29 NSCR 59/2023 – Nejvyšší soud

KSPH 36 INS 28162/2012 29 NSČR 59/2023-P22-78 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice V. H., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012, o přihlášce pohledávky věřitele č. 16, o dovolání věřitele č. 16 ALTER EGO H+H s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 1446/53, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 26465396, zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2023, č. j. KSPH 36 INS 28162/2012, 3 VSPH 1682/2022-P22-67, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2023, č. j. KSPH 36 INS 28162/2012, 3 VSPH 1682/2022-P22-67, se ve druhém výroku mění takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2022, č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-P22-51, se mění tak, že přihláška pohledávky věřitele č. 16 ve výši 355.000 Kč se neodmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 9. listopadu 2022, č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-P22-51, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 16 (ALTER EGO H+H s. r. o.) [bod I. výroku] a určil, že účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení dlužnice (V. H.) končí právní mocí tohoto rozhodnutí (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Usnesením ze dne 15. listopadu 2018, č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-A-470, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice a prohlásil na její majetek konkurs. [2] Přihláškou č. 22 doručenou soudu dne 15. ledna 2019 (správně 14. ledna 2019) přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice věřitel č. 16 pohledávku ve výši 355.000 Kč (dále též jen „sporná pohledávka“). [3] Na přezkumném jednání konaném dne 28. března 2019 popřel věřitel č. 1 (Creatis, a. s. v likvidaci) spornou pohledávku co do pravosti; insolvenční správce a dlužnice ji uznali (B-172). [4] Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. května 2022, č. j. 74 ICm 1472/2019, 101 VSPH 28/2022-337 (C48-76), změnil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 20. října 2021, č. j. 74 ICm 1472/2019-298, jímž insolvenční soud zamítl žalobu věřitele č. 1 na popření pravosti sporné pohledávky, tak, že žalobu pro předčasnost zamítl, neboť sporná pohledávka není (s ohledem na absenci rozhodných skutečností podstatných pro její vznik v přihlášce) přezkoumatelná. [5] Insolvenční správce vyzval věřitele č. 16 k „doplnění/opravě přihlášky“ sporné pohledávky dne 7. září 2022. Ve výzvě uvedl, jakým způsobem má být přihláška pohledávky ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy doplněna, popř. opravena, a dále věřitele č. 16 poučil, že nebude-li přihláška pohledávky řádně a včas doplněna „může být insolvenčním správcem předložena insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k ní nepřihlíží“. [6] Dne 21. září 2022 doručil věřitel č. 16 insolvenčnímu soudu podání (ze dne 20. září 2022), v němž (shodně jako v přihlášce č. 22) uvedl, že sporná pohledávka „je judikovaná, a to na základě usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. listopadu 1997, č. j. 7 C 1067/97-18, jež nabylo právní moci dne 27. ledna 1998“ (dále jen „nalézací rozhodnutí“), a zcela odkázal na obsah dříve podané přihlášky, ve které je uveden nejen důvod vzniku sporné pohledávky („nedoplatek jistiny kupní ceny za prodej nemovitosti Vyšehradská 53, 128 00 Praha 2 – viz kupní smlouva ze dne 21. září 1994“), ale i další okolnosti s pohledávkou související; mimo jiné jsou zde označeny i důkazy, jichž se dovolává. Zdůraznil, že sporná pohledávka není částkou odpovídající nákladům exekuce, a v dalším textu obsáhle poukazoval na (tvrzené) vady insolvenčního řízení. [7] Insolvenční správce navrhl insolvenčnímu soudu nepřihlížet ke sporné pohledávce postupem podle § 188 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), s odůvodněním, že nepovažuje doplnění přihlášky sporné pohledávky za dostatečné (individualizující pohledávku tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou), když věřitel pouze odkázal na obsah již dříve podané přihlášky a (ani přes výzvu) rozhodnutí okresního soudu nedoložil. 3. Na takto ustaveném skutkovém základě – odkazuje na § 174 odst. 2, § 188 odst. 1 a 2 a § 185 insolvenčního zákona a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 2022 – dospěl insolvenční soud k závěru, že podání věřitele č. 16 ze dne 20. září 2022 nelze považovat za řádné doplnění přihlášky sporné pohledávky. Ke sporné pohledávce se tudíž nepřihlíží. 4. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. března 2023, č. j. KSPH 36 INS 28162/2012, 3 VSPH 1682/2022-P22-67, odmítl odvolání společnosti EUROMATIC spol. s r. o., jako podané osobou neoprávněnou (§ 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále též jen „o. s. ř.“) [první výrok], a dále k odvolání věřitele č. 16 potvrdil usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok). 5. Odvolací soud – odkazuje na § 83, § 173 odst. 1, § 174 odst. 2, § 188 odst. 1 a 2 a § 185 insolvenčního zákona a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – se ztotožnil se skutkovými i právními závěry insolvenčního soudu a dodal následující. [1] Včasnou, avšak neúplnou, a tedy vadnou přihláškou uplatnil věřitel č. 16 v insolvenčním řízení dlužnice spornou pohledávku. Nedostatečnost přihlášky spočívala v tom, že důvod vzniku sporné pohledávky vymezil věřitel č. 16 tak, že nebylo možné – na základě konkrétních skutkových okolností – jednoznačně individualizovat spornou pohledávku (obligační právo) tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou (v daném případě z důvodu nákladů exekuce), když na jedné straně byla sporná pohledávka líčena jako jistina ve výši 355.000 Kč s důvodem vzniku „nedoplatek jistiny kupní ceny“, a na straně druhé ze sdělení Mgr. Jana Beneše, soudního exekutora, ze dne 28. listopadu 2014 vyplývalo, že „aktuální výše vymáhané pohledávky činila 3.526.581 Kč, vymoženo bylo 3.654.783,32 Kč a neuspokojeny zůstaly náklady exekuce ve výši 274.049,70 Kč“ (k obdobnému závěru přitom dospěl i Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 26. května 2022). Nedostatky v konkretizaci sporné pohledávky přitom nebylo možné „zhojit“ (dovodit) z listin (dokumentů), o něž věřitel č. 16 opíral existenci (pravost) přihlašované pohledávky, neboť rozhodnutí okresního soudu, jímž odůvodňoval vykonatelnost přihlašované pohledávky, nepředložil. [2] Za tohoto stavu dospěl insolvenční správce při posuzování náležitostí přihlášky sporné pohledávky (veden závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 2022) správně k závěru, že přihláška je pro svou vadnost a neúplnost nepřezkoumatelná. Jeho následující postup při odstraňování těchto nedostatků (přihlášky) přitom nachází oporu v zákoně a současně obstojí i jeho výzva k opravě a doplnění přihlášky, jež je z pohledu zákona i ustálené judikatury řádná (obsahuje jak informace o tom, z jakého důvodu je třeba přihlášku opravit a doplnit, jakým způsobem, v jaké lhůtě a v jaké formě tak má věřitel učinit, a nechybí ani poučení o následcích marného uplynutí lhůty), a která byla (dle doručenky předložené insolvenčním správcem) řádně doručena věřiteli č. 16 (dne 7. září 2022 do datové schránky). [3] Lze proto uzavřít, že nereagoval-li věřitel č. 16 na výzvu insolvenčního správce a přihlášku ve stanovené patnáctidenní lhůtě od jejího doručení nedoplnil o povinné náležitosti (konkretizované ve výzvě), marným uplynutím uvedené lhůty (tj. ve čtvrtek 22. září 2022) nastala skutečnost, s jejíž existencí spojuje § 188 odst. 2 insolvenčního zákona ten důsledek, že se k přihlášce sporné pohledávky nepřihlíží. [4] Vzhledem k tomu, že v insolvenčním řízení není prominutí zmeškání lhůty přípustné (viz § 83 insolvenčního zákona), na uvedeném závěru – že se k přihlášce pro přetrvávající vady způsobující její nepřezkoumatelnost nepřihlíží – ničeho nemění ani skutečnost, že věřitel č. 16 (po marném uplynutí lhůty stanovené ve výzvě insolvenčního správce) v souladu s § 188 odst. 2 insolvenčního zákona předložil listiny, o něž opírá existenci (pravost) sporné pohledávky, ani to, že věřitel č. 16 v odvolání vylíčil rozhodné skutečnosti, v nichž má sporná pohledávka původ (důvod vzniku). 6. Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu (posuzováno potud podle obsahu) podal věřitel č. 16 dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 7. Dovolatel soudům nižších stupňů konkrétně vytýká, že nevzaly v potaz skutečnosti a důkazy uvedené jím v podání ze dne 20. září 2022 (v reakci na výzvu k „doplnění/opravě přihlášky“) a následně též v odvolání proti usnesení insolvenčníh