3 Tdo 1459/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1459/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:24. 11. 2010 Spisová značka:3 Tdo 1459/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1459.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Alkohol Dokazování Dotčené předpisy:§ 274 odst. 1 tr. zák. § 5, 6 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1459/2010-19U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. listopadu 2010 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným J. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010, č. j. 10 To 223/2010-71, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 T 11/2010, takto: Podle § 265i odst. 1 odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 3. 2010, č. j. 3 T 11/2010-56, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., Trestního zákoníku, (dále jen „tr. zákoník“) na tom skutkovém základě, že „dne 2. 2. 2010 od 19:00 hodin do 19:15 hodin bezprostředně po požití alkoholických nápojů řídil z obce D. přes obec V. a V. okres N., osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda 120L, modrozelené barvy, kdy na silnici ve vzdálenosti cca 300 m za obcí V. ve směru na obec K., vozidlo pro poruchu uprostřed jízdního pruhu odstavil a nechal neosvětlené, přičemž byl následně kontrolován hlídkou OOP N. a dechovou zkouškou digitálním přístrojem Dräger bylo v jeho dechu prokázáno 1,68 g/kg alkoholu a následnou druhou dechovou zkouškou provedenou ve 20:26 hodin bylo v jeho dechu zjištěno 1,89 g/kg alkoholu“. Za to byl podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku. a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku s použitím § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu soud současně uložil peněžitý trest ve výši 15.000 Kč, představující 30 denních sazeb po 500 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve lhůtě vykonán, byl obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. A konečně výrokem podle § 73 odst. 1 tr. zák. mu soud uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2010, č. j. 10 To 223/2010-71, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 5. 2010 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předně namítl, že v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že skutečně řídil pod vlivem alkoholu osobní automobil. Setrval na své obhajobě, podle níž automobil řídil jeho známý M. F., jehož zprvu při výslechu nechtěl jmenovat a který jako svědek u hlavního líčení vše posléze logicky, jasně a pravdivě popsal. Protože se těsně před příjezdem policie nepohodli, jmenovaný opustil vozidlo a odešel domů směrem na K., kde bydlel u své přítelkyně, necelý kilometr cesty od místa inkriminované události. Soud prvního stupně přesto dospěl ke zjištění, že vozidlo řídil dovolatel a nikoliv výše jmenovaný svědek. Tento závěr učinil pouze na základě výpovědí zasahujících policistů, kteří dovolatele ovšem přímo řídit neviděli, a pokud ho legitimovali u jeho automobilu, ten v danou chvíli již stál na místě. Svědka F. přitom policisté vidět nemohli, protože hlídka přijížděla od obce V., tedy z opačného směru. Skutečnost, že ještě v době příjezdu hlídky měl sedět za volantem svého vozu, dovolatel vysvětlil tím, že počátkem února byla značná zima a proto zůstal ve vozidle. Znovu však zdůraznil, že vůz neměl nastartovaný motor a byl v danou chvíli nepojízdný. Pokud při svém výslechu dne 3. 2. 2010 uvedl, že z obce D. přes V. do V. řídil sám, pak to bylo dáno tím, že i v době předmětného výslechu byl pod silným vlivem alkoholu a na průběh výslechu samotného si z tohoto důvodu téměř nevzpomíná. Policisté mu zároveň neumožnili, aby se před výslechem mohl alespoň poradit se svým obhájcem. K jeho dalším výpovědím pak již soudy nepřihlížely a jeho pozdější korigující tvrzení, jakož i svědeckou výpověď M. F. „protiprávně“ ignorovaly. Obviněný pak zpochybnil rovněž míru svého ovlivnění alkoholem. Poukázal na to, že soudy za důkazní prostředek v tomto ohledu považovaly dechovou zkoušku provedenou zřejmě nesprávně nastaveným, respektive nesprávně fungujícím přístrojem Dräger. Zároveň popřel, že by ho příslušníci Policie ČR vyzývali k odběru krve nebo ho alespoň poučili o možných důsledcích odmítnutí krevní zkoušky. Tato skutečnost nebyla navíc v průběhu trestního řízení ničím prokázána. Podle dovolatele lze proto dovodit, že rovněž policisté k jeho tíži porušili zákon, zejména zákon o Policii ČR a trestní řád. V závěru podaného dovolání obviněný uvedl, že přístup obou soudů vůči němu byl neobjektivní, o čemž má svědčit také jeho nepřiměřené potrestání spočívající v udělení tří trestů za relativně málo závažný trestný čin (přečin), kterým navíc ani nezpůsobil žádné nepříznivé následky. Obviněný současně vyslovil přesvědčení, že u něho jako nikdy netrestané osoby je takové potrestání velmi neobvyklé. Podstatné podle něho však zůstává, že především nebylo prokázáno, že dne 2. 2. 2010 kolem 19:00 hodin řídil osobní automobil ovlivněn alkoholem, a to v míře konstatované soudy; přinejmenším již s ohledem na pochybnosti vzbuzující nepřesné měření přístrojem zn. Dräger. Povinností soudů pak bylo, aby postupovaly v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ a v pochybnostech rozhodly v jeho prospěch. S ohledem na shora uvedené důvody navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek ve znění odvolacího „rozsudku“Pozn.: správně „usnesení“. v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve poukázala na to, že z dikce uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Jinými slovy, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu není dovolateli umožněno domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Dovolatel však podle státní zástupkyně opřel dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o polemiku s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy. Zejména se snažil zpochybnit, že by byl pachatelem předmětného přečinu, když tvrdí, že vozidlo po požití alkoholu neřídil. Zpochybnil také průkazní hodnoty z měření alkoholu v krvi. Prostřednictvím námitek o nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci se pak domáhal zjištění, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno, neboť se ve skutečnosti přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku vůbec nedopustil. Tyto námitky tak spolu s výtkou, že soudy měly v daném případě postupovat v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné nejsou. Státní zástupkyně připustila, že zásah do skutkových zjištění soudů je výjimečně možný i v rámci řízení o dovolání, avšak jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. V posuzované věci se však podle ní zjevně o takový případ nejedná. K míře průkaznosti měření hladiny alkoholu v krvi řidiče dechovým přístrojem Dräger a na něj navazující otázce posouzení způsobilosti řídit motorové vozidlo, státní zástupkyně odkázala na obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99, ze kterého mimo jiné vyplývá, že výsledek dechové zkoušky na alkohol není možné bez dalšího odmítnout jen proto, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností, jestliže její výsledek jinak odpovídá ostatním ve věci provedeným důkazům. Soudy přitom v souladu