29 Odo 1516/2006 — Nejvyšší soud

29 Odo 1516/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2008 Spisová značka:29 Odo 1516/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1516.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 6 předpisu č. 500/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 1516/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. L. Z., advokátem, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti S., a. s. zastoupené JUDr. J. J., advokátem, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn 47 Cm 97/2004, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2006, č. j. 14 Cmo 378/2005-97, takto Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2006, č. j. 14 Cmo 378/2005-97, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. června 2005, č j. 47 Cm 97/2004-64, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Návrhem ze dne 24. září 2004 se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti S., a. s. (dále též jen „společnost“), konané dne 25. června 2004, kterým byla schválena řádná účetní závěrka společnosti a návrh na rozdělení zisku za rok 2003, neboť se mu na valné hromadě nedostalo vysvětlení obchodu uzavřeného mezi společností S. H. a. s., a F.T., s.r.o., jež bylo nezbytné pro posouzení předmětu jednání valné hromady. Současně namítal, že společnost měla vypracovat konsolidovanou účetní závěrku, neboť je ovládající osobou vůči S. H. a. s., přičemž splňuje dvě ze tří kritérií, uvedených v § 22 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví“). Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. června 2005, č j. 47 Cm 97/2004-64, návrhu vyhověl. Vyšel ze zjištění, že společnost S. T. s. r. o. je akcionářem společnosti S. a. s. (jejíž základní kapitál činí 198,035.000,- Kč) s podílem v nominální hodnotě 88,994.000,- Kč. Jediným společníkem společnosti S. T. s. r. o. je JUDr. J. M., který je současně akcionářem společnosti S., a. s. s podílem v nominální hodnotě 19,641.000,- Kč. Společnost S. T. s. r. o. má většinový podíl na hlasovacích právech ve společnosti S. H. a. s., společnost S., a. s. má větší počet akcií společnosti S. H. a. s. (část akcií byla vydána jako akcie prioritní).   Na základě uvedeného pak soud prvního stupně dovodil, že JUDr. J. M. je jako jediný společník osobou ovládající společnost S. T.s. r. o. a S. T. s. r. o. spolu s JUDr. J. M. jsou osobami jednajícími ve shodě ve smyslu § 66b odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák“), jež společně ovládají společnost S., a. s. (§ 66a odst. 4 obch. zák.). S. T. s. r. o. je pak osobou jednající se společností S., a. s. ve shodě. I když tedy S. a. s. nemá ve společnosti S. H. a. s. většinu hlasovacích práv, neboť část jí vlastněných akcií jsou prioritní akcie, je osobou jednající ve shodě se společností S. T. s. r. o., která společnost S. H. a. s. ovládá. Všechny tyto právnické osoby jsou ovládány JUDr. J. M. a ve smyslu ustanovení § 66a odst. 7 obch. zák. tvoří koncern. V tomto směru soud prvního stupně výslovně uvedl, že řídící osobou může být i osoba fyzická nevlastnící podnik, neboť tato podmínka z ustanovení § 66a odst. 7 obch. zák. nevyplývá. Proto navrhovateli jakožto akcionáři společnosti S., a. s. vzniklo právo na podání vysvětlení ohledně záležitosti týkající se společnosti S. H. a. s. podle ustanovení § 180 odst. 3 obch. zák. Soud prvního stupně dodal, že i v případě, že by S. H. a. s. nebyla osobou ovládanou společností S., a. s. jednáním ve shodě s S. T. s. r. o., by navrhovateli vzniklo právo na podání vysvětlení, neboť „tím, že určitá část akcií společnosti S. H. a. s. byla vydána bez podílu na hlasovacích právech, tedy jako akcie prioritní, bylo jednáním, kterým společnost S., a. s. sledovala obejití § 180 odst. 3 obch. zák., když z výpisu z obchodních rejstříků ohledně všech uvedených společností vyplývá, že S., a. s. byla založena Fondem národního majetku, tedy jsou zde osoby vlastnící akcie z tzv. kupónové privatizace, zatímco S. H. a. s. je již osobou založenou a vlastněnou pouze dvěma právnickými osobami. Snaha o vyblokování menšinových akcionářů z podílu na rozhodování je více než evidentní“. Podmínky pro aplikaci ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. soud prvního stupně neshledal, poukazuje na zákaz zneužití většiny formulovaný v ustanovení § 56a odst. 1 obch. zák. a uzavíraje, že „i menšinový akcionář má zcela nepochybně právo na vysvětlení obchodů dle ustanovení § 180 odst. 3 obch. zák., neboť jde o jedno ze základních práv akcionáře, když v daném případě šlo o vysvětlení potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady“. Konečně soud prvního stupně uzavřel, že povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku pro shora uvedené osoby vyplývá z ustanovení § 22 zákona o účetnictví. Společnost v řízení netvrdila ani neprokázala, že jsou dány liberační důvody ustanovení § 22 odst. 3 zákona o účetnictví. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Přitakal závěrům soudu prvního stupně a zdůraznil, že společnost S., a. s. je vůči společnosti S. H. a. s. ovládající osobou podle § 66a odst. 4 obch. zák. společně s S. T. s. r. o., s níž jedná ve shodě dle § 66 odst. 2 písm. b) obch. zák. (správně § 66b odst. 2 písm. b/ obch. zák.) a s níž disponuje většinou hlasovacích práv na uvedené společnosti. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci, a navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právních závěrů, podle kterých tvoří společnosti S. T. s. r. o., S., a. s., S. H. a. s. a JUDr. J. M. koncern (a JUDr. J. M.. je řídící osobou) a společnost S., a. s. je ovládající osobou ve vztahu ke společnosti S. H. a. s. Zdůrazňuje, že podle § 66a odst. 7 obch. zák. mohou být účastníky koncernu pouze osoby, které vlastní podnik, tedy podnikatelé. Řídící osobou ani řízenou osobou nemůže být fyzická osoba ani právnická osoba, která není podnikatelem. Dovolatelka vlastní 300 ks akcií emitovaných společností S. H. a. s., z toho 230 ks akcií na jméno v listinné podobě (kmenových) a 70 ks prioritních akcií. Společnost S. T. s. r. o. pak vlastní 237 ks kmenových akcií emitovaných společností S.H. a. s. Dovolatelka tak disponuje 49,25 % hlasovacích práv a S. T. spol. s r. o. 50,75 % hlasovacích práv ve společnosti S. H. a. s. Osobou ovládající společnost S. H. a. s. je tedy S. T. spol. s r. o. a nikoliv dovolatelka. Z uvedených důvodů jí nevznikla povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku, přestože jinak „skupina společností S., a. s.“ splňuje dvě ze tří podmínek, uvedených v § 22 odst. 3 zákona o účetnictví, a navrhovatel neměl právo na vysvětlení záležitostí týkajících se obchodu uzavřeného mezi dvěmi – od dovolatelky zcela odlišnými – subjekty (S. H. a. s. a F.T. spol. s r. o.). Stejně tak považuje dovolatelka – odkazujíc na ustanovení § 159 odst. 1 obch. zák. – za nesprávný závěr soudů nižších stupňů, podle kterého vydání prioritních akcií společností S. H. a. s. bylo jednáním, které sledovalo obejití § 180 odst. 3 obch. zák. Vydání prioritních akcií naopak označuje za postup svědčící v její prospěch. Dovolatelka konečně poukazuje na to, že soudy nižších stupňů jí v rozporu s ustanovením § 118a odst. 1 o. s. ř. – ačkoliv uzavřely, že netvrdila ani neprokazovala liberační důvody ve smyslu ustanovení § 22 odst. 3 zákona o účetnictví – nepoučily o povinnosti doplnit skutková tvrzení. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to pro řešení otázky, zda neschválení konsolidované účetní závěrky může být důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o schválení (řádné) účetní závěrky. Soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí na tom, že tomu tak je, a neschválení konsolidované účetní závěrky shledaly jedním z důvodů pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady společnosti. Bez dalšího pak – aplikujíce ustanovení § 22 odst. 3 zákona o účetnictví – uzavřely, že společnost byla povinna konsoli