29 NSCR 5/2023 – Nejvyšší soud

KSPH 81 INS 20970/2021 29 NSČR 5/2023-B-55 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice M. D., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 81 INS 20970/2021, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání věřitele č. 7 Allow celebrate a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27820718, zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Litovelská 1340/2c, PSČ 779 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2022, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021, 1 VSPH 1075/2022-B-36, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2022, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021, 1 VSPH 1075/2022-B-36, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 9. června 2022, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021-B-28 (mimo jiné) udělil souhlas, aby insolvenční správce dlužnice M. D. (Ing. Miloslav Půček) vydal zajištěnému věřiteli č. 7 (Allow celebrate a. s.) výtěžek zpeněžení ve výši 1 864 991,45 Kč, a to za „zpeněžení nerozděleného výtěžku exekuce“ vedené soudním exekutorem Mgr. Svatoplukem Šůstkem pod sp. zn. 185 EX 223/21 (bod I. výroku). 2. Insolvenční soud – cituje ustanovení § 2 písm. g/, § 5 písm. c/, § 109 odst. 1 písm. c/, § 166, § 188, § 298, § 201 odst. 1 písm. a/ a § 410 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a ustanovení § 337h zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – udělil souhlas s tím, aby insolvenční správce vydal zajištěnému věřiteli č. 7 výtěžek zpeněžení, přičemž námitky věřitele č. 6 (J. V.) shledal nedůvodné. 3. Podle insolvenčního soudu trvalo zajištění pohledávky P7 věřitele č. 7 zástavním právem i v okamžiku rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení; kdyby nebylo vedeno insolvenční řízení na majetek dlužnice, věřitel č. 7 by v rámci odkazovaného (v pořadí druhého) exekučního řízení byl uspokojen ze vzniklé hyperochy. Uzavřel, že postavení věřitele v exekuci a v insolvenčním řízení nemůže být odlišné a nemůže se zhoršit jen proto, že další nařízená exekuce nemohla být dokončena v důsledku zahájeného insolvenčního řízení. Navíc pohledávka věřitele č. 7 byla zjištěna v plném rozsahu a nikdo (včetně věřitele č. 6) nepodal námitky proti (pravomocně schválené) zprávě o přezkumu. 4. K odvolání věřitele č. 6 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. října 2022, č. j. KSPH 81 INS 20970/2021, 1 VSPH 1075/2022-B-36, změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že neudělil insolvenčnímu správci souhlas, aby vydal věřiteli č. 7 výtěžek zpeněžení nerozděleného výtěžku exekuce vedené pod sp. zn. 185 EX 223/21. 5. Odvolací soud – cituje ustanovení § 293 odst. 1, § 298 a § 398 odst. 4 insolvenčního zákona a § 337h odst. 1 o. s. ř. – konstatoval, že zpeněžením nemovitostí v exekuční dražbě (konané před insolvenčním řízením) došlo k zániku vlastnického práva dlužnice. Zástavní právo, svědčící věřiteli č. 7 a váznoucí na nemovitosti, zaniklo dnem právní mocí rozvrhového usnesení vydaného v exekučním řízení. Následné nařízení (v pořadí druhé) exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky dlužnice [pohledávky z titulu přeplatku (hyperochy) z prvního exekučního řízení] nemohlo založit (nové) zajištění pohledávky věřitele č. 7 zástavním právem. Nemovitost již není součástí majetkové podstaty dlužnice, v insolvenčním řízení nebyla zpeněžena, a tudíž zde není žádný výtěžek zpeněžení předmětu zajištění, který by měl být vydán věřiteli č. 7. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 7 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolací soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby je změnil tak, že potvrdí rozhodnutí insolvenčního soudu. Jednotlivé otázky formuluje dovolatel následovně: [1] Je insolvenční soud oprávněn opětovně (po právní moci usnesení o schválení zprávy o přezkumu) přezkoumat přihlášku pohledávky (včetně zjištěného pořadí) co do jejího obsahu a odchýlit se od výsledku přezkumu (z důvodu, který nastal před přezkumem)? [2] K jakému okamžiku zaniká zajištěnému věřiteli přednostní právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy v případě, kdy svůj nárok nesprávně vyčíslí v průběhu exekučního řízení? 7. Dovolatel argumentuje, že jeho pohledávka včetně zajištění nebyla popřena a je tak v celém rozsahu zjištěna (včetně pořadí), což plyne ze schválené zprávy o přezkumu. Podle ustálené rozhodovací praxe není přípustné, aby námitkami podle ustanovení § 298 insolvenčního zákona bylo možné vznášet argumentaci proti zajištění pohledávky; ta měla být uplatněna již při přezkumu pohledávky. Odvolací soud měl podle dovolatele zkoumat pouze to, zda nedošlo ke zpětvzetí přednostního práva na uspokojení, případně k zániku pohledávky věřitele po jejím přezkumu. 8. Odvolací soud však výše zmíněné podle dovolatele porušil, neboť opětovně posuzoval oprávněnost přihlášky pohledávky (respektive znovu posuzoval její pořadí); tím došlo k faktickému prolomení § 201 insolvenčního zákona a k opětovnému přezkumu pohledávky dovolatele. 9. Dovolatel je zároveň přesvědčen, že ho práva na přednostní uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy nezbavuje ani skutečnost, že v prvním exekučním řízení (v jehož rámci byla zástava zpeněžena) nesprávně vyčíslil výši svých pohledávek za povinnou (dlužnicí). Namítá, že tvoří-li rozdělovanou majetkovou podstatu výtěžek z prodeje zástavy, má stále postavení zajištěného věřitele, byť předmět zajištění již není ve vlastnictví povinné (dlužnice) a do majetkové podstaty náleží výtěžek zpeněžení zástavy, s nímž bude pro účely uspokojení věřitelů nakládáno, jako by ke zpeněžení zajištění došlo v insolvenčním řízení. 10. K doplnění dovolání ze dne 19. července 2023 Nejvyšší soud nepřihlížel, jelikož bylo učiněno po uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3, § 242 odst. 4 o. s. ř.). 11. Věřitel č. 6 ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. 12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 13. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu. 14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. 15. Pro právní posouzení věci Nejvyšším soudem jsou rozhodující následující skutečnosti, z nichž vyšly oba soudy a které jsou rovněž promítnuty v obsahu insolvenčního rejstříku: [1] Dlužnice uzavřela s právní předchůdkyní věřitele č. 7 (J. H.) [dále jen „původní věřitelka“] dne 10. ledna 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla dlužnici zapůjčena částka 1 750 000 Kč; tu se zavázala vrátit nejpozději do 30. června 2017. Pro případ prodlení s vrácením se dlužnice zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení. [2] Původní věřitelka a dlužnice uzavřely následujícího dne (11. ledna 2017) formou notářského zápisu dohodu o souhlasu s vykonatelností. Téhož dne uzavřely zástavní smlouvu za účelem zajištění vrácení zápůjčky (včetně smluvní pokuty); zástavou byly (v rozhodnutích obou soudů specifikované) nemovité věci ve vlastnictví dlužnice (dále jen „nemovitosti“). [3] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. listopadu 2018 původní věřitelka postoupila pohledávku věřiteli č. 7. [4] Exekučním návrhem ze dne 27. listopadu 2019 se věřitel č. 7 domáhal vymožení pohledávky za dlužnicí ve výši 136 000 Kč (jistina) a 1 160 000 Kč (smluvní pokuta). [5] Soudní exekutor Mgr. Svatopluk Šůstek usnesením ze dne 27. prosince 2019, č. j. 185 EX 1315/19-13, rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí. O rozvrhu výtěžku dražby rozhodl soudní exekutor usnesením ze dne 23. dubna 2021, č. j. 185 EX 1315/19-137, tak, že z rozdělované podstaty ve výši 3 760 000 Kč byly uspokojeny pohledávky věřitele č. 7 v celkové výši 1 304 639,40 Kč (včetně nákladů exekučního řízení) a náhrada nákladů exekutora ve výši 248 387,77 Kč. Vzniklá hyperocha ve výši 2 206 972,83 Kč měla být vyplacena dlužnici. [6] Věřitel č. 7 podal u téhož soudního exekutora další exekuční návrh dne 11. března 2021 (tedy ještě před vydáním rozvrhového usnesení sp. zn. 185 EX 1315/19); novým návrhem