3 Tdo 1205/2013 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1205/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. j) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 12. 2013 Spisová značka:3 Tdo 1205/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.1205.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranná opatření Dotčené předpisy:§ 101 odst. 1 tr. zákoníku § 70 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 2. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1205/2013-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 o dovolání obviněného Ing. L. Ch., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 6 To 197/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 28/2010, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 6 To 197/2013. Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se z r u š u j í také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. s e Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í :I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 16 T 28/2010, bylo ve věci dovolatele Ing. L. Ch. rozhodnuto, že se podle § 101 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a contrario nezabírá elektrický paralyzér TASER X26E, spolu s akumulátorem CDPM KIT (uvedeno CDPM KID). Podle § 80 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že se obviněnému Ing. L. Ch. vrací elektrický paralyzér TASER X26E, spolu s akumulátorem CDPM KIT. Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 16 T 28/2010, podala stížnost státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 s tím, že napadené usnesení je nezákonné. O stížnosti rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 6 To 197/2013, a to tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že se podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zabírá elektrický paralyzér TASER X26E, včetně akumulátoru CDPM KIT. II. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal Ing. L. Ch. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 288 - 297), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a současně bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Poté, co zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí stížnostního soudu, dovolatel uvedl, že se s jeho závěry neztotožňuje a že stížnostní soud uložil ochranné opatření, aniž by proto byly splněny podmínky stanovené zákonem. Odmítl závěr, podle kterého vůbec nedošlo k nabytí předmětné věci do jeho vlastnictví, resp. společnosti Harpia Praha, s. r. o. Připustil, že podle § 9 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), dále jen „zákon o zbraních“, je uvedený paralyzér zbraň kategorie A, tedy zbraň, u níž je její nabytí do vlastnictví zakázáno, současně však namítl, že kupní smlouva, na jejímž základě byla věc pořízena, se neřídí českým právem. V této souvislosti odkázal na ustanovení § 6 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „ZMPS“), podle kterého se vznik a zánik věcných práv k věcem movitým řídí právem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva. Jde-li o věc, která se přepravuje, posuzuje se vznik a zánik těchto práv podle práva místa, odkud byla věc odeslána. Dovolatel se proto domnívá, že předmětná kupní smlouva se řídila právním řádem S. s. a. (dále jen „U.“), neboť věc zakoupil od společnosti se sídlem na území U., odkud si ji nechal poslat, a zákaz obsažený v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o zbraních se proto na něho ani na společnost Harpia Praha, s. r. o., nevztahoval. Závěr soudu, podle kterého se společnost Harpia Praha, s. r. o., nikdy nestala vlastníkem věci, je proto nesprávný. Dovolatel sice současně připustil, že společnosti Harpia Praha, s. r. o., nebyla do dnešního dne udělena výjimka ze zákazu dle § 9 odst. 1 zákona o zbraních, současně však uvedl, že dne 9. 1. 2013 uzavřela tato společnost platnou a účinnou kupní smlouvu se společností GuardWings, s. r. o., která tuto výjimku má. Podle dovolatele má tato společnost právo na vydání věci a závěr stížnostního soudu o tom, že věc může být vydána jedině tomu, kdo ji vydal, tj. dovolateli, odporuje ustanovení § 80 odst. 1 tr. ř. Podle dovolatele tím, že stížnostní soud rozhodl o zabrání věci, přestože bylo možno dosáhnout účelu tohoto ochranného opatření jejím vydáním oprávněnému subjektu, tj. společnosti GuardWings, s. r. o., došlo k porušení zásady přiměřenosti platné při ukládání ochranných opatření. V této souvislosti poukazuje na ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku s tím, že tato zásada se vztahuje i na rozhodování o zabrání věci. Jestliže účelem uloženého ochranného opatření je ochrana bezpečnosti lidí, majetku a společnosti, případně obava, že věc by mohla být užita ke spáchání zločinu, lze účelu ochranného opatření zcela nepochybně dosáhnout také tím, že věc bude vydána subjektu, který je k nakládání s takovou věcí dle zákonů České republiky oprávněn. Je přesvědčen, že soud mohl uložit omezení dispozic s předmětnou věcí podle § 101 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, pokud měl pochybnosti o tom, že věc má být převedena Policejní akademii ČR k výzkumným účelům. Pokud by byl správný závěr stížnostního soudu, podle kterého věc nikdy nepřešla do vlastnictví společnosti Harpia Praha, s. r. o., byla věc nadále vlastnictvím společnosti Taser International, Inc., a této společnosti měla být vydána. Podle dovolatele šlo o absolutní ignoranci zásady přiměřenosti vymezené v ustanovení § 96 tr. zákoníku, pokud stížnostní soud zaměnil ochranné opatření podle § 101 tr. zákoníku, jehož účelem je především ochrana společnosti, s trestem propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 70 tr. zákoníku, a de facto tak sledoval pouze represivní účel, což ochranným opatřením nepřísluší, obzvlášť v případě, kdy se dovolatel žádného trestného činu nedopustil. Dále má dovolatel za to, že kromě porušení zásady přiměřenosti nebyly splněny ani základní podmínky pro uložení zabrání věci uvedené v ustanovení § 101 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti toto zákonné ustanovení cituje, přičemž zdůrazňuje podmínku uvedenou v ustanovení § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kdy uvedl, že tuto podmínku je nutno posuzovat ad hoc nejen s ohledem na povahu konkrétní věci, ale též vzhledem k osobě a poměrům osoby, které má být věc zabrána. Splnění podmínky uvedené v ustanovení § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku nelze dovozovat jen z toho, že šlo o zakázanou zbraň ve smyslu § 4 písm. a) bod 3. zákona o zbraních. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 778/2012, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku přichází v úvahu jen v případě, že by další ponechání věci nebo jiné majetkové hodnoty v držení osoby rozdílné od pachatele představovalo nebezpečí předpokládané v citovaném ustanovení. Dovolatel v této souvislosti zdůrazňuje skutečnost, že paralyzér s akumulátorem byl dovezen na území Č. r. na základě žádosti Policejní akademie za účelem jeho využití pro výzkumné a pedagogické účely. Znovu poukazuje na nepřiměřenost uloženého ochranného opatření s ohledem na možnost vydání věci společnosti GuardWings, s. r. o., a vytýká stížnostnímu soudu, že neuvedl žádné konkrétní důvody, ze kterých by vyplývala nebezpečnost věci pro relevantní právní statky v rukou dovolatele či uvedené společnosti. V této souvislosti cituje argumentaci nalézacího soudu, který takovouto nebezpečnost neshledal. Dovolatel odmítá závěr, podle kterého předmětná zbraň bude sloužit ke spáchání zločinu, kdy soud nijak blíže tento závěr neodůvodňuje a takovýto zločin nekonkretizuje. Navíc by se dovolatel držením uvedeného paralyzéru mohl dopustit toliko přečinu podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli zločinu, jak vyžaduje ustanovení § 101 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel je toho přesvědčení, že pro uložení ochranného opatření nebyly splněny zákonné podmínky, kdy věc, o jejíž zabrání se jedná, neohrožuje v jeho rukou ani v rukou společnosti GuardWings, s. r. o., společnosti Harpia Praha, s. r. o., společnosti Taser International, Inc nebo dokonce Policejní akademie bezpečnost lidí, majetku či