29 Odo 791/2003 — Nejvyšší soud

29 Odo 791/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2006 Spisová značka:29 Odo 791/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.791.2003.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 791/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce D., státní podnik, proti žalovanému městu Č. K., o zaplacení 2,334.318,56 Kč, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 876/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. března 2003, č. j. 22 Co 2978/2002-602, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 27. září 2002, č. j. 7 C 876/99 585, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 2.334.2318,56 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech státu (bod II. výroku) a o nákladech řízení mezi účastníky (bod III. výroku). Soud prvního stupně měl provedeným dokazováním za prokázáno že žalobce jako dodavatel a žalovaný jako odběratel uzavřeli 20. července 1990 hospodářskou smlouvu o dodávce stavby Stoky A 6 - L. v Č. K., včetně úplné projektové dokumentace (dále též jen „hospodářská smlouva“), přičemž hospodářská smlouva byla měněna devíti dodatky, včetně dodatku č. 4 ze dne 23. listopadu 1995 (dále též jen „dodatek č. 4“) a dodatku č. 5 ze dne 25. června 1996 (dále též jen „dodatek č. 5“). Soud pak - odkazuje na ustanovení § 763 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) a § 282, § 292 odst. 1 a § 293 odst. 1 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku (dále též jen „hosp. zák.“) - uzavřel, že žalobce nesplnil povinnost předat dílo jako celek, plynoucí pro něj z dodatku č. 5. Práva na zaplacení dohodnuté ceny se tudíž žalobce může domáhat až po splnění všech povinností z hospodářské smlouvy. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. března 2003, č. j. 22 Co 2978/2002-602, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že účastníci si v hospodářské smlouvě nedohodli, že ke komplexnímu předání a převzetí díla dojde předáním a převzetím jeho jednotlivých částí, s tím, že podle dodatku č. 5 byla naopak výslovně sjednána povinnost předat komplexní dodávku po jejím úplném dokončení. Podpisem posledního z dílčích předávacích protokolů tedy ke splnění celé dodávky nedošlo a výhrada žalobce, že komplexní předání díla smluveno nebylo, opodstatněná není. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, a to výslovně proti všem jeho výrokům, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítaje, že ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatele posuzovaná věc, zejména pak otázka okamžiku předání a převzetí díla, jakož i otázka způsobu hodnocení právních úkonů účastníků smlouvy má po právní stránce zásadní význam pro široký okruh právních subjektů, bez ohledu na to, zda se jejich právní vztahy řídí hospodářským, obchodním či občanským zákoníkem a tato otázka dosud není soudy jednotně řešena. Podle dovolatele odvolací soud rozhodl též v rozporu s hmotným právem, zejména s ustanovením § 288 hosp. zák. ve spojení s ustanovením § 763 obch. zák. Konkrétně dovolatel nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, že žaloba je předčasná, jelikož dosud nedošlo k předání dodávky. Nesouhlasí ani s tím, jak soudy nižších stupňů hodnotily dodatek č. 5 k hospodářské smlouvě. Podle dovolatele není správný závěr soudů obou stupňů, že při absenci závěrečného předávacího aktu ve vztahu k dodávce jako celku platí, že prováděné dílo nebylo dosud předáno. Opírají-li soudy tento závěr o ustanovení bodu 4. oddílu II. hospodářské smlouvy ve znění dodatku č. 5, pak jde podle dovolatele o výklad, který nerespektuje skutečnou vůli účastníků. Potud dovolatel odkazuje na oddíl III. hospodářské smlouvy, ve znění dodatku č. 4, kde je podle jeho přesvědčení jednoznačně stanoveno, že k předání díla dojde v souladu s ustanovením § 288 odst. 1 hosp. zák. formou předání jeho jednotlivých ucelených částí schopných samostatného provozu. Z obecných občanskoprávních principů vyplývá - pokračuje dovolatel - že posouzení celé hospodářské smlouvy je nutno provádět tak, aby její jednotlivá ustanovení byla pokud možno vykládána ve vzájemném souladu, neboť jedině z obsahu smlouvy jako celku lze ve smyslu ustanovení § 20 hosp. zák. jednoznačně zjistit vůli jejích účastníků. Z řečeného dovolatel usuzuje, že kdyby účastníci chtěli jednotlivá ustanovení hospodářské smlouvy vzájemně derogovat, jistě by případné nové znění derogovaného ustanovení bez dalšího nezařadili do jiného oddílu smlouvy, aniž by uvedli, že derogované ustanovení se tímto ruší. Ze systematického zařazení jednotlivých ustanovení hospodářské smlouvy začleněných do ní jednotlivými dodatky pak nelze dovodit, že by stála ve vzájemném rozporu. Dodatek č. 5 totiž řeší pouze otázky související s cenou díla a jeho obsahem co do kvalitativních požadavků a požadovaného rozsahu, nikoli mechanismus předání a převzetí díla, kterým se naopak zabývá dodatek č. 4. Z hospodářské smlouvy se rovněž nepodává, že by jednotlivé předávací protokoly k již předaným částem díla měly být závěrem nahrazeny samostatným uceleným předávacím protokolem k dílu jako celku. Ve prospěch tohoto právního posouzení podle dovolatele hovoří i vzájemné chování smluvních stran při provádění dodávky, když žalovaný jednotlivě předané části díla začal vzápětí užívat a bylo mu vydáno i povolení k prozatímnímu užívání díla, v němž je žalovaný označen jako vlastník. Podle § 293 odst. 2 hosp. zák. je přitom přechod vlastnictví k prováděnému dílu nebo jeho částem vázán právě na předání díla nebo jeho části. Podle názoru soudů nižších stupňů by muselo dojít k dalšímu převzetí díla jako celku, což však není možné, neboť celé dílo je v principu tvořeno souhrnem všech dílčích částí, které žalovaný již převzal. Ustanovení § 288 hosp. zák. pak nepožaduje, aby jednotlivé předávané části dodávky byly tvořeny samostatnými funkčními celky, takže záleželo pouze na dohodě smluvních stran, zda k převzetí té které části díla dojde. Soudy nižších stupňů - uzavírá dovolatel - rozhodly v rozporu s ustanovením § 288 hosp. zák., když po právní stránce chybně vyhodnotily hospodářskou smlouvu ve znění dodatků. Při posuzování jednotlivých ustanovení hospodářské smlouvy se soudy nižších stupňů též neřídily ustanovením § 20 hosp. zák. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání není v této věci přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. S přihlédnutím k tomu, že dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním ve všech výrocích, zabýval se Nejvyšší soud především tím, zda dovolání je přípustné proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech státu a nákladech řízení a proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. bez dalšího odmítl. Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde a oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. dále určuje, že rozhodnutí odvolacího soudu