29 NSCR 83/2020 – Nejvyšší soud

MSPH 78 INS XY 29 NSČR 83/2020-B-106 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka MCM - IMMO a. s., se sídlem v Praze 1, Národní 341/23, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28199936, zastoupeného Mgr. Otou Ondruškou, advokátem, se sídlem v Praze, Ohnivcova 1762/10, PSČ 147 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS XY, o schválení reorganizačního plánu, o dovolání věřitele A. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2020, č. j. MSPH 78 INS XY, 1 VSPH XY, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 8. června 2020, č. j. MSPH 78 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) schválil reorganizační plán dlužníka (MCM - IMMO a. s.) předložený dne 30. ledna 2020 a zveřejněný v insolvenčním rejstříku dne 4. února 2020 (bod I. výroku). Dále uložil insolvenčnímu správci dlužníka a věřitelskému výboru ve výroku specifikované povinnosti (body II. a III. výroku). 2. K odvolání věřitele (akcionáře dlužníka) A. H. (dále též jen „A. H.“) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. září 2020, č. j. MSPH 78 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 3. Odvolací soud vyšel (na základě obsahu insolvenčního spisu) zejména z toho, že: [1] Insolvenčním návrhem zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 24. září 2019 se věřitelka M. R. domáhala zjištění úpadku dlužníka. [2] Dne 30. ledna 2020 byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení reorganizace. Dlužník k návrhu připojil vedle reorganizačního plánu rovněž hlasovací lístky (s úředně ověřenými podpisy), z nichž plyne, že pro přijetí reorganizačního plánu hlasovalo 100 % zajištěných věřitelů, 93,56 % nezajištěných věřitelů a 51 % akcionářů dlužníka. [3] Předložený reorganizační plán je založen na snížení základního kapitálu dlužníka na nulu, a to poměrným snížením jmenovité hodnoty všech kmenových akcií na nulu, s tím, že veškerá práva dosavadních akcionářů dlužníka zaniknou účinností reorganizačního plánu. Následně bude přistoupeno ke zvýšení základního kapitálu dlužníka upsáním 10 nových kmenových akcií investorem (jedním ze zajištěných věřitelů). Hodnota základního kapitálu dlužníka bude stanovena dle výsledku znaleckého posudku s připočtením vkladu nového akcionáře ve výši 1.500.000 Kč. Pohledávka dlužníka na splacení emisního kursu nových akcií bude vypořádána započtením proti pohledávce zajištěného věřitele (investora) a úhradou vkladu investora ve výši 1.500.000 Kč určeného pro částečnou úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů. Mezi nezajištěné věřitele bude zařazen rovněž další zajištěný věřitel. [4] Usnesením ze dne 10. února 2020, č. j. MSPH 78 INS XY (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku reorganizací a ustanovil znalcem za účelem ocenění majetkové podstaty dlužníka společnost APOGEO Esteem, a. s. (aktuálně zapsanou v obchodním rejstříku pod obchodní firmou PKF APOGEO Esteem, a. s. – dále jen „znalec“ nebo „společnost A“). [5] Dne 14. dubna 2020 předložila společnost A insolvenčnímu soudu zpracovaný znalecký posudek, z něhož plyne, že hodnota majetkové podstaty činí 165.122.000 Kč. Při prodeji majetku dlužníka by podle znaleckého posudku zajištění věřitelé byli uspokojeni do výše 44,6 % svých pohledávek a nezajištění věřitelé do výše 0,7 %, v případě reorganizace pak činí předpokládaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů 7,6 %. [6] Na přezkumném jednání konaném 6. května 2020 (B-30) nebyla popřena žádná pohledávka přihlášených věřitelů. Celková výše přihlášených pohledávek činí 346.239.601,16 Kč, z toho zajištěné pohledávky představují částku 335.247.214,94 Kč. [7] Na schůzi věřitelů konané téhož dne (B-31) po skončení přezkumného jednání byl znalecký posudek (poté, co insolvenční soud vyslechl zástupce znalce) schválen hlasy všech přítomných věřitelů. 4. Na tomto základě odvolací soud (ve shodě s insolvenčním soudem) uzavřel, že v posuzovaném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro schválení reorganizačního plánu uvedené v ustanovení § 348 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 5. Přitom dospěl k následujícím závěrům: [1] V projednávané věci jde o tzv. „předschválenou“ reorganizaci. Dlužník podal návrh na povolení reorganizace ve lhůtě dle § 316 odst. 5 insolvenčního zákona spolu s dalším insolvenčním návrhem a současně předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý potřebnou nadpoloviční většinou zajištěných i nezajištěných věřitelů. Není rozhodné, že insolvenční řízení bylo původně zahájeno věřitelským insolvenčním návrhem (věřitelkou, jež následně hlasovala pro přijetí reorganizačního plánu), neboť § 316 odst. 5 insolvenčního zákona nepřímo novelizoval ustanovení § 148 odst. 2 insolvenčního zákona a dlužníku předkládajícímu „předschválený“ reorganizační plán stanovil lhůtu delší. Zdánlivou kolizi těchto ustanovení je třeba vykládat ve prospěch možnosti jednat o „předschválené“ reorganizaci ve lhůtě do rozhodnutí o úpadku, neboť smyslem reorganizace je ponechat věřitelům a dlužníku co nejširší prostor pro společné řešení úpadkové situace a nalézt konsensuální sanační řešení úpadku dlužníka, je-li pro věřitele výhodnější (nabízí-li lepší uspokojení jejich pohledávek). Opačný výklad by otevíral nežádoucí možnost maření „předschválené“ reorganizace účelovými insolvenčními návrhy věřitelů. [2] Pro přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi věřitelů podle § 347 insolvenčního zákona se vyslovily obě skupiny věřitelů (zajištění i nezajištění věřitelé). Pouze skupina věřitelů dle § 335 odst. 1 insolvenčního zákona (akcionáři dlužníka) reorganizační plán nepřijala požadovanou dvoutřetinovou většinou hlasů podle § 347 odst. 2 insolvenčního zákona. Nepřijetí reorganizačního plánu touto skupinou věřitelů však nevylučuje jeho schválení soudem, neboť je spravedlivý i pro akcionáře dlužníka (§ 348 odst. 2 insolvenčního zákona). [3] Reorganizační opatření spočívající ve snížení základního kapitálu dlužníka na nulu a jeho současné zvýšení spojené s „vytěsněním“ stávajících společníků (akcionářů) dlužníka, je nepochybně v souladu s insolvenčním zákonem a nelze je poměřovat „optikou“ zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), neboť povaha reorganizace jako rychlého a efektivního sanačního prostředku pro řešení úpadku dlužníka vylučuje aplikaci standardních postupů upravených v zákoně o obchodních korporacích pro snižování a zvyšování základního kapitálu obchodní společnosti. Reorganizační opatření týkající se institutů upravených v zákoně o obchodních korporacích se řídí primárně pravidly stanovenými v insolvenčním zákoně, neboť reorganizace probíhá v rámci (soudního) insolvenčního řízení, v němž o reorganizačních opatřeních rozhodují věřitelé dlužníka a insolvenční soud. Nejde tedy o běžné právní jednání uvnitř obchodní společnosti, jež se (v mimoinsolvenčních poměrech) řídí toliko pravidly stanovenými v zákoně o obchodních korporacích. Závěr, že se neaplikují ustanovení zákona o obchodních korporacích upravující vnitřní poměry dlužníka při reorganizaci, ostatně plyne zřetelně též z § 353 odst. 3 insolvenčního zákona. [4] Jen z toho, že dlužník v roce 2017 převedl pohledávky za akcionáři na třetí osobu, nelze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka. Otázka možných neúčinných právních jednání dlužníka je pro rozhodování o povolení reorganizace a schvalování reorganizačního plánu bez právního významu. Ostatně, insolvenční správce bude uvedené právní jednání dlužníka pečlivě posuzovat a případně zváží podání žaloby na určení neúčinnosti těchto právních jednání (postoupení pohledávek). [5] Námitka A. H., že mu byla odňata možnost klást na schůzi věřitelů znalci otázky a uplatnit námitku podjatosti znalce, není případná. Účast akcionáře dlužníka v insolvenčním řízení totiž ustanovení § 335 insolvenčního zákona zakládá až pro fázi po povolení reorganizace. Hlasování věřitelů o schválení znaleckého ocenění se tudíž akcionáři dlužníka neúčastní. Pro rozhodování o schválení reorganizačního plánu je podstatné, že znalecké ocenění bylo věřiteli schváleno a námitka podjatosti znalce vznesená akcionářem dlužníka nemůže vyvolat žádné právní účinky; význam může mít pouze při posuzování spravedlnosti reorganizačního plánu a poctivosti záměru reorganizačního plánu; takové posouzení však insolvenční soud provedl. Navíc, i kdyby majetková podstata byla ohodnocena vyšší částkou, pak by dle způsobu provedení reorganizačního plánu připadl vyšší podíl zajištěnému věřiteli (investorovi). Postavení nezajištěných věřitelů ani druhého zajištěného věřitele by se s vyšším oceněním majetkové podstaty nijak nezměnilo (neovlivnilo by míru uspokoj