3 Tdo 1217/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1217/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1k Datum rozhodnutí:6. 10. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1217/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1217.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příčinná souvislost Trestní řízení Ublížení na zdraví Zavinění Dotčené předpisy:§ 224 odst. 1 tr. zák. § 5 písm. h) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 12. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 8.2.2011IV.ÚS 388/11JUDr. Miloslav Výborný-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1217/2010U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. října 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 5 To 74/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 320/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2009, č. j. 9 T 320/2008-188, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), kterého se měl dopustit tím, že „dne 25. 5. 2008 v 11:20 hodin v B. jako řidič vypůjčeného, plně obsazeného a naloženého nákladního automobilu Avia 31, majitele P. H. při jízdě po ulici J. směrem od středu města za odbočkou k ulici Š. na rovném a přehledném úseku vozovky při nedovolené rychlosti nejméně 60 km/h nezvládl řízení vozidla, vjel vpravo mimo vozovku do porostu keřů a stromků, čímž porušil ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 361/2001 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, § 5 odst. 1 písm. b), ustanovení § 11 odst. 1 citovaného zákona a § 18 odst. 4 citovaného zákona, zde havaroval převrácením se na pravý bok; při uvedené dopravní nehodě utrpěl jeho nepřipoutaný spolujezdec M. K., luxační zlomeninu pravého kyčelního kloubu, tržnou ránu obočí s krevním výronem kolem pravého oka, pohmoždění hrudníku a tržnou ránu stěny hrudníku, což si vyžádalo operační řešení zlomeniny, úvodní hospitalizaci do 4. 6. 2008 a následné léčení s citelným omezením obvyklého způsobu života v důsledku možnosti omezeného pohybu pouze s pomocí 2 holí po dobu asi 12-ti týdnů, přičemž se dle ošetřujícího lékaře jedná o zranění těžké a poškozený pociťuje dosud následky v podobě bolestivosti kyčelního kloubu, další spolujezdkyně D. Š., pak utrpěla otřes mozku, oděrky na tváři a přední straně hrudníku, což si vyžádalo pouze úvodní ošetření s hospitalizací do 26. 5. 2008“. Za to byl obviněný podle § 224 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému P. H. škodu ve výši 152.479,- Kč. Se zbytkem svého nároku pak byl jmenovaný poškozený odkázán podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 2. 2010, č. j. 5 To 74/2010-188, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. poté nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným toliko trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. na částečně pozměněném skutkovém základě oproti rozsudku soudu prvního stupně, a sice že obviněný „dne 25. 5. 2008 v 11:20 hodin na silnici mimo obec B. jako řidič vypůjčeného, plně obsazeného a naloženého nákladního automobilu Avia 31, majitele P. H., při jízdě od B. po ulici J. směrem k obci O. u B., za odbočkou k B. ulice Š., na rovném a přehledném úseku vozovky při rychlosti nejméně 60 km/h nezvládl řízení vozidla, vjel vpravo mimo vozovku do porostu keřů a stromků, zde havaroval převrácením se na pravý bok; při uvedené dopravní nehodě utrpěl jeho nepřipoutaný spolujezdec M. K., luxační zlomeninu pravého kyčelního kloubu, tržnou ránu obočí s krevním výronem kolem pravého oka, pohmoždění hrudníku a tržnou ránu stěny hrudníku, což si vyžádalo operační řešení zlomeniny, úvodní hospitalizaci do 4. 6. 2008 a následné léčení s citelným omezením obvyklého způsobu života v důsledku možnosti omezeného pohybu pouze s pomocí 2 holí po dobu asi 12-ti týdnů, přičemž se dle ošetřujícího lékaře jedná o zranění těžké a poškozený pociťuje dosud následky v podobě bolestivosti kyčelního kloubu, další spolujezdkyně D. Š., pak utrpěla otřes mozku, oděrky na tváři a přední straně hrudníku, což si vyžádalo pouze úvodní ošetření s hospitalizací do 26. 5. 2008“. Podle § 224 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 49 odst. 1tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému znovu uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. H. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že svým jednáním nenaplnil dva obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák., a to subjektivní stránku (zavinění) ani protiprávnost jednání. Z výroku napadeného rozsudku podle něj alespoň nijak nevyplývá, v čem konkrétně mělo spočívat jeho nedbalostní (§ 5 tr. zák.) jednání a v čem protiprávnost tohoto jednání. V úseku, kde došlo k dopravní nehodě, byla povolená rychlost 80 km/h, přičemž podle výroku rozsudku mělo jeho protiprávní jednání spočívat v tom, že „nezvládl na rovném a přehledném úseku při rychlosti nejméně 60 km/h řízení vozidla, vjel vpravo mimo vozovku do prostoru keřů a stromků a zde havaroval převrácením na pravý bok“. Dovolatel proto zastává názor, že odvolací soud zcela nesprávně vyložil zákonné ustanovení § 224 odst. 1 tr. zák., jestliže shledal protiprávnost jeho jednání v nezvládnutí řízení vozidla v souvislosti s jeho rychlostí, a v tomto směru jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265i odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný poukázal také na výpověď svědka – poškozeného M. K., který při hlavním líčení uvedl, že neví, co bylo důvodem nehody, kdy obviněný z ničeho nic vyjel ze silnice, ačkoliv před tím neměl problémy s řízením, netelefonoval ani nic nehledal. Co bylo skutečnou příčinou „nezvládnutí vozidla“ a následné dopravní nehody, přitom nebylo soudem zjištěno. Dovolatel dále namítl, že se soud náležitě nevypořádal ani s právní otázkou, zda poškozenému byla skutečně způsobena těžká újma na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 tr. zák., tj. vážná porucha zdraví či vážné onemocnění v některé z forem předpokládaných v písm. a) až ch) cit. ustanovení. V této souvislosti poukázal na neúplnost výroku o vině, v němž „zcela absentuje“ zákonné ustanovení určující podle § 89 odst. 7 tr. zák., jaká těžká újma byla jeho údajným jednáním poškozenému způsobena. Při právním posouzení skutku pak mělo být vzato v úvahu i spoluzavinění poškozeného, který především v kritickou dobu nebyl připoután bezpečnostním pásem a tím se spolupodílel na vzniku škodlivého následku. Vzhledem k výše uvedeným důvodům pak obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 5 To 74/2010, ve výroku o vině a trestu a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby ve v ní znovu jednal a rozhodl. K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jenž uvedl, že dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak část uplatněných námitek směřuje výlučně proti odůvodnění napadeného rozsudku. To znamená, že v této části je dovolání podle § 265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. V souladu se sh