29 NSCR 66/2018 – Nejvyšší soud

KSOS 25 INS 16228/2011 29 NSČR 66/2018-B-202 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka SMART TRADING COMPANY s. r. o., se sídlem v Ostravě, U Statku 218/24, PSČ 717 00, identifikační číslo osoby 25894242, zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem, se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305/18, PSČ 736 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 16228/2011, o odměně insolvenčního správce, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2018, č. j. KSOS 25 INS 16228/2011, 3 VSOL 829/2017-B-187, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 22. června 2017, č. j. KSOS 25 INS 16228/2011-B-178, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Schválil odměnu insolvenčního správce JUDr. Josefa Cupky (dále jen „J. C.“) ve výši 7 206 445,60 Kč včetně daně z přidané hodnoty a uložil J. C. vrátit dlužníku částku 2 142 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení (bod I. výroku). 2/ Neschválil odměnu J. C. za červen 2014 ve výši 301 290 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod II. výroku). 3/ Schválil odměnu „bývalé“ insolvenční správkyně JUDr. Kateřiny Martínkové (dále jen „K. M.“) ve výši 1 201 074,20 Kč včetně daně z přidané hodnoty a uložil J. C. uhradit K. M. dosud neuhrazenou část odměny ve výši 897 642,20 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení (bod III. výroku). 4/ Schválil odměnu odděleného insolvenčního správce JUDr. Petra Chyly (dále jen „P. CH.“) ve výši 1 210 Kč včetně daně z přidané hodnoty, s tím, že J. C. mu ji uhradí do tří dnů od právní moci usnesení (bod IV. výroku). 5/ Schválil celkovou výši odměny všech v řízení činných insolvenčních správců ve výši 8 408 730 Kč (bod V. výroku). K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. ledna 2018, č. j. KSOS 25 INS 16228/2011, 3 VSOL 829/2017-B-187: 1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v části bodu I. výroku, jíž byla určena odměna J. C., a dále v bodech IV. a V. výroku (první výrok). 2/ Změnil usnesení insolvenčního soudu ve zbylé části bodu I. výroku a v bodě III. výroku tak, že: Určil odměnu K. M. ve výši 1 201 074,40 Kč včetně daně z přidané hodnoty a náhradu jejích hotových výdajů ve výši 4 632 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Uložil J. C. zaplatit K. M. na odměně částku 899 784,40 Kč, a to ze zálohy uhrazené dlužníkem, do tří dnů od právní moci usnesení. Uložil dlužníku zaplatit K. M. na odměně částku 2 490 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení (druhý výrok). Odvolací soud - cituje § 38 odst. 1, větu první a čtvrtou, odst. 3 a 4, § 331, § 354 odst. 1, 2 a 3 a § 364 odst. 1 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „vyhláška“) - přitakal insolvenčnímu soudu v závěru o stanovení výše měsíční odměny insolvenčního správce (249 000 Kč) a celkové výše odměny insolvenčního správce (8 408 730 Kč), kdy insolvenční soud při určení odměny postupoval podle § 2 vyhlášky ve znění účinném do 31. prosince 2012. Uvedl, že z pojmu „účetní období“ je zřejmé, že termín „obrat“ je nutné vykládat ve smyslu § 1d odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění do 30. června 2012, nikoli ve smyslu § 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Insolvenční soud vyšel správně z údajů, které uvedl dlužník v účetní závěrce za rok 2010, respektive ve výkazu zisku a ztrát za toto období. Podle uvedených údajů činí dvanáctinásobek průměrného měsíčního obratu 569 483 000 Kč, tedy přesahuje 500 000 000 Kč. K námitce dlužníka o nesprávnosti údaje v řádku 06 výkazu zisku a ztrát odvolací soud uvedl, že účetní jednotka má povinnost vést účetnictví tak, aby na jeho základě sestavená účetní závěrka podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky (§ 7 zákona o účetnictví). Údaj o obratu přesahujícím 500 000 000 Kč vyplývá i z daňového přiznání dlužníka za rok 2010. Pokud „noví majitelé“ zjistili, že tento údaj je nesprávný (článek 6. 2 zprávy o reorganizačním plánu dlužníka ze dne 7. září 2012), a neučinili tomu odpovídající opatření (včetně řešení výše zálohy na odměnu insolvenčního správce, která činila 299 000 Kč), nelze po ukončení reorganizace posuzovat jejich námitky jako opodstatněné. Dále odvolací soud přisvědčil dlužníku v tom, že J. C. neplnil informační povinnost podle § 331 a § 354 odst. 2 insolvenčního zákona. Uzavřel, že takové pochybení J. C. nelze považovat za „následný“ důvod ke snížení jeho odměny, protože neplnění této povinnosti mu nebylo v průběhu řízení vytčeno, zálohy na jeho odměnu mu byly řádně hrazeny a reorganizační plán byl řádně splněn. K dlužníkem zpochybňovanému rozsahu a náročnosti činnosti insolvečního správce odvolací soud uvedl, že v případě řešení úpadku reorganizací spočívá činnost insolvenčního správce v činnosti kontrolní a evidenční (§ 331 a § 354 odst. 2 insolvenčního zákona), která představuje „obsah“ výkonu jeho funkce. Z obsahu spisu neplyne (a nebylo ani tvrzeno), že J. C. své povinnosti neplnil. Odvolací soud souhlasil s názorem insolvenčního soudu, že „aktivní“ role insolvenčního správce nastává tehdy, když reorganizace řádně neprobíhá (když není reorganizační plán plněn), k čemuž v dané věci nedošlo. Proto je bez významu dlužníkem provedený výčet aktivních činností insolvenčního správce. Námitku dlužníka, že při určení výše odměny insolvenčního správce mělo být přihlédnuto k tomu, že „insolvence byla způsobena předchozím majitelem a jednatelem“ a současný majitel sehrál klíčovou roli při záchraně dlužníka a úspěšně provedl jeho reorganizaci, vyhodnotil odvolací soud jako nedůvodnou, s tím, že tyto skutečnosti nejsou kritériem pro určení výše odměny. Odvolací soud se ztotožnil s názorem insolvenčního soudu, že v předmětné věci nelze aplikovat vyhlášku č. 398/2013 Sb., účinnou od 1. ledna 2014. K tomu odkázal na výkladové stanovisko č. 5/2011 ze zasedání Expertní pracovní skupiny Ministerstva spravedlnosti České republiky pro insolvenční právo ze dne 22. února 2011, týkající se snížení odměny insolvenčního správce v tzv. „malé“ reorganizaci. Odvolací soud se vyslovil pro respektování dohody K. M. a J. C. o jejich podílech na odměně, přičemž odměna J. C. představuje částku 7 206 445,60 Kč (za 24 měsíců po rozhodnutí o povolení reorganizace) a odměna K. M. částku 1 201 074,40 Kč (za 4 měsíce po rozhodnutí o povolení reorganizace). Následně odvolací soud - vycházeje z toho, kolik který insolvenční správce již na odměně a hotových výdajích obdržel - konstatoval, že J. C. obdržel na své odměně přeplatek ve výši 899 784,40 Kč, jenž je povinen zaplatit K. M. a doplatek odměny ve výši 2 490 Kč jí uhradí dlužník. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právních otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu tyto otázky: 1/ Je odměna insolvenčního správce v reorganizaci, kdy je reorganizační plán dlužníkem plněn, založena na tzv. měsíčním principu, aniž insolvenční správce vykonává konkrétní aktivní činnosti, případně je absence výkonu konkrétních aktivních činností insolvenčního správce v kombinaci s neplněním informační povinnosti dle § 354 odst. 2 insolvenčního zákona důvodem pro přiměřené snížení odměny insolvenčního správce podle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona? 2/ Jak lze určit odměnu insolvenčního správce v reorganizaci v případě chybné či nesprávné účetní závěrky v ukazateli o obratu dlužníka za rozhodné období? Ve vztahu k první otázce dovolatel nesouhlasí s tím, jak se odvolací soud vypořádal s jeho požadavkem na snížení odměny dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona. Namítá, že žádal snížení celkové odměny všech insolvenčních správců, zejména odměny J. C. a v tomto měl podporu členů věřitelského orgánu. Podle dovolatele je výčet důvodů ke snížení odměny uvedený v § 38 odst. 3 insolvenčního zákona pouze příkladmý. Skutečnost, že J. C. neplnil informační povinnosti dle § 354 odst. 2 insolvenčního zákona, byla prokázána. Dovolatel je přesvědčen, že rozsah skutečné činnosti J. C. neodpovídá přiznané odměně. Dodává, že i odvolacím soudem zmiňované výkladové stanovisko č. 5/2011 (přestože se týká tzv. „malé reorganizace“) hovoří tak, že pro aplikaci § 38 odst. 3 insolvenčního zákona je kritériem též „délka doby, rozsah a náročnost vykonávané činnosti insolvenčního správce v reorg