavených pohledávek dlužníka) nelze odečíst odměnu správce v jím navržené výši (1 354 172,26 Kč včetně daně z přidané hodnoty), která vychází z celého výtěžku ve výši 56 423 844 Kč. Výtěžku zpeněžení bylo totiž dosaženo převážně před prohlášením konkursu, tedy v době, kdy osobou s dispozičními oprávněními nebyl insolvenční správce, ale dlužník. Po prohlášení konkursu, kdy dispoziční oprávnění k majetkové podstatě přešla na správce (§ 246 insolvenčního zákona), pak byl z tohoto zajištění získán výtěžek jen v rozsahu 356 751,50 Kč, čemuž odpovídá odměna správce ve výši 8 394 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal věřitel č. 247 dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ a § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil „soudu prvního stupně“ k dalšímu řízení. Otázku zásadního právního významu dovolatel spatřuje v tom, zda může mít zajištěný věřitel, který uplatnil přihláškou pohledávky zajištěné zástavním právem k pohledávkám dlužníka, nárok na vydání v