3 Tcu 82/2013 — Nejvyšší soud

3 Tcu 82/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2013 Spisová značka:3 Tcu 82/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TCU.82.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení Dotčené předpisy:§ 10 tr. ř. § 11 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 11. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.1.2014III.ÚS 189/14JUDr. Jan Filipzastaveno21.2.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tcu 82/2013-18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2013 návrh obviněného MUDr. D. R., nar. na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 2 tr. ř. a rozhodl takto: I. Podle § 10 odst. 2 tr. ř. není obviněný MUDr. D. R., nar. vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení za dobu od 3. 11. 2011 do 6. 6. 2012 ohledně jednání, pro nějž na základě souhlasu předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 14. 5. 2012 bylo policejním orgánem Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odbor závažné hospodářské trestné činnosti, na základě usnesení ze dne 15. 5. 2012, č. j. OKFK-268-96/TČ-2011-200231, zahájeno jeho trestní stíhání pro zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a o jehož přípustnosti následně dne 5. 6. 2012 usnesením č. 1163 rozhodla Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, pro nějž na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s trestním stíháním vysloveným v usnesení č. 1262 ze dne 7. 9. 2012 bylo policejním orgánem Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odbor závažné hospodářské trestné činnosti, na základě usnesení ze dne 20. 9. 2012, č. j. OKFK-268-904/TČ-2011-251101, zahájeno jeho trestní stíhání pro pokračující trestný čin – zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. II. K provedení úkonů trestního řízení ve věci vymezené pod bodem I. nebyl přede dnem 6. 6. 2012 třeba předchozí souhlas Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k trestnímu stíhání obviněného ve smyslu čl. 27 odst. 4 zák. č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky. O d ů v o d n ě n í : I. Dne 19. 7. 2013 podal obviněný MUDr. D. R., poslanec Parlamentu České republiky v období od 29. 5. 2010 do 28. 8. 2013, prostřednictvím svého obhájce JUDr. Romana Jelínka k Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 2 tr. ř. Obviněný ve svém návrhu nejprve stručně popsal průběh trestního řízení předcházející souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky s jeho vydáním k trestnímu stíhání uděleným dne 6. 6. 2012, přičemž se zaměřil zejména na záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř. a na úkony spočívající ve sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř. a v odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. Uvedl, že v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení vydaného dne 4. 11. 2011 policejním orgánem Policie ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, je uvedeno, že trestného činu se měly dopustit prozatím neustanovené osoby, byť již v této době policejní orgán i Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem věděly, že prověřované trestné činnosti se má dopouštět právě obviněný. Stejně tak žádný návrh policejního orgánu nebo státního zástupce krajského státního zastupitelství na povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo povolení ke sledování osoby a věcí neobsahuje údaj o tom, že úkon se týká poslance Parlamentu České republiky. Dále zdůraznil, že již od počátku trestního stíhání opakovaně poukazoval na to, že některé důkazy opatřené policejním orgánem před zahájením trestního stíhání jsou procesně nepoužitelné, a to pro jejich způsob získání v rozporu s § 10 odst. 1 tr. ř. Již při prostudování trestního spisu vznesl dne 1. 2. 2013 požadavek, aby policejní orgán vyřadil veškeré výstupy pořízené v rozporu s § 10 tr. ř., zejména výstupy ze sledování obviněného, záznamy telekomunikačního provozu a domovní prohlídky. Policejní orgán tomuto požadavku nevyhověl. Nelegálnost důkazů obviněný zmínil i v návrhu na předběžné projednání obžaloby ze dne 15. 5. 2013. Krajský soud v Praze návrhu nevyhověl a nařídil hlavní líčení. Obviněný připomněl právní úpravu poslanecké imunity, přičemž podle jeho mínění doplňuje úprava uvedená v § 10 odst. 1 tr. ř. ústavní zákaz trestního stíhání poslance či senátora bez souhlasu komory, jíž je členem, jak je upraven v článku 27 Ústavy. Nelze-li poslance trestně stíhat bez souhlasu komory, pak nelze proti poslanci uplatňovat pravomoc podle trestního řádu, a to podle argumentu, že kdo má zakázaný cíl, nemůže jednat k dosažení takového cíle. Z dikce § 10 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že orgány činné v trestním řízení mohou vykonávat svou pravomoc vůči osobám požívajícím výsad nebo imunit podle platných právních předpisů (např. podle zákona o Policii), nikoliv však podle trestního řádu. Trestní řád tak upřesňuje tradiční vymezení procesní imunity poslance o zákaz provádění úkonů upravených trestním řádem orgány činnými v trestním řízení před vydáním souhlasu s trestním stíháním poslance příslušnou komorou. Na podporu svého názoru odkázal obviněný na rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 55/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 55/2000), podle něhož jsou důkazy provedené v době od vyžádání vyjádření oprávněného orgánu k trestnímu stíhání do jeho opatření v dalším řízení nepoužitelné. Argumentem a maiori ad minus by měly být důkazy pořízené před vyžádáním oprávněného orgánu k trestnímu stíhání osoby požívající výsad či imunit nepoužitelné. Smyslem § 10 odst. 1 tr. ř. je podle obviněného též ochrana moci zákonodárné před zásahy moci výkonné, tedy ústavně garantovat svobodu a nezávislost členů parlamentu, zabránit jejich možnému omezení ze strany moci výkonné cestou případného zneužití jejich trestního stíhání. Jde zejména o významnou garanci parlamentní menšiny, reálného fungování parlamentní opozice v systému, v němž jsou orgány přípravného řízení trestního podřízeny moci výkonné, jež je v rukou parlamentní většiny. Jazykovým, systematickým a logickým výkladem § 10 odst. 1 tr. ř. lze dospět k závěru, že procesní imunita poslanců a senátorů dopadá i na tu část trestního řízení, předcházející trestnímu stíhání poslance. Trestní řád ani Ústava v žádném svém ustanovení neuvádí, že by poslanci či senátoři nebyli vyjmuti z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ve stadiu trestního řízení předcházejícímu trestnímu stíhání. Opačný výklad by podle obviněného mimo jiné relativizoval článek 28 Ústavy. Obviněný poukázal na rozhodnutí správního soudu v Kolíně nad Rýnem (SRN) ve věci sledování poslance B. R., v němž dospěl tamní soud k závěru, že úkolem parlamentu je kontrolovat výkonnou moc. A právě proto, aby byla reálná kontrola možná, nesmí dojít k faktickému obrácení rolí, kdy by kontrolovaný mohl sledovat aktivity kontrolora. Sledování poslance může ohrozit svobodný výkon mandátu člena parlamentu, neboť vědomí sledování může zcela znemožnit svobodnou komunikaci poslance s voliči. Rovněž ve V. B. je chráněna komunikace členů parlamentu před odposlechy a jinými druhy sledování, a to na základě tzv. Wilsonovy doktríny. Dne 17. 11. 1966 na základě série interpelací tehdejší premiér H. W. oznámil, že nedochází k žádnému odposlouchávání členů parlamentu a k žádnému také nedošlo od okamžiku, kdy se jeho vláda ujala moci. K tomu premiér doplnil, že pokud by mělo z důvodu bezpečnosti státu dojít ke změně této politiky, předem by to oznámil. Tato doktrína platí dodnes, opět byla potvrzena např. v roce 2005 tehdejším premiérem T. B. Z uvedeného pohledu na procesní imunitu poslance nelze podle obviněného přijmout závěr, že vyloučení důkazů získaných proti poslanci postupem podle trestního řádu před jeho vydáním příslušnou komorou popírá princip vyloučení neodůvodněné nerovnosti a že v důsledku nemožnosti použití důkazů získaných lege artis by mohl vést takový postup ke znemožnění dosažení účelů trestního řízení, jak uvedl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. I. ÚS 2632/12. Oprávnění, která orgány činné v trestním řízení realizovaly ve vztahu k obviněnému v době, kdy byl vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, považuje obviněný za nezákonná a v dalším řízení nepoužitelná. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud vydal následující usnesení: 1. Obviněný MUDr. D. R., poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, byl v době od 3. 11. 2011 do 6. 6.