3 Tdo 1434/2003 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1434/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2004 Spisová značka:3 Tdo 1434/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1434.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1434/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2004 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného Ing. J. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 9 To 136/2003, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 3/2003, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 podala dne 2. 5. 2002 u tamního obvodního soudu pod sp. zn. 1 Zt 1672/2001 na obviněného Ing. J. J. obžalobu pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit skutkem spočívajícím v tom, že „ dne 7. 12. 1979 v P., ve funkci M. v. Č. s. r. vydal na návrh zvláštní komise zřízené podle § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení rozhodnutí pod č. j. LK/2-14232/79-259, kterým zamítl písemný rozklad spisovatele a dramatika P. K. proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČSSR ze dne 1. 10. 1979, č. j. VS/3-57/11097/79 o odnětí státního občanství ČSR a ČSSR a uvedené rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že důvody, pro něž bylo P. K. občanství odňato, byly v souladu s § 14a odst. 1 písm. f) zákona č. 39/1969 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství ČSR ve znění zákonného opatření předsednictva ČNR č. 124/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o nabývání a pozbývání státního občanství, neboť P. K. se zdržoval v cizině a údajně svými činy poškozoval důležité zájmy Československé socialistické republiky, ačkoli P. K. byl v cizině se souhlasem příslušných orgánů Československé socialistické republiky a nezavdal žádnou příčinu k tomu, aby jeho jednání bylo posuzováno jako protistátní, rozhodnutí bylo vydáno účelově, neboť P. K. byl osobou nežádoucí pro československé orgány a byl mu tak znemožněn návrat do vlasti“. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 24 T 3/2003, bylo trestní stíhání obviněného Ing. J. J. vedené pro shora uvedený skutek podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., z důvodu uvedeného v ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno, neboť soud shledal, že v posuzovaném případě je trestní stíhání již promlčeno. Obvodní soud pro Prahu 7 toto rozhodnutí učinil za stavu, kdy Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 878/2002 (ve znění opravného usnesení ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 878/2002-I) z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 9 To 221/2002, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 5. 2002, sp. zn. 24 T 60/2002, jímž bylo v téže věci (původně vedené pod sp. zn. 24 T 60/2002) poprvé rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněného pro nepřípustnost z důvodu promlčení podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Obvodní soud pro Prahu 7 se v intencích zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu zabýval otázkou, po jakou dobu byl obviněný poslancem České národní rady, neboť tuto skutečnost považoval Nejvyšší soud za významnou z hlediska posouzení zákonných překážek běhu promlčecí doby podle ustanovení § 67 odst. 2 tr. zák. účinného v době spáchání činu. Podle zjištění obvodního soudu (který si vyžádal příslušnou zprávu kanceláře Poslanecké sněmovny) byl obviněný Ing. J. J. poslancem od 27. 11. 1971 do 26. 1. 1990. Na tomto základě pak dovodil počátek běhu promlčecí doby dnem 27. 1. 1990. Pokud jde o posouzení trestnosti činu vycházel soud prvního stupně ze zásad uvedených v ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák., že trestnost činu je třeba posuzovat podle zákona (tj. souhrnu relevantních právních norem) účinného v době, kdy měl být čin spáchán, přičemž pozdějšího zákona lze užít jen tehdy, je-li to pro obviněného příznivější. Podle těchto kritérií pak soud prvního stupně použil soubor právních norem v období po novelizaci trestního zákona zákonem č. 175/1990 Sb. do účinnosti novely provedené zákonem č. 327/1999 Sb., neboť podle jeho názoru by aplikace posledně citovaného pozdějšího zákona nebyla pro obviněného příznivější, a to zejména s ohledem na stanovení delší promlčecí doby v trvání dvanácti let a především k obsahu § 67a písm. d) tr. zák. Poněvadž při použití zákona pro obviněného příznivějšího (podle tehdejšího ustanovení § 67 odst. 1 písm. b/ tr. zák.) by promlčecí doba činila pouze deset let, soud dovodil, že promlčecí doba u trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., která počala běžet od 27. 1. 1990, skončila dnem 27. 1. 2000. Poněvadž pro předmětný trestný čin bylo zahájeno trestní stíhání sdělením obvinění teprve dne 4. 10. 2001, stalo se tak již po uplynutí promlčecí doby a trestní stíhání bylo tudíž s ohledem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. promlčeno. Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí zabýval rovněž otázkami případného použití ustanovení § 67a písm. d) tr. zák. ve znění novely provedené zákonem č. 327/1999 Sb. a konstatoval, že pro jeho použití by zřejmě jednak nebyly splněny formální podmínky spočívající v nemožnosti vést trestní stíhání obviněného z politických důvodů. Především však podle názoru soudu aplikaci tohoto ustanovení bránilo ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. v souvislosti s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“). O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podala v neprospěch obviněného státní zástupkyně, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 9 To 136/2003, jímž podanou stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Usnesení soudu prvního stupně tak nabylo právní moci dne 29. 7. 2003 (§ 140 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). V odůvodnění svého rozhodnutí poukázal Městský soud v Praze především na závěry usnesení soudu prvního stupně, s nimiž se v podstatě ztotožnil. Podle názoru soudu druhého stupně bylo v případě obviněného Ing. J. J. s ohledem na ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. zapotřebí použít trestního zákona účinného v době spáchání činu, neboť použití pozdějšího trestního zákona (ve znění zák. č. 327/1999 Sb.) by nebylo pro obviněného příznivější. Trestnost činu proto zanikla uplynutím desetileté promlčecí doby, jejíž běh započal po odpadnutí zákonné překážky spočívající ve výkonu poslaneckého mandátu obviněného. Shora citované usnesení Městského soudu v Praze napadla ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně dovoláním, podaným v neprospěch obviněného Ing. J. J. Dovolání směřuje proti výroku, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c ) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost státní zástupkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 24 T 3/2003. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedení v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř. V odůvodnění svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně popsala dosavadní genezi trestního stíhání obviněného ing. J. J. a v této souvislosti konstatovala i závěry obsažené v dosud vydaných rozhodnutích soudů obou stupňů. Současně poukázala i na obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 878/2002 (ve znění opravného usnesení sp. zn. 7 Tdo 878/2002-I ze dne 8. 1. 2003), který v posuzované věci již o dovolání nejvyšší státní zástupkyně rozhodoval. Ve svém novém mimořádném opravném prostředku dovolatelka především namítla, že se Městský soud v Praze v napadeném usnesení, které vydal jako soud druhého stupně, ztotožnil s chybným závěrem soudu prvního stupně o promlčení skutku obviněného Ing. J. J., jenž byl obžalobou právně kvalifikován jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., neboť v souvislosti s § 16 odst. 1 tr. zák. nesprávně interpretoval ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 327/1999 Sb., jakož i ustanovení § 67a písm. d) tr. zák. v témže znění. Podle dovolatelky by v konkrétním případě podle trestního zákona ve znění účinném do 27. 12. 1999 promlčecí doba skutečně uplynula buď dnem 30. 12. 1999, pokud by byl aplikován § 5 zák. č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu (dále jen „zák. č. 198/1993 Sb.“), resp. dnem 26. 1. 2000,