29 NSCR 9/2022 – Nejvyšší soud

KSUL 70 INS 14870/2020 29 NSČR 9/2022-B-48 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. P., zastoupeného Mgr. Evou Řeháčkovou Gruzovskou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem, Dobětická 2333/10, PSČ 400 01, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 70 INS 14870/2020, o povinnosti dlužníka vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení obydlí, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2021, č. j. KSUL 70 INS 14870/2020, 5 VSPH 557/2021-B-18, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 9. dubna 2021, č. j. KSUL 70 INS 14870/2020-B-8, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „insolvenční soud“) mimo jiné: [1] Rozhodl, že dlužník (J. P.) je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (bod I. výroku). [2] Schválil zprávu o přezkumu zveřejněnou dne 23. prosince 2020 na č. l. B-5 (bod II. výroku). [3] Schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku). [4] Uložil dlužníku, aby insolvenčnímu správci vydal ke zpeněžení majetek zapsaný v soupisu majetkové podstaty z 23. února 2021, B-6/5, V. poř. č. 4 ₋ družstevní podíl ve „SBD XY“, identifikační číslo osoby XY, s právem nájmu k bytové jednotce č. XY, v bytovém domě č. p. XY, zapsáno na LV XY v k. ú. XY (dále též jen „družstevní podíl“) [bod VIII. výroku]. 2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu VIII. výroku. 3. Ze skutkových zjištění obou soudů ve vazbě na obsah insolvenčního spisu plyne, že: [1] Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 10. července 2020 zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka. [2] Usnesením ze dne 19. srpna 2020, č. j. KSUL 70 INS 14870/2020-A-8, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a povolil mu oddlužení. [3] Ve zprávě pro oddlužení ze dne 23. února 2021 uvedl insolvenční správce výpočet hodnoty chráněného obydlí podle nařízení vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení (dále jen „nařízení vlády“). Znalecký posudek č. 2971/7/2021 (včetně znalecké doložky) ze dne 18. února 2021 vypracoval Bc. Jiří Sýkora a Vlastimil Sýkora (dále jen „znalecký posudek“). Podle zprávy pro oddlužení činí očekávaná výše výtěžku zpeněžení obydlí podle znaleckého posudku 600 000 Kč, hodnota chráněného obydlí podle nařízení vlády částku 312 925 Kč. [4] Podle zprávy pro oddlužení dlužník pobírá starobní důchod ve výši 8 887 Kč a dne 1. července 2020 uzavřel s poskytovatelem J. U. darovací smlouvu na částku 2 200 Kč měsíčně. 4. Odvolací soud, cituje ustanovení § 398 odst. 1, 3 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. června 2019, dále ustanovení § 1, § 4 odst. 1, § 5, § 8 a § 9 odst. 2 písm. a/ nařízení vlády, nejprve předeslal, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona obvykle povinen vydat veškerý majetek náležející do majetkové podstaty insolvenčnímu správci ke zpeněžení, nevyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo žádného uspokojení věřitelů. Výjimka ve vztahu k obydlí konstruovaná v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona se týká majetku, který by byl jinak dlužník povinen vydat ke zpeněžení podle odstavce 3 citovaného ustanovení a je spojena s výpočtem hodnoty bytu určené podle prováděcího právního předpisu, podle zmocňovacího ustanovení § 431 písm. h/ insolvenčního zákona. Jakkoliv mělo dojít k provedení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona vyhláškou, není nařízení vlády v rozporu s § 431 písm. h/ insolvenčního zákona. 5. Záměrem zákonodárce při novelizaci § 398 odst. 6 insolvenčního zákona ve znění od 1. června 2019 bylo chránit před zpeněžením obydlí dlužníka, jímž je nejen dům a byt, ale též družstevní podíl spojený s právem nájmu k družstevnímu bytu užívanému dlužníkem. Dlužník není povinen vydat ke zpeněžení podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona svůj družstevní podíl v bytovém družstvu, je-li s ním spojeno právo nájmu družstevního bytu a dlužník tento byt užívá k zajištění svých bytových potřeb a své rodiny, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že hodnota družstevního podílu přesahuje hodnotu bytu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. 6. K argumentaci dlužníka o nesprávném výpočtu hodnoty chráněného obydlí odvolací soud uvedl, že podle jeho zjištění správce vypočetl hodnotu chráněného obydlí tak, že započítal koeficient růstu cen 1,21, průměrnou velikost bytu 61 m2 a kupní cenu 4 873 Kč/m2. Minimální statistickou hodnotu určil na 304 256 Kč a maximální statistickou hodnotu určil na 3 042 522 Kč. Částka na zajištění obydlí v bydlišti dlužníka je tedy 368 147 Kč a koeficient počtu zohledněných osob je 0,85. Ze znaleckého posudku plyne, že družstevní podíl byl oceněn na 600 000 Kč. 7. Odvolací soud provedl výpočet hodnoty chráněného obydlí (viz odstavec 26. napadeného rozhodnutí) a dospěl k tomu, že hodnota chráněného obydlí dlužníka činí 521 491 Kč. Shodně s insolvenčním soudem tedy uzavřel, že při ocenění družstevního podílu na 600 000 Kč je dlužník povinen vydat družstevní podíl ke zpeněžení správci podle § 398 odst. 6 insolvenčního zákona, jelikož hodnota chráněného obydlí je nižší než hodnota družstevního podílu dlužníka. Závěrem odvolací soud dodal, že pět dní po vydání napadeného rozhodnutí insolvenčního soudu dárce vypověděl darovací smlouvu, proto je nepravděpodobné, že dlužník bude schopen ze svého starobního důchodu plnit splátkový kalendář. 8. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které nebyly v rozhodování Nejvyššího soudu dosud vyřešeny. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil k novému rozhodnutí. 9. Konkrétně dovolatel tvrdí, že neexistuje platný prováděcí předpis pro určení hodnoty obydlí. Nelze tedy ani rozhodnout o povinnosti dlužníka vydat obydlí insolvenčnímu správci ke zpeněžení. V uvedených souvislostech zdůrazňuje, že podle § 431 písm. h/ insolvenčního zákona způsob určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení, stanoví vyhláška. Aplikace nařízení vlády namísto vyhlášky je v rozporu s čl. 78 Ústavy České republiky. 10. Dále dovolatel brojí proti způsobu výpočtu hodnoty chráněného obydlí, který na základě nařízení vlády provedly oba soudy. Poukazuje na skutečnost, že na rozdíl od insolvenčního soudu, jenž určil hodnotu chráněného bydlení v částce 312 925 Kč, odvolací soud použil při výpočtu určení hodnoty chráněného obydlí jiné nominální hodnoty kupní ceny za m2, jiný koeficient růstu cen a jiné indexy realizovaných cen starších bytů, v důsledku čehož vyšla téměř dvojnásobná výsledná hodnota chráněného obydlí (521 491 Kč). Dovolatel uznává, že ani tato částka nepřevyšuje částku oceněnou znaleckým posudkem (600 000 Kč). Nicméně namítá, že rozhodnutí, které vychází z hodnot, indexů nebo koeficientů stanovených v nařízení vlády, k jehož vydání nebyla vláda zmocněna, nemůže být podkladem pro tak závažné rozhodnutí soudu, jakým je zpeněžení jediného dlužníkova obydlí. 11. Dovolatel argumentuje i tím, že není vlastníkem bytové jednotky, ale pouze nájemcem bytu ve vlastnictví bytového družstva. Oceňuje se tedy družstevní podíl dlužníka, nikoli hodnota bytu. K tomu dodává, že znalecký posudek nezohlednil skutečnost, že budova č. p. XY v k. ú. XY je zatížena zástavním právem, přičemž za závazky stavebního družstva ručí jeho členové. 12. Závěrem dovolatel namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou soudů. Rozhodnutí insolvenčního soudu proto, že se nezabýval výší hodnoty obydlí a bez jakéhokoli odůvodnění pouze převzal údaje předložené insolvenčním správcem. Rozhodnutí odvolacího soudu proto, že jeho výpočet a tím i rozhodnutí ve věci nemohlo být po skutkové stránce napadeno řádným opravným prostředkem. 13. K podáním dovolatele ze dne 29. července 2021, 7. září 2021 a ze dne 15. února 2022 (podepsaným pouze dovolatelem) Nejvyšší nepřihlížel, neboť jde o podání učiněná v rozporu se smyslem a účelem povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) dovolatelem samotným (osobou bez právního vzdělání). Z ustanovení § 241 odst. 4 o. s. ř. přitom jednoznačně plyne, že dovolací soud zkoumá jen ty dovolací argumenty, jež mu byly předestřeny v dovolání sepsaném osobou oprávněnou zastupovat dovolatele v dovolacím řízení. 14. Insolvenční správkyně se ve vyjádření k dovolání přiklání k zahrnutí dlužn