29 Odo 661/2006 – Nejvyšší soud

29 Odo 661/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a/ Ing. J. H., zastoupeného JUDr. A. A., advokátkou, a b/ Ing. M. H., proti žalovanému JUDr. P. Ch., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce J. P., o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 Cm 6/2001, o dovolání žalobce a/ proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2005, č. j. 3 Cmo 47/2004-78, takto: I. Dovolání žalobce a/ se zamítá. II. Žalobce a/ a žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 12. září 2003, č. j. 39 Cm 6/2001-34, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobci (a/ Ing. J. H. a b/ Ing. M. H.) domáhali vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce J. P. vyloučení bytové jednotky - bytu č. 1616/13 o celkové výměře 134,30 m2, příslušného spoluvlastnického podílu o velikosti 13034/213280 ke společným částem objektu bydlení čp. 1616 na pozemku parcelní číslo a společným částem pozemku parcelní číslo, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 382 m2 (dále též jen „bytová jednotka“), ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně b/ ztratila aktivní věcnou legitimaci ve sporu, jelikož v důsledku dohody o vypořádání společného jmění manželů, kterou uzavřela se žalobcem a/, se výlučným vlastníkem sporného majetku stal žalobce a/. Ve vztahu k žalobci a/ soud žalobu zamítl proto, že sporný majetek měl za řádně sepsaný do konkursní podstaty úpadce podle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), ve znění účinném před 1. květnem 2000. Přitom uzavřel, že zástavní právo, jímž byly nemovitosti (budova a pozemek) zatíženy na základě zástavní smlouvy ze dne 31. července 1997 (s právními účinky vkladu zástavního práva k 26. srpnu 1996) a zástavní smlouvy ze dne 6. února 1997 (s právními účinky vkladu zástavního práva k 11. únoru 1997), zatěžuje i bytovou jednotku, kterou vlastníci nemovitostí (manželé P.) prohlášením ze dne 23. dubna 1997 vyčlenili z budovy (v souladu s ustanoveními zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony /zákona o vlastnictví bytů/). Touto transformací domu s byty a nebytovými prostory, zatíženého zástavním právem, na jednotky jako samostatné předměty práv a povinností, došlo pouze ke vzniku vespolného (simultánního) zástavního práva ve smyslu ustanovení § 151f odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. srpna 1998. Smlouvou o převodu vlastnictví jednotky ze dne 30. října 1997 nabyli žalobci věc takto zatíženou, o čemž byli informováni v bodu VI. 6.2. této smlouvy. K odvolání žalobce a/ Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem ze dne 28. listopadu 2005 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud nejprve poukázal na to, že žalobkyně b/ odvolání nepodala, proto v odvolacím řízení na straně žalobců dále jednal jen s žalobcem a/. Posléze shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že do konkursní podstaty byl řádně sepsán nejen dům a pozemek, nýbrž i jednotlivé byty (potud odkázal na obrat „dům s byty“ v soupisu majetku konkursní podstaty úpadce z 27. září 1999). S přihlédnutím k době prohlášení konkursu na majetek úpadce (3. září 1999) a době pořízení soupisu pak měl pro další úvahy za rozhodný postup podle § 27 odst. 5 ZKV ve znění účinném před 1. květnem 2000. Také odvolací soud uzavřel - odkazuje na ustanovení § 151a odst. 1 a § 151d odst. 2 obč. zák. ve znění účinném k době uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotky (k 30. říjnu 1997) a na ustanovení § 3 odst. 2 a § 13 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 30. června 2000 - že rozdělením (transformací) zastaveného obytného domu na jednotky a prodejem jednotek a příslušných spoluvlastnických podílů ke společným částem domu a pozemku, nezaniklo zástavní právo, i když se jednotky staly samostatným předmětem práv a povinností. Došlo jen k přeměně zástavního práva na vespolné zástavní právo ve smyslu § 151f odst. 2 obč. zák. v rozhodném znění. Každá ze vzniklých jednotek je tak podle odvolacího soudu zatížena zástavním právem k zajištění pohledávky ve stejné výši, v jaké zde toto zatížení bylo před transformací u obytného domu. O tom, že nabývá věc zatíženou zástavním právem, byl žalobce a/ informován ve smlouvě o převodu vlastnictví bytové jednotky a v době uzavření této smlouvy byly údaje o zástavním právu vyznačeny i na listu vlastnictví číslo 1077, takže nelze hovořit o dobré víře nabyvatelů ve smyslu § 151d odst. 2 obč. zák. v rozhodném znění. Námitku neplatnosti smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky pro rozpor s ustanovením § 163 odst. 1 obč. zák. (respektive ustanovením § 151e obč. zák. v rozhodném znění), uplatněnou žalovaným, neměl odvolací soud za opodstatněnou. Žalobce a/ podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní přisuzuje dovolatel řešení otázky, zda v případě, že zástavou je budova, přejde zástavní právo i na jednotky, které z ní byly vyčleněny postupem podle zákona o vlastnictví bytů. Dodává, že v době, kdy o věci rozhodl soud prvního stupně, nebylo zástavní právo k jednotce a příslušnému spoluvlastnickém podílu zapsáno na listu vlastnictví u příslušného katastrálního úřadu. Jednotka a spoluvlastnické podíly na domě a pozemku též v době rozhodnutí soudů nižších stupňů nebyly zahrnuty do konkursní podstaty úpadce. Se zřetelem k bodům 2. a 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ v této věci nejde, takže přichází v úvahu pouze založení přípustnosti dovolání podle písmene c/. Námitkou, že jednotka a spoluvlastnické podíly na domě a pozemku nebyly zahrnuty do konkursní podstaty úpadce v době rozhodnutí soudů nižších stupňů, dovolatel ve skutečnosti polemizuje s opačným skutkovým zjištěním odvolacího soudu, učiněným ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce z 27. září 1999. Námitka proti správnosti skutkového zjištění soudu však není uplatněním dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 o. s. ř.; je jí vyhrazen dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., který však dovolatel u dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici. Důvod připustit dovolání k jejímu prověření proto dán není (srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že uplatnění této námitky je v daných souvislostech zjevně nepřípadné. Tvrdí-li totiž dovolatel, že majetek, jehož vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce se domáhá vylučovací žalobou dle § 19 odst. 2 ZKV, v konkursní podstatě sepsán není, je to samo o sobě důvodem k zamítnutí vylučovací žaloby (co není sepsáno, nelze vyloučit). Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným (dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) pro řešení otázky, zda v případě, že zástavou je budova, přejde zástavní právo i na bytové jednotky, které z ní byly vyčleněny postupem podle zákona o vlastnictví bytů, dovolacím soudem dosud neřešené. V mezích, v nichž připustil dovolání, se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 151d odst. 2 obč. zák. převezme-li někdo smluvně věc, na které vázne zástavní právo, působí zástavní právo vůči nabyvateli, jestliže při uzavření smlouvy nabyvatel o zástavním právu věděl nebo vědět musel