Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka F. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS XY, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Čs. legií 172, PSČ 339 01,…
KSPL 29 INS XY
29 NSČR 46/2012-B-37
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka F. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS XY, o způsobu řešení úpadku, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Jiřím Štanclem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Čs. legií 172, PSČ 339 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2012, č. j. KSPL 29 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í:
Usnesením ze dne 19. ledna 2012, č. j. KSPL 29 INS XY, odmítl Krajský soud v Plzni (dále též jen „insolvenční soud“) návrh dlužníka (F. S.) na povolení oddlužení (bod. I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku) a rozhodl, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod III. výroku).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1/ Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 16. června 2011 insolvenčním návrhem jednoho z dlužníkových věřitelů.
2/ Usnesením ze dne 12. července 2011, č. j. KSPL 29 INS XY, doručeným 30. července 2011, vyzval insolvenční soud dlužníka, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a pro případ, že je vlastníkem nemovitostí a podá návrh na povolení oddlužení, aby předložil znalecké posudky.
3/ Dlužník podal návrh na povolení oddlužení ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu; z obsahu návrhu na povolení oddlužení vyplynulo, že dlužník je vlastníkem nemovitostí.
4/ Usnesením ze dne 8. září 2011, č. j. KSPL 29 INS XY, doručeným 14. září 2011, insolvenční soud znovu vyzval dlužníka, aby předložil ocenění nemovitostí vypracované znalcem. Nato dlužník požádal o prodloužení lhůty k předložení znaleckého posudku, s tím, že jej předloží cca do 3 týdnů (A-17). Při ústním jednání konaném dne 3. října 2011 (A-19) pak dlužník uvedl, že znalecký posudek předloží v co nejkratší lhůtě.
5/ Usnesením ze dne 7. října 2011, č. j. KSPL 29 INS XY, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka.
6/ Podáním ze dne 10. října 2011 (A-21) požádal dlužník opět o prodloužení termínu pro dodání znaleckého posudku. Při přezkumném jednání konaném dne 29. listopadu 2011 (B-3) pak insolvenční správce uvedl, že se zpracovává znalecký posudek na ocenění majetku.
Na tomto základě dospěl insolvenční soud k závěru, že dlužník přes poskytnuté poučení ani po opakovaných urgencích nepředložil znalecké posudky, které jsou nezbytnou náležitostí návrhu na povolení oddlužení. Proto návrh na povolení oddlužení odmítl podle ustanovení § 393 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a současně prohlásil konkurs na majetek dlužníka. S poukazem na ustanovení § 314 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona shledal insolvenční soud i podmínky pro tzv. nepatrný konkurs.
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. března 2012, č. j. KSPL 29 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Odvolací soud zdůraznil, že náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v ustanoveních § 391 a § 392 insolvenčního zákona vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (schválení) oddlužení, a aby umožnily věřitelům, popřípadě insolvenčnímu soudu, kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 insolvenčního zákona má být oddlužení provedeno. Požadavek na znalecké ocenění majetku, jenž slouží k zajištění pohledávek insolvenčních věřitelů, je (dle odvolacího soudu) zjevně dán i proto, aby insolvenční soud při zkoumání přípustnosti oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty mohl porovnáním výše přihlášené pohledávky zajištěného věřitele s hodnotou předmětu zajištění učinit předběžný závěr o tom, zda, popřípadě v jaké výši, se ze zajištěného majetku uspokojí i nezajištění věřitelé.
Nesplnění požadavků kladených zákonem na formu, obsah a přílohy návrhu na povolení oddlužení brání dle mínění odvolacího soudu jeho věcnému projednání. Co do nutnosti důsledně setrvat na požadavku náležitostí návrhu na povolení oddlužení a předložení všech jeho předepsaných příloh (včetně znaleckého ocenění) odkázal odvolací soud na ustálenou judikaturu, mezi jinými i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. (správně sen. zn.) 29 NSČR 16/2010 (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 79/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 79/2011“, které je /stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná níže, byla-li vydána v době od 1. ledna 2001/ veřejnosti přístupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že dlužník přes řádnou výzvu provedenou usnesením insolvenčního soudu ze dne 8. září 2011 (jež měl odvolací soud za doručené dlužníku 23. září 2011), včetně poučení o následcích nečinnosti, v určené lhůtě (která dle § 393 odst. 1 insolvenčního zákona nesměla být delší než 7 dnů) požadovaný posudek nepředložil a neučinil tak ani v dalších 4 měsících. Přitom odvolací soud zdůraznil, že o způsobu řešení úpadku měl insolvenční soud rozhodnout podle § 149 odst. 2 insolvenčního zákona samostatným rozhodnutím nejpozději do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku, tedy již do 7. listopadu 2011 (a nikoli až 19. ledna 2012).
K odvolacím námitkám dlužníka odvolací soud uvedl, že „lze lidsky pochopit“ obtíže dlužníka spojené s obstaráním znaleckého posudku, nelze však akceptovat, aby jeho zpracování trvalo měsíce. V této souvislosti poznamenal, že kdyby dlužník řešil svůj úpadek včas (tedy v letech 2010 nebo 2011) a sám podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, měl by dostatek času na pořízení znaleckého posudku. Za popsaného stavu proto na věci nic nemění ani okolnost, že dlužník předložil znalecký posudek po vydání napadeného usnesení (B - 7 a 8), uzavřel odvolací soud.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení otázky:
„Zda v insolvenčním řízení, jehož klíčovým atributem je široká míra veřejnosti a bezvýjimečné zpřístupňování rozhodnutí účastníkům řízení i třetím osobám prostřednictvím insolvenčního rejstříku, je zveřejnění rozhodnutí momentem, s nímž jsou spojeny veškeré účinky rozhodnutí, či zda zůstávají určité účinky spojeny s formální datací rozhodnutí?“
Dovolatel zdůrazňuje, že jediným důvodem pro odmítnutí jeho návrhu na povolení oddlužení a pro prohlášení konkursu bylo, že nedodal znalecké posudky nutné pro pokračování v řízení. Přitom připouští, že prodlení s jejich předložením jde k jeho tíži, současně však poukazuje na okolnosti, které mu jejich včasné dodání zkomplikovaly, a namítá, že povinnost doručit ony posudky insolvenčnímu soudu splnil „před rozhodnutím“ o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a o prohlášení konkursu na jeho majetek.
Dovolatel - vycházeje z ustanovení § 7 a § 89 insolvenčního zákona a z ustanovení § 154, § 167 a § 170 o. s. ř. - argumentuje tím, že rozhodnutí insolvenčního soudu bylo vydáno mimo jednání (nebylo vyhlášeno), z čehož dovozuje, že pro takové rozhodnutí musí být rozhodující stav v době jeho zveřejnění. Jde totiž o okamžik odpovídající v insolvenčním řízení doručení rozhodnutí a zároveň o okamžik, který „nejblíže následuje po vyhlášení rozhodnutí“. Podle dovolatele „procesní preference“ zveřejnění usnesení před jeho vyhotovením plyne i z ustanovení § 170 o. s. ř., podle něhož u doručovaného usnesení je jím soud vázán v okamžiku doručení a nikoliv jeho vyhotovení. Obdobný závěr pak (podle mínění dovolatele) plyne a contrario z ustanovení § 89 odst. 3 insolvenčního zákona, které ukládá soudu zveřejnit vyhlašovaná rozhodnutí v insolvenčním rejstříku nejpozději následujícího pracovního dne po vyhlášení, zjevně ve snaze minimalizovat prodlevu mezi vyhlášením a zveřejněním. Toto ustanovení se nevztahuje na „nevyhlašovaná“ rozhodnutí, neboť u nich jsou veškeré účinky a následky spojeny se zveřejněním usnesení.
Z uvedeného je podle dovolatele zřejmé, že povinnost předložit znalecké posudky (doručené insolvenčnímu soudu 23. ledna 2012) splnil 20. ledna 2012 (kdy je předal k poštovní přepravě), kdežto „účinnost, zveřejnění i stav rozhodující pro vydání usnesení“ nastaly 26. ledna 2012. Dovolatel má za to, že odvolací soud pochybil, jestliže onu skutečnost nezohlednil a nebyl ochoten rozlišit rozdílné účinky, které zveřejnění v insolvenčním rejstříku znamená pro soud na straně jedné a pro účastníka řízení na straně druhé.
S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou