29 NSCR 48/2014 – Nejvyšší soud

KSBR 30 INS XY 29 NSČR 48/2014-B-62 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka F. Ch., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Edl a partneři, v. o. s., se sídlem v Hradci Králové - Věkoších, Na Zahrádkách 268/18, PSČ 503 41, identifikační číslo osoby 24203319, zastoupené Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1037/49, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2014, č. j. KSBR 30 INS XY, 1 VSOL XY, takto: I. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. ledna 2014, č. j. KSBR 30 INS XY, 1 VSOL XY, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu. II. Ve zbytku se dovolání zamítá. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 20. září 2013, č. j. KSBR 30 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal z funkce insolvenčního správce dlužníka Edl a partneři, v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost“) [bod I. výroku]. [2] Novou insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále též jen „P. H.“) [bod II. výroku]. [3] Uložil veřejné obchodní společnosti bez zbytečného odkladu řádně informovat P. H. o své dosavadní činnosti a předat jí všechny doklady související s výkonem funkce (bod III. výroku). Insolvenční soud poukázal na to, že dosavadní insolvenční správce (veřejná obchodní společnost) ukončil činnost insolvenčního správce k 31. srpnu 2013 s tím, že počínaje 1. zářím 2013 bude její ohlášený společník P. H. opět vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba. Tím odůvodnil - vycházeje z ustanovení § 31 odst. 3 věty první, odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) - odvolání veřejné obchodní společnosti z funkce insolvenčního správce a po určení nového insolvenčního správce předsedou insolvenčního soudu (§ 25 odst. 2 insolvenčního zákona), ustanovil do funkce insolvenčního správce P. H. Bod III. výroku odůvodnil insolvenční soud poukazem na ustanovení § 31 odst. 6 insolvenčního zákona. Usnesením ze dne 29. ledna 2014, č. j. KSBR 30 INS XY, 1 VSOL XY, rozhodl Vrchní soud v Olomouci o odvolání veřejné obchodní společnosti tak, že: [1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku (první výrok). [2] Odmítl odvolání veřejné obchodní společnosti proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok). Odvolací soud se nejprve zabýval zpětvzetím odvolání, které jménem veřejné obchodní společnosti učinila P. H., k čemuž vyšel především z toho, že veřejná obchodní společnost má dva společníky, kteří jsou současně jejími statutárními orgány, z nichž každý je oprávněn jednat jménem veřejné obchodní společnosti samostatně, a to M. E. (dále jen „M. E.“) a P. H. Na tomto základě odvolací soud - cituje ustanovení § 21 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - dovodil, že jelikož je nepochybné, že vážné rozpory panují nejen mezi oběma společníky veřejné obchodní společnosti, nýbrž i mezi veřejnou obchodní společností (která se domáhá toho, aby mohla dále vykonávat funkci insolvenčního správce) a P. H., je procesní úkon, jímž P. H. vzala zpět odvolání veřejné obchodní společnosti, bezúčinný a nelze k němu přihlížet. Následně odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného usnesení - odkazuje na ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, § 31 odst. 3 a 4 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. srpna 2013) a na ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona - k těmto závěrům: [1] V přezkoumávané věci není pochyb o tom, že veřejná obchodní společnost, která má dva společníky, byla oprávněna vykonávat činnost insolvenčního správce (od 9. ledna 2012 do 31. srpna 2013) pouze prostřednictvím svého jediného ohlášeného společníka (jenž pro to splňoval všechny předpoklady), konkrétně prostřednictvím P. H. [2] Dnem 1. září 2013 však veřejné obchodní společnosti zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, čímž zaniklo i pozastavení práva P. H. vykonávat činnost insolvenčního správce (ta má od uvedeného dne právo tuto činnost vykonávat jako fyzická osoba, takže již nemůže tuto činnost vykonávat v rámci dosavadního insolvenčního správce). Veřejná obchodní společnost tedy nadále nemůže vykonávat funkci insolvenčního správce, neboť ve svých důsledcích nemá kým tak činit. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, právě to bylo důvodem, proč insolvenční soud odvolal veřejnou obchodní společnost z funkce dle ustanovení § 31 insolvenčního zákona. Potud je rozhodnutí správné a netrpí nepřezkoumatelností (jak mu odvolatelé vytýkají). [3] Jak zdůrazněno, do 31. srpna 2013 byla veřejná obchodní společnost oprávněna vykonávat činnost insolvenčního správce pouze prostřednictvím jediného ohlášeného společníka P. H. Přesto nejen, že oznámila (insolvenčnímu soudu), ale v době od 8. března 2013 do 17. července 2013 též fakticky vykonávala, v tomto insolvenčním řízení funkci insolvenčního správce prostřednictvím neohlášeného společníka, který k tomu nebyl oprávněn. Veřejná obchodní společnost (oba její společníci, včetně P. H.) tedy postupovala v rozporu se zákonem. [4] V rozsahu bodu II. výroku napadeného usnesení (o ustanovení P. H.) se již nerozhodovalo o právech a povinnostech veřejné obchodní společnosti (potud nebyla veřejná obchodní společnost osobou k odvolání oprávněnou), takže odvolací soud odmítl odvolání proti bodu II. výroku napadeného usnesení dle ustanovení § 218 písm. b/ o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost „v celém jeho rozsahu“ dovolání, vymezujíc přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně jde o následující otázky: [1] Je insolvenční soud v případě odvolávání insolvenčního správce z funkce podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona povinen nejdříve samostatně posoudit otázku zániku práva tohoto správce vykonávat činnost insolvenčního správce? [2] Představuje zánik práva veřejné obchodní společnosti vykonávat činnost insolvenčního správce a současně obnovení této činnosti u osoby, která byla ohlášeným společníkem uvedené veřejné obchodní společnosti, důvod pro odvolání veřejné obchodní společnosti z funkce insolvenčního správce dlužníka v insolvenčních řízeních, v nichž byla do této funkce řádně ustanovena? [3] Je insolvenční soud postupující podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona oprávněn odvolat insolvenčního správce z funkce bez jeho předchozího slyšení, nebrání-li takovému slyšení žádné okolnosti? [4] Je (podle právní úpravy platné do 31. července 2013) faktický výkon činnosti insolvenčního správce prostřednictvím společníka, který není ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti, avšak tuto činnost vykonává z pověření, na odpovědnost a pod kontrolou jejího ohlášeného společníka a pod dohledem insolvenčního soudu, závažným porušením důležité povinnosti insolvenčního správce a důvodem pro jeho odvolání z funkce? V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel argumentuje následovně: a/ K zákonným předpokladům pro rozhodování insolvenčního soudu o odvolání veřejné obchodní společnosti z funkce insolvenčního správce dlužníka. Oznámení ministerstvu (z 29. července 2013) o ukončení činnosti dovolatele (coby insolvenčního správce) k 31. srpnu 2013 učinila P. H. (jako jediný ohlášený společník dovolatele s pozastavením práva vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba) proto, aby mohla opět začít vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba; nešlo o skutečný projev vůle dovolatele a tímto způsobem ve správním řízení jednal za právnickou osobu ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (§ 21 odst. 4 o. s. ř.). Kdyby odvolací soud zkoumal otázku tvrzeného zániku práva dovolatele způsobem plynoucím z § 31 odst. 3 insolvenčního zákona, musel by dospět k závěru, že toto právo nezaniklo. V dotčených souvislostech odkazuje dovolatel na rozsudek ze dne 15. ledna 2014, sp. zn. 3 A 115/2013, jímž Městský soud v Praze rozhodl, že výmaz veřejné obchodní společnosti ze seznamu insolvenčních správců byl nezákonným zásahem ministerstva do práv veřejné obchodní společnosti, což dále znamená, že právo P. H. vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba je i nadále pozastaveno a předpoklady pro postup podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona oběma soudy nebyly dány. b/ K procesnímu postupu insolvenčního soud