3 Tdo 132/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 132/2025-942 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné M. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2 To 20/2024–871, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 3/2021, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2 To 20/2024–871. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2023, č. j. 3 T/2021-793, byla obviněná uznána vinnou přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a byla za to odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky s ostrahou. Dále byla zavázána k povinnosti zaplatit na náhradě nemajetkové újmy jednak poškozenému nezletilému AAAAA (pseudonym) 250 000 Kč a jednak jeho matce K. P. 50 000 Kč. Oběma nárokům soud přisoudil i příslušenství a se zbytky uplatněných a soudem nepřiznaných nároků oba poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněná trestných činů dopustila zjednodušeně řečeno tím, že v přesně nezjištěné dny od roku 2017 do 21. 6. 2020 v době, kdy měla jednou za 14 dnů v péči společně se svým druhem jeho nezletilého syna AAAAA, Ø v úmyslu získat u nezletilého respekt a donutit jej, aby ji poslouchal v době nepřítomnosti jeho otce (přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku): a) v přesně nezjištěném počtu případů jej zavřela do kumbálu a nechala ho tam, až se pokakal a počůral, výkaly a moč ho pak donutila po sobě uklidit, b) v jednom případě mu lepící páskou zalepila oči a pusu a lanem mu přivázala ruce a nohy k posteli, až ho to bolelo, c) v jednom případě ho zabalila do černého gumového pytle, do pusy mu dala tzv. Venušiny kuličky a na hlavu mu dala plynovou masku, Ø v úmyslu uspokojit svůj pohlavní pud (zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku): d) jej osahávala na přirození, e) v jednom případě mu svázala ruce za tělem, zalepila oči páskou a do análního otvoru mu zasouvala neznámý předmět, což ho bolelo, f) v jednom případě jej v blíže neurčeném motorovém vozidle donutila sednout si vedle ní pod palubní desku, zalepila mu oči lepící páskou, dala mu okolo krku blíže nezjištěné škrtidlo, tím jej škrtila a říkala mu lízej. 3. Prvostupňový rozsudek napadli odvoláním státní zástupce, obviněná a oba poškození. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. 2 To 20/2024–871, k odvolání obviněné napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil, změnil skutková zjištění a obviněnou uznal vinnou přečinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 tr. zákoníku, za což ji odsoudil k trestu odnětí svobody na tři léta s podmíněným odkladem na pět let. Dále ji zavázal k povinnosti zaplatit na náhradě nemajetkové újmy jednak poškozenému nezletilému AAAAA 250 000 Kč a jednak jeho matce K. P. 50 000 Kč. Oběma poškozeným přisoudil i úrok z prodlení ve výši 8,5 % od 9. 7. 2021 do zaplacení. Se zbytky uplatněných a soudem nepřiznaných nároků oba poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání ostatních odvolatelů vrchní soud podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Podle (nových) skutkových zjištění odvolacího soudu [který vypustil jednání spočívající v osahávání poškozeného na přirození – viz shora odrážka ad d)] se obviněná přečinu dopustila zjednodušeně řečeno tím, že v přesně nezjištěné dny v době od roku 2017 do 21. 6. 2020, v době, kdy měla jednou za 14 dní o víkendu společně se svým druhem v péči jeho nezletilého syna AAAAA, a) v přesně nezjištěném počtu případů jej zavřela do kumbálu a nechala ho tam, až se pokakal a počůral, výkaly a moč ho pak donutila po sobě uklidit, b) v jednom případě mu lepící páskou zalepila oči a pusu a lanem mu přivázala ruce a nohy k posteli, až ho to bolelo, c) v jednom případě ho zabalila do černého gumového pytle, do pusy mu dala tzv. Venušiny kuličky a na hlavu mu dala plynovou masku, e) v jednom případě mu svázala ruce za tělem, zalepila oči páskou a do análního otvoru mu zasouvala neznámý předmět, což ho bolelo, f) v jednom případě jej v blíže neurčeném motorovém vozidle donutila sednout si vedle ní pod palubní desku, zalepila mu oči lepící páskou, dala mu okolo krku blíže nezjištěné škrtidlo, tím jej škrtila a říkala mu lízej. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal v neprospěch obviněné dovolání nejvyšší státní zástupce. Opřel je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s poukazem na to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 6. To shledal v tom, že vrchní soud nedovodil v rámci jím zvolené právní kvalifikace znak kvalifikované skutkové podstaty spočívající v trvání týrání po delší dobu. Stran odůvodnění tohoto svého právního závěru vrchní soud toliko stručně uvedl, že jednotlivá jednání obviněné se v období 3–4 let v době, kdy poškozený trávil čas v domácnosti svého otce, odehrála vždy jen „jednou“ a nikoliv opakovaně, s výjimkou zavírání poškozeného do kumbálu, u čehož však počet případů zjištěn nebyl. Dovolatel vyzdvihl, že pro naplnění rozporovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty páchání činu po delší dobu je určující nejen celková doba týrání, ale je třeba přihlédnout i ke konkrétnímu způsobu provedení činu, intenzitě týrání, jeho četnosti a podobně. Obviněná se závadového jednání vůči poškozenému dopouštěla po dobu zhruba tří let, což samo o sobě představuje období delší, a ačkoliv poškozený nebyl jejímu jednání vystaven nepřetržitě po celou tuto dobu, ale jen tehdy, kdy byl v péči svého otce, šlo o týrání opakované, pravidelné a velmi intenzivní. Ani závěr odvolacího soudu, že jednotlivá jednání se uskutečnila vždy pouze jednou, nezpochybňuje, že jednání bylo svým charakterem dlouhodobé. 7. Nejvyšší státní zástupce vrchnímu soudu vyčetl, že nedostatečně vyhodnotil způsob provedení činu a jeho intenzitu, kdy jednání obviněné lze považovat za zvlášť zavrženíhodné. Poškozený byl útlého věku a týrající jednání obviněné pokrývalo období od jeho sedmi do deseti let. Již jen proto na něho muselo jednání obviněné dopadat tíživěji, neboť byl bezbranným dítětem odkázaným na péči dospělých s jen omezenými možnostmi se týrání bránit. Jednání obviněné přitom nesl velmi úkorně a silně jej stresovalo, což vedlo k tomu, že nechtěl u svého otce ani přebývat. 8. Závažnost jednání obviněné co do způsobu a intenzity je navíc třeba brát v potaz nejen vzhledem k věku poškozeného. Tíživé je již samotné citelné omezení pohybu, přivázání k posteli za současného zalepení očí a pusy. Velmi ponižujícím a důstojnost dítěte zraňujícím jednáním, obsahem se blížícím uvěznění za nelidských podmínek, je rovněž jeho zamykání do stísněného prostoru kumbálu s nemožností odchodu na toaletu a s následným nucením k úklidu po pokálení a pomočení. O velmi intenzivním způsobu týrajícího jednání lze hovořit v případě zavrženíhodného zásahu do nejintimnější sféry člověka spočívajícího v zasunutí nezjištěného předmětu do konečníku poškozeného, zabalení do gumového pytle a vložení tzv. Venušiných kuliček do úst. 9. Státní zástupce uzavřel, že ačkoliv nelze zcela přesně vymezit dobu a četnost jednotlivých útoků, vyplývá ze skutkových zjištění, že poškozený byl nejméně jednomu z více poměrně intenzivních a konkrétních způsobů týrání – totiž uzavření do kumbálu, vystaven opakovaně. Toto zjištění spolu s výše rozvedenými velmi intenzivními způsoby týrání opravňuje k úvaze, že jednání obviněné mělo být vyhodnoceno jako týrání svěřené osoby po „delší dobu“. Vrchní soud proto jednání obviněné nesprávně právně posoudil. Třebaže touto vadou zatížil své rozhodnutí již prvostupňový soud – v důsledku dřívějších závěrů odvolacího soudu v jeho kasačním rozhodnutí – je zřejmé, že nápravu lze provést v rámci odvolacího řízení konaného i na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněné. 10. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby vrchnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolatel navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání s oporou v ustanovení a § 265e odst. 1 písm. b) tr. ř. Souhlas s konáním neveřejného zasedání státní zástupce vyslovil i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Přípustnost dovolání 11. Dovolání nejvyššího státního zástupce je přípu