29 NSCR 49/2014 – Nejvyšší soud

KSBR 30 INS 22084/2012 29 NSČR 49/2014-B-62 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka BOSTER-TRADE s. r. o., se sídlem ve Slavičíně - Hrádku na Vlárské dráze, Hrádecká 111, PSČ 763 21, identifikační číslo osoby 25309625, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 22084/2012, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání Edl a partneři, v. o. s., se sídlem v Hradci Králové - Věkoších, Na Zahrádkách 268/18, PSČ 503 41, identifikační číslo osoby 24203319, zastoupené Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1037/49, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2013, č. j. KSBR 30 INS 22084/2012, 3 VSOL 968/2013-B-30, takto: I. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. prosince 2013, č. j. KSBR 30 INS 22084/2012, 3 VSOL 968/2013-B-30, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu. II. Ve zbytku se dovolání zamítá. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 20. září 2013, č. j. KSBR 30 INS 22084/2012-B-19, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“): [1] Odvolal z funkce insolvenčního správce dlužníka Edl a partneři, v. o. s. (dále též jen „veřejná obchodní společnost“) [bod I. výroku]. [2] Novou insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále též jen „P. H.“) [bod II. výroku]. [3] Uložil veřejné obchodní společnosti bez zbytečného odkladu řádně informovat P. H. o své dosavadní činnosti a předat jí všechny doklady související s výkonem funkce (bod III. výroku). Insolvenční soud poukázal na to, že dosavadní insolvenční správce (veřejná obchodní společnost) ukončil činnost insolvenčního správce k 31. srpnu 2013 s tím, že počínaje 1. zářím 2013 bude její ohlášený společník P. H. opět vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba. Tím odůvodnil - vycházeje z ustanovení § 31 odst. 3 věty první, odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) - odvolání veřejné obchodní společnosti z funkce insolvenčního správce a po určení nového insolvenčního správce předsedou insolvenčního soudu (§ 25 odst. 2 insolvenčního zákona), ustanovil do funkce insolvenčního správce P. H. Bod III. výroku odůvodnil insolvenční soud poukazem na ustanovení § 31 odst. 6 insolvenčního zákona. Usnesením ze dne 11. prosince 2013, č. j. KSBR 30 INS 22084/2012, 3 VSOL 968/2013-B-30, rozhodl Vrchní soud v Olomouci o odvolání veřejné obchodní společnosti tak, že: [1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku (první výrok). [2] Odmítl odvolání veřejné obchodní společnosti proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok). Odvolací soud se nejprve zabýval podáním došlým soudu 30. září 2013, které jménem veřejné obchodní společnosti učinila P. H. a jímž se takto veřejná obchodní společnost vzdala práva odvolání proti usnesení insolvenčního soudu. K tomu na základě ustanovení § 21 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - dovodil, že vzhledem k rozporu zájmů mezi veřejnou obchodní společností a P. H., je tento procesní úkon neúčinný (nelze k němu přihlížet). Následně odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného usnesení - odkazuje na ustanovení § 5 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 písm. d/, odst. 2 a § 13 odst. 1 písm. a/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích a na ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona - k těmto závěrům: [1] Odvolací soud souhlasí s odvolatelem, že zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce dle § 12 odst. 1, písm. a/ zákona o insolvenčních správcích sám o sobě nemusí být důvodem pro jeho odvolání z funkce. Insolvenční soud jej ale jen proto z funkce neodvolal (vyšel z toho, že P. H. začala jako fyzická osoba opět vykonávat činnost insolvenčního správce). [2] Dnem 1. září 2013 veřejné obchodní společnosti zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce dle § 12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, čímž zaniklo i pozastavení práva P. H. vykonávat činnost insolvenčního správce (ta má od uvedeného dne právo tuto činnost vykonávat jako fyzická osoba, takže již nemůže tuto činnost vykonávat v rámci dosavadního insolvenčního správce). [3] Změna, která má vliv na další výkon funkce dosavadního insolvenčního správce, tkví (právě) v tom, že P. H. již za něj vykonávat činnost insolvenčního správce (ten, zjednodušeně řečeno, „nemá kým“ tuto činnost vykonávat). S odvolací námitkou, že k takové změně nedošlo, odvolací soud nesouhlasí, stejně jako s námitkou, že insolvenční soud nedostatečně zjistil skutkový stav a měl rozhodnout po slyšení veřejné obchodní společnosti. [4] Zásadní skutečnosti, jimiž jsou zánik práva dosavadního insolvenčního správce vykonávat činnost a další výkon činnosti jeho jediným ohlášeným společníkem jako fyzickou osobou, soud zjištěny měl a na nich by se nic nezměnilo ani po slyšení dosavadního insolvenčního správce. Proto nebylo možno postupovat jinak, než dosavadního insolvenčního správce odvolat z funkce (§ 31 odst. 3 insolvenčního zákona). [5] Skutečnost, že nedošlo ke změně společenské smlouvy, podle které je P. H. nadále jediným ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti vázáným závazkem plynoucím ze zákazu konkurence, je pro závěr, že veřejná obchodní společnost nemůže v tomto řízení dále vykonávat činnost insolvenčního správce, bez právního významu. [6] V rozsahu bodu II. výroku napadeného usnesení (o ustanovení P. H.) se již nerozhodovalo o právech a povinnostech veřejné obchodní společnosti (potud nebyla veřejná obchodní společnost osobou k odvolání oprávněnou), takže odvolací soud odmítl odvolání proti bodu II. výroku napadeného usnesení dle ustanovení § 218 písm. b/ o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost „v celém jeho rozsahu“ dovolání, vymezujíc přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně jde o následující otázky: [1] Je insolvenční soud v případě odvolávání insolvenčního správce z funkce podle ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona povinen nejdříve samostatně posoudit otázku zániku práva tohoto správce vykonávat činnost insolvenčního správce? [2] Představuje zánik práva veřejné obchodní společnosti vykonávat činnost insolvenčního správce a současně obnovení této činnosti u osoby, která byla ohlášeným společníkem uvedené veřejné obchodní společnosti, důvod pro odvolání veřejné obchodní společnosti z funkce insolvenčního správce dlužníka v insolvenčních řízeních, v nichž byla do této funkce řádně ustanovena? V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel argumentuje následovně: a/ K zákonným předpokladům pro rozhodování insolvenčního soudu o odvolání veřejné obchodní společnosti z funkce insolvenčního správce dlužníka. Oznámení ministerstvu (z 29. července 2013) o ukončení činnosti dovolatele (coby insolvenčního správce) k 31. srpnu 2013 učinila P. H. (jako jediný ohlášený společník dovolatele s pozastavením práva vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba) proto, aby mohla opět začít vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba; nešlo o skutečný projev vůle dovolatele a tímto způsobem ve správním řízení jednal za právnickou osobu ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (§ 21 odst. 4 o. s. ř.). Kdyby odvolací soud zkoumal otázku tvrzeného zániku práva dovolatele způsobem plynoucím z § 31 odst. 3 insolvenčního zákona, musel by dospět k závěru, že toto právo nezaniklo. V dotčených souvislostech odkazuje dovolatel na rozsudek ze dne 15. ledna 2014, sp. zn. 3 A 115/2013, jímž Městský soud v Praze rozhodl, že výmaz veřejné obchodní společnosti ze seznamu insolvenčních správců byl nezákonným zásahem ministerstva do práv veřejné obchodní společnosti, což dále znamená, že právo P. H. vykonávat funkci insolvenčního správce jako fyzická osoba je i nadále pozastaveno a předpoklady pro postup podle § 31 odst. 3 insolvenčního zákona oběma soudy nebyly dány. b/ K procesnímu postupu insolvenčního soudu před odvoláním dovolatele z funkce insolvenčního správce dlužníka. [1] Ačkoli dovolatel podáním z 9. září 2013 oznámil insolvenčnímu soudu, že trvá na dalším výkonu své funkce insolvenčního správce v tomto řízení, když pro odvolání z funkce nejsou žádné důvody, insolvenční soud jej odvolal z funkce bez předchozího slyšení, čímž se odvolací soud vůbec nezabýval (přes odvolací námitky v dotčeném směru). Přitom postupem insolvenčního soudu byl dovolatel zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat a zabránit tak svém