3 Tdo 1483/2009 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1483/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání, které podal obviněný A. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, č. j. 7 To 230/2009-695, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 5/2008,  takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání  odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 4. 2009, č. j. 2 T 5/2008-671, byl obviněný A. D. v bodě 1) výroku uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2  trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/) na tom skutkovém základě, že „dne 18. 6. 2007 na adrese P., N. R. požadoval po Z. T., předsedovi představenstva společnosti YOSSARIAN Investments, a. s., se sídlem Š., blíže nespecifikovanou částku za to, že jako člen kontrolní skupiny pověřené provedením kontroly vypracuje znalecký posudek, který vyžádalo Ministerstvo pro místní rozvoj v souvislosti s veřejnosprávní kontrolou adekvátnosti nákladů na realizaci akce, "Vybudování Lanového parku S. v B." ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 320/2001 Sb., aby závěr jím vypracovaného znaleckého posudku zněl na částku cca 4 miliony Kč, v důsledku čehož nebude muset společnost YOSSARIAN Investments, a. s., přidělenou dotaci ve výši 1.829.000,- Kč, včetně penále, vrátit do státního rozpočtu, jak vyplývá z § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., přičemž dne 8. 7. 2007 částku ve své kanceláři při osobním jednání upřesnil na sumu ve výši 150.000,- Kč, kterou na základě toho přijal od Z. T. dne 9. 7. 2007 na adrese P., N. R.“, a v bodě 2) výroku trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle         § 175 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že „jako znalec a člen kontrolní skupiny pověřené Ministerstvem pro místní rozvoj provedením veřejnoprávní kontroly adekvátnosti nákladů na realizaci akce  "Vybudování Lanového parku S. v B.", vypracoval hrubě zkreslený znalecký posudek  „O ceně lanového centra S. v B.“ ze dne 7. 7. 2007, kdy k jeho vypracování použil nevhodnou metodiku podle neplatného oceňovacího předpisu aplikovanou na nevhodný případ a se závěrem neodpovídajícím zadání posouzení podle objednávky Ministerstva pro místní rozvoj  ze dne 29. 5. 2007, a tento posudek dne 9. 7. 2007 v P., N. R., předal Z. T., předsedovi představenstva společnosti YOSSARIAN lnvestmens, a. s., se sídlem Š., když tato společnost akci "Vybudování Lanového parku S. v B." realizovala“. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 160 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 500.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu soud podle § 54 odst. 3 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru ekonomika – odvětví cen a odhad nemovitostí na dobu tří let. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2010, č. j. 7 To 230/2009-695, jímž podané odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 7. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný A. D. následně dovolání, jímž současně napadl i rozsudek soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací argumentace obviněného (dovolatele) v zásadě vychází z námitek, které uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku v řízení před odvolacím soudem. Ve vztahu k bodu 1) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně předně namítl, že nikdy žádný úplatek nepožadoval ani nepřijal a nebylo to prokázáno ani ve věci provedenými důkazy. Dále setrval na svém stanovisku, že se v daném případě nejednalo o obstarávání věci obecného zájmu, neboť pachatelem takového činu může být jen osoba, která se na obstarávání věci obecného zájmu podílí. Podle názoru obviněného si však Ministerstvo pro místní rozvoj nechalo zpracovat posudek pouze pro svoji vnitřní potřebu a informovanost, tedy bez návaznosti na určité správní řízení a tedy bez toho, že by měla být následně ukládána nějaká sankce, přičemž takové okolnosti definici obecného zájmu nenaplňují. Věcí obecného zájmu totiž podle dovolatele rozhodně není vědomí ministerstva, resp. jeho náměstka o tom, zda určitá akce byla provedena hospodárně či nikoliv, když tento orgán, resp. jeho zástupce nemá možnost s předmětným vědomím (informací) jakkoliv nakládat. V uvedených souvislostech je zároveň třeba vzít zřetel i na skutečnost, že pokud by společnost YOSSARIAN Investments, a. s., přidělenou dotaci vracela, činila by tak prostřednictvím příslušného finančního úřadu. K právnímu posouzení skutku popsaného v bodě 2) výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně dovolatel uvedl, že nepodával znalecký, ale toliko odborný posudek. To má být podle něj patrno jak z účelu podávaného posudku, tak z objednávky zadavatele. Dovolatel dále vyslovil pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku vyhotoveného Českým vysokým učením technickým v Praze, jenž byl použit jako důkaz v trestním řízení, jakož i o odborné způsobilosti tohoto ústavu, zejména v době vypracování předmětného posudku. Na výše uvedených základech pak dovodil, že v jeho jednání chybělo zavinění v potřebné kvalitě, tedy jeho úmysl. Tzv. subjektivní stránku činu nelze podle něj dovodit ze žádného z ve věci provedených důkazů. Pokud jde o již zmiňovaný znalecký posudek Českého vysokého učení technického v Praze, dovolatel zdůraznil, že tento ústav měl námitky proti jím použité metodice se závěrem, že bylo použito metody výnosové a nikoli nákladové, avšak ve vztahu k aplikaci metody výnosové neměl k jeho posudku výhrady. V hlavním líčení vyslechnutá znalkyně Ing. Schneiderová Nefaldová přitom nepotvrdila ani nepravdivost či hrubou zkreslenost posudku. Další nezodpovězenou otázkou navíc podle dovolatele zůstává, zda svůj posudek vůbec podal, neboť podáním je míněno předložení objednateli, v daném případě tedy Ministerstvu pro místní rozvoj. Podáním posudku rozhodně není předání jeho kopie Z. T. k nahlédnutí. Ministerstvu pro místní rozvoj podal posudek až v době, kdy byl již trestně stíhán pro trestný čin podle § 160 tr. zák., když posudek byl v držení policie od 9. 7. 2008. K tomu obviněný dodal, že i odvolací soud dovodil v tomto smyslu pochybení, a to v popisu skutku, který nezahrnuje informaci o doručení posudku uvedenému ministerstvu, avšak s odkazem na zásadu zákazu reformationis in peius toto pochybení nenapravil. V konečném důsledku tak byl dovolatel podle svého přesvědčení uznán vinným spácháním skutku, z jehož popisu ve výroku o vině trestná činnost dostatečně nevyplývá. V další části svého dovolání obviněný zpochybnil výrok o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný a navíc uložený v rozporu s ustanovením § 54 odst. 1 tr. zák., když má za to, že si soudy činné dříve ve věci dostatečně nezjistily jeho majetkové poměry a náležitě k nim nepřihlédly. Zejména nevzaly v úvahu, že je mu 70 let, je invalidním důchodcem a držitelem průkazu ZTP, což jsou osobní poměry, které mu vzhledem k věku, zdravotnímu stavu a uloženému trestu zákazu činnosti umožní vykonat peněžitý trest pouze za cenu prodeje bytu v osobním vlastnictví a tedy ztráty bydlení na stáří. Následně dovolatel obsáhlým výčtem specifikoval pochybení, která měla vzniknout při zadání, vyhotovení a posouzení znaleckého posudku Českého vysokého učení technického v Praze, a poté procesní pochybení, k nimž mělo dojít při posuzování skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Dále zpochybnil správnost hodnocení výpovědi svědka Z. T., který měl sehrát svou roli v policejní provokaci namířené proti jeho osobě a přispět k vykonstruování důkazu proti němu. Podle dovolatele došlo i k řádě procesních pochybení v obecném smyslu, zejména ze strany Policie ČR při realizaci operativních pátracích prostředků. Vzhledem ke všem výše namítaným důvodům obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 7 To 230/2009, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání, a aby tomuto soudu věc vrátil k novému projednání nebo rozhodnutí, případně aby následně sám ve věci rozhodl o jeho zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky podle § 265o tr. ř. odložil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí. Zároveň vyslovil souhlas s tím, aby bylo dovolání projednáno v neveřejném zasedání i pro případ, že Nejvyšší soud učiní jiné rozhodnutí, než je uvedeno v § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písem